Facebook
Instagram
Mariana si vysnila, jak bude vypadat její společné bydlení s přítelem Milošem. Hned po nastěhování však tvrdě narazila. Miloš si k nim domů v jednom kuse někoho zve. A přijde mu v pořádku, že volný čas tráví s kamarády a ne s ní.
Těšila jsem se na to, až začnu bydlet s Milošem (25). Sotva se tak stalo, on si k nám pořád zve svoje kámoše. Zprvu mi to nevadilo. Jenže teď už si začínám myslet, že se mnou prostě neumí být sám.
Na společné bydlení s přítelem jsem se těšila
S Milošem jsme naše nedávné čtvrté výročí oslavili společným bydlením. Už dlouho jsme o tom mluvili, ale ani jeden z nás nechtěl udělat první krok. Pustit svoje bydlení a jít k tomu druhému. Nakonec jsem se rozhodla, že to budu já, kdo opustí jistotu a nastěhuje se k Milošovi. Chtěla jsem náš vztah zase o kousek posunout.
Společné bydlení je dle mého soudu dalším důležitým milníkem. Vztah na jednu stranu prověří, na té druhé ještě víc utuží. Těšila jsem se, jak si naše hnízdečko lásky vyzdobíme. I na to, jak budeme trávit společné večery nebo víkendy.
Realita ale je od mých představ vzdálená. Miloš byl zvyklý, že když nejsme spolu, jeho kamarádi chodí za ním. Vyprávěl, jak hráli na konzoli klidně do dvou do rána nebo čuměli na filmy. Myslela jsem si, že se to s mojí přítomností v bytě změní. To jsem se ale šeredně spletla. Už třetí večer nás jeho kamarádi poctili návštěvou.
Pořád k nám chodí jeho kamarádi
Přišli po osmé hodině večer a odcházeli o půlnoci. Po celou dobu hráli fotbal na konzoli a vesele u toho popíjeli. Já se zašila do pokoje, kde jsem si až do jejich odchodu četla. Jakmile odešli, dala jsem Milošovi najevo, jak moc se mi to nelíbilo. On se však tvářil, jako kdyby se nic nestalo. A ještě čekal, že bude sex.
Naštvaně jsem usnula a čekala, až se Miloš omluví. To bych se ale načekala. Místo toho nás už za další dva dny navštívili jeho kolegové z práce. S nimi pro změnu popíjel dlouho do noci. Dokonce mě nutil, abych také usedla ke stolu. To se mi příčilo, protože jsem ještě ani nerozdýchala předchozí naštvání.
Bydlíme spolu necelé dva měsíce. Za tuto dobu jsme spolu strávili jeden večer. A to se u toho ještě Miloš tvářil znuděně. Hned jsem poznala, že se se mnou nudí a byl by raději se svými kamarády. Dokud jsme spolu nebydleli, náš vztah se jevil jako bezproblémový. Třikrát týdně jsme přespali u jednoho z nás a zbylé večery jsme si nechávali volné.
S kamarády je víc než se mnou
Jenže teď, když spolu bydlíme, očekávám, že se oba vzdáme některých starých zvyků. Chci budovat naši budoucnost. Ráda bych třeba někdy vyrazila do divadla nebo na skleničku. Když už se mi podaří Miloše přemluvit, stejně nakonec nejsme sami. Miloš vždycky někomu zavolá a my dva nemáme soukromí.
Nejhorší na celé situaci je fakt, že mu to přijde normální. Nevidí na tom nic špatného. Obhajuje to tím, že má hodně kamarádů a na téměř denní kontakt s nimi je zvyklý. A ještě hledá chybu u mě. Tvrdí, že nejsem tolerantní a společenská. Tím mě neuvěřitelně vytáčí. Silně uvažuji o tom, že se zase odstěhuji. Na takový vztah totiž nemám žaludek. Mít kamarády je jedna věc, ale být s nimi víc než se svou partnerkou? To si prostě nemůžu nechat líbit.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
