Facebook
Instagram
Maruška žila s přítelem Alešem tři roky a myslela si, že on je ten, s kým bude už do konce života. Jenže pak měl Aleš nehodu a zlomil si při ní obě ruce. Ona se o něj musela plně starat, protože nebyl schopen sám nic udělat. Byla to velká zkouška jejich vztahu a Aleš byl ten, kdo to neustál. Přečtěte si, co se stalo.
Stalo se to před šesti lety. S Alešem jsem byla nejdéle ze svých dosavadních partnerů. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme, mluvili jsme o svatbě, bavili jsme se o tom, že bychom za pár let chtěli dvě děti, prostě jsem byla spokojená. Veškerá pohoda se vytratila, když si Aleš zlomil obě ruce. Já s ním jela na pohotovost a z chodby jsem slyšela, jak křičí, protože mu to narovnávali. Když jsem ho viděla, jak má ruce v těch těžkých sádrách, polil mě pot. Nejhorší bylo, že mu končily až u loktů, že nemohl ohýbat ruce.
Já pracovala z domova, takže jsem byla ráda, že jsem i s Alešem a plně se o něj můžu starat. Pomáhala jsem mu s oblékáním, krmila jsem ho, umývala ho.
Takhle nepříjemného jsem ho neznala
Nejhorší pro něj bylo, když musel na záchod. To byl nepříjemný a řval, že si domluví raději ošetřovatelku nebo se přestěhuje na tu dobu k rodičům. „Tak máma tě může utřít a já ne?“ bylo to absurdní. Chápala jsem, že to pro něj není lehké, ale mně to tak nepřišlo. Potřeboval pomoc a já bych pro něj udělala cokoliv.
Co čert nechtěl, třetí den měl Aleš střevní potíže, a to bylo peklo. Takhle agresivního jsem ho ještě nezažila, pokaždé když jsem za ním přišla na záchod, tak to vypadalo, jako by mě chtěl zabít. Nakonec mi nařídil, abychom okamžitě jeli do nemocnice, že mu musí tu sádru zkrátit. Doktor nebyl moc ochotný, řekl, že to je dobře udělané a musí vydržet, a tak mi Aleš poručil, abychom jeli za jeho strejdou a ten mu na každé ruce uřízl pilkou dva centimetry sádry a on si konečně oddychl, že je může aspoň ohýbat.
Pro dobrotu na žebrotu
Přestože měl bolesti, začal mi dokazovat, že už mě nepotřebuje a je soběstačný. Jenže prsty měl tak nateklé, že v nich neudržel ani příbor, takže jsem ho krmila dál, ale na toaletu mě už nevolal. Byl vzteklý každý den a já se modlila, aby se mu to už zahojilo a sádry mu sundali. Když jsem se dočkala, Aleš byl úplně jiný.
Čekala jsem, že se vrátíme k životu, jako jsme měli předtím, ale on se se mnou sotva bavil a za pár dnů mi oznámil, že si potřebuje dát pauzu. Bylo mi jasné, že se cítil trapně, protože jsem mu pomáhala v dost choulostivých situacích, ale to samozřejmě nepřiznal. Pauzu jsem nechtěla, byl to jasný rozchod, ale on byl rozhodnutý. Už jsme se k sobě nevrátili, i když jsem mu psala, naše komunikace postupem času vyprchala. Nyní jsem vdaná, mám úžasného synka a na Aleše už vzpomínám v dobrém. Byla to pro mě zajímavá lekce.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
