Libor (38): Manželka si vzala domů urnu s tchyní. Od té doby mě stíhá jedna katastrofa za druhou

S tchyní jsem neměl dobrý vztah, ani když žila. A teď, co máme doma urnu s jejím popelem, je to snad ještě horší. I když na duchy a podobné energie nevěřím, zde musím dát za pravdu všem, co jsou tomu nakloněni. Tchyně Vendula mě straší. Musím manželku přesvědčit, abychom se jí zbavili.

Mohlo by Vás zajímat:

Albert (58): Po smrti manželky jsem dostal možnost ještě jednou s ní mluvit, nikdy na to nezapomenu

Tchyně mě nikdy neměla ráda

I když manželka Jana svoji mámu vždycky hájila, nikdy jsem k ní cestu nenašel. Vendula do mě ryla při každé příležitosti. Svoji dceru od svatby se mnou odrazovala. Hledala na mně chyby, jen aby mě pošpinila. Když se za mě Jana i tak provdala, začalo mi pomyslné peklo.

Vendula mě často označovala líným a pohodlným partnerem. Například nedokázala pochopit, že to, že dělám z domova, neznamená, že nepracuji. Nejednou jsem z jejích úst slyšel větu, která říkala, že si její dcera zaslouží někoho lepšího.

Co tchyně řekla, to platilo. Nikdy jsem žádný náš slovní souboj nevyhrál. A i když Jana věděla, že ne vždycky má její máma pravdu, mě se nikdy nezastala. Když si ty dvě proti mně stouply, byl jsem bezbranný a nezbývalo mi než poslušně kývat hlavou.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (35): Natolik jsem toužila mít zesnulou dceru doma, že jsem ignorovala i její úpěnlivou prosbu ze záhrobí

Urnu s jejími ostatky máme doma

Před rokem tchyně onemocněla. Trpěla rakovinou plic, za kterou si v mých očích mohla tak trochu sama. Byla silná kuřačka, která své neřesti nedokázala říct ne. Jana z toho byla samozřejmě špatná a doufala, že se z toho maminka dostane. Letos v létě ale své nemoci podlehla. I když jsem jistý smutek cítil, slzu jsem za ni neuronil.

Jana trvala na tom, že se maminka zpopelní a urnu si vezmeme domů, dokud se nevyřeší rodinný hrob. Ona se totiž velká část rodiny postavila proti tomu, aby byla Vendula pohřbena vedle tchána a dalších příbuzných. Ukázalo se, že nebyla zrovna oblíbená, a příbuzní chtěli, aby měli nebožtíci v hrobech klid.

Tak ji manželka vzala domů. ,,Budeš se na nás dívat,“ řekla a položila urnu do obývacího pokoje mezi květiny. Nadšený jsem tím nebyl, protože jsem měl urnu neustále na očích. A pak se roztrhl pytel s neštěstím. Dva dny nato mi vyhořel počítač, spadl lustr a pračka nám vytopila půlku bytu. Bylo to příliš pohrom najednou.

Mohlo by Vás zajímat:

Otmar (28): Vzal jsem si domů urnu s babičkou. Nikdy jsme neměli dobrý vztah, pokračovalo to i po její smrti

Tchyně se mě snaží zničit i po smrti

Jednou večer, když jsem seděl u televize, se z urny nepatrně kouřilo. Nevěřícně jsem k ní přistoupil. Vtom se z kuchyně ozvala rána. Jeden šuplík byl otevřený a příbory skákaly v přihrádce. Navíc nešel ani zavřít. Působilo to, jak by ho někdo tlačil proti mně. Rozhodl jsem se, že si uvařím čaj na uklidnění a zalehnu.

Sotva jsem chtěl nalít vodu do hrníčku, praskl mi pod rukama. Ze střepů se vytvořila zamračená tvář. ,,Bože, to je Vendula!“ vykřikl jsem a utekl z kuchyně. ,,Tohle musí skončit. Vím, že tu jsi a chceš mě zničit,“ zvolal jsem. Jako malý kluk jsem zalezl do postele a čekal, až přijde Jana.

Té jsem to hned vyklopil a požádal ji, aby maminku konečně pohřbila. Jana se mi však vysmála. ,,Maminka tady zůstane tak dlouho, jak já řeknu,“ zpražila mě. Nevěří mi nic z toho, co se v bytě děje. Chápu, ona měla s mamkou dobrý vztah. Tchyně má spadeno na mě. Myslím si, že se mě snaží připravit o rozum. Tentokrát ale nesmí vyhrát.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Radka (47): Tchyně mi na výročí mužovy smrti vtrhla do bytu. Málem jsme se popraly o urnu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.