Facebook
Instagram
Markova žena nemohla dlouhé roky otěhotnět. Oba si dítě moc přáli. Dočkali se ho až po šesti letech. Zatímco Jana snažení nevzdávala a miminku se po narození věnovala, Marek si našel koníček, kterého se nechtěl vzdát.
S Janou (37) jsme spolu od mých dvaceti dvou let. Od začátku jsem ji považoval za svou spřízněnou duši. Můj život naplňovala po všech stránkách. Chtěl jsem, aby se právě ona stala matkou mých dětí.
Roky jsme se marně snažili o dítě
Náš vztah byl vyloženě idylický. Jana je klidné povahy a nerada se hádá. O mě jako o svého manžela se vždy starala s tou největší láskou. Záleželo jí na mém názoru. Vydělávala i dost peněz, takže na mně nebyla finančně závislá. Kamarádi mi ji záviděli. Byla to vážně žena snů.
O to víc mě štvalo, když se nám nedařilo počít. Nejprve na různá vyšetření chodila jen Jana. Závěrem bylo, že ona je zcela v pořádku. Přišla tedy řada na mě. Ukázalo se, že mám málo pohyblivé spermie. Musel jsem začít brát nějaké léky a udržovat zdravý životní styl. Na dítě jsme i tak čekali bezmála sedm let. Jana to nikdy nevzdala. Pořád věřila, že se nám to podaří. Už jsem z toho byl unavený a otrávený.
Díky tomu, že jsem musel žít zdravě, jsem hodně sportoval. Našel jsem se ve zvedání těžké váhy. Svůj čas jsem věnoval jen tomu. Jana moc zájmů neměla. Stále seděla někde u léčitelky a řešila své početí. Tím, že jsem v něj přestal věřit, jsem ji v jejím úsilí nepodporoval.
Nechtěl jsem se vzdát svého koníčku
Vztah fungoval dál. Já byl bohatší o svůj nový koníček, kterému jsem zcela propadl. Po práci jsem vždy běžel na trénink. Jana nikdy nic nenamítala. Stále se o mě starala, vařila a vedla domácnost. Po šesti letech snažení o miminko jsme se konečně dočkali. Jana zářila jako sluníčko, když mi ukazovala pozitivní těhotenský test.
,,Tak přece jen ti někdo bude říkat tati,“ smála se štěstím na celé kolo. Za devět měsíců se narodil malý Honza. Netušil jsem, kolik práce a probdělých nocí je s miminkem spojeno. Chodil jsem do práce úplně vyřízený. Ty první čtyři měsíce, kdy jsme pořádně nespali, mě semlely. Honza pořád plakal. Jana říkala něco o břišní kolice.
Někdy se stalo, že mě Jana požádala o pomoc. Já už se kolikrát viděl po práci v posilovně, ale musel jsem jet domů. Jana zkrátka chtěla vystřídat. Musel jsem se přemlouvat, protože si myslím, že žena na mateřské by vše kolem miminka měla zvládnout sama. Jana začala být často unavená a moji pomoc vyhledávala skoro denně. I já jsem začínal být vzteklý.
Manželka požádala o rozvod
Přestal jsem mít čas na svůj koníček. Po práci jsem musel jet rovnou domů a tam být s uřvaným miminem. Cítil jsem, jak moc mě to ubíjí. Jednou jsem si položil zásadní otázku: ,,Vážně chci takhle žít? Vzdát se svého života? Zahodit roky dřiny v práci? Nemít čas na sebe a svoje činky?“ Odpověď byla ne.
Janě jsem se postavil a řekl, že chci žít tak, jak jsem žil před narozením syna. Zůstala na všechno sama. Doma jsem se ukazovat jen zřídka. Jana si pořád chtěla o něčem promluvit, ale já neměl chuť. Až dnes vím, že mi naznačovala, abych se změnil. Pak podala žádost o rozvod. Nevěřil jsem, že to dotáhne do konce. Dál jsem dělal, že se nic neděje. Proto dnes žiji sám a syna vidím jednou za čtrnáct dní.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
