Markéta (29): Odmala mě provází imaginární kamarádka. Nedávno mi máma prozradila, že jsem měla mít dvojče

Markéta (29): Odmala mě provází imaginární kamarádka. Nedávno mi máma prozradila, že jsem měla mít dvojče
Zdroj: Unsplash

Markéta se dozvěděla, že když ji maminka čekala, nebyla tehdy v děloze sama. To by vysvětlovalo její imaginární kamarádku, se kterou jí vydržel vztah až do dospělosti. Někdy jí dost pomáhá si s ní promluvit. 

Michaela Hájková
Michaela Hájková 02. 08. 2023 17:00

Když potřebuji poradit, nebo si něco rozmyslet, zapojím svoje „lepší já“. Je to taková verze mě samotné, se kterou vyrůstám odmala. Když mi máma řekla, že jsem málem měla dvojče, došlo mi to! 

Odmala jsem měla neviditelnou kamarádku

Vyrůstala jsem jako jedináček, ale nikdy jsem se nenudila. V pokojíčku jsem měla vždycky po ruce svoji neviditelnou kamarádku, se kterou jsem si mohla hrát. Máma mě od takových her naštěstí nezrazovala, a tak jsem nemusela přátelství s imaginární holčičkou potlačovat. 

Jak jsem rostla a nacházela si „živé“ kamarádky, ta moje nejlepší zůstávala kdesi uvnitř. Nevídala jsem ji tak často, ale věděla jsem, že je tu pro mě a můžu si s ní kdykoliv promluvit. Když mi bylo smutno poté, co mi rodiče vynadali, anebo když se mi stýskalo na táboře. 

V pubertě pro mě byla takovým deníčkem, mohla jsem se jí svěřovat ohledně nenaplněných lásek a snů. Tahle přítelkyně mi vydržela až do dospělosti. Byla lepší verzí mě samotné, vždy mě nabádala, abych nedělala hlouposti a varovala mě před špatným rozhodnutím. 

V nejtěžších chvílích mi podala pomocnou ruku

Po vysoké jsem nastoupila do práce a makala na plné obrátky. Nezbýval mi čas na zábavu, měla jsme za sebou nelehký rozchod a nakonec jsem se z toho všeho úplně sesypala. Poznala jsem na vlastní kůži panické záchvaty, kvůli kterým jsem nebyla schopna zajít si ani na nákup. V té době jsem bydlela v cizině, kam jsem chtěla uniknout po rozchodu. Neměla jsem poblíž nikoho blízkého.

V té době se moje imaginární kamarádka vrátila a já ji vídala každý den. Vyslechla mě, ležela u mě, dokud jsem neusnula. Podporovala mě v tom, abych se každé ráno zvedla, šla se umýt a vyšla aspoň na balkón na čerstvý vzduch. Asi to zní směšně, ale moc mi pomohla. Věděla jsem, že ji mám jen v hlavě. Ale cítila jsem, že je opravdová, protože ji znám celý život.

Odjela jsem tehdy s vypětím všech sil domů, kde jsem prošla terapií. Odpočinula jsem si, našla si novou práci a začala znovu a pozvolna. Poprvé jsem tehdy mámě přiznala, že tu holčičku z dětství stále vídám. Dost mě překvapila tím, co mi na to řekla. Prý jsem původně měla mít dvojče!

Po mámině prohlášení jsem přehodnotila svůj život

„Někdy se sto stává, moc jsme o tom tehdy s nikým nemluvili. Sotva nám řekli, že jste dvě, jedna už byla slabá a nedopadlo to,“ svěřila se mi máma. Neumím si představit, jak to muselo být bolestné. Mám ale představu, že se mnou moje sestřička zkrátka zůstala. Možná, aby mi pomáhala nebo mě ochraňovala. 

Díky tomu jsem přehodnotila svůj život. Říkám si, že jsem si ho vybrala za dvě, a proto bych ho neměla promarnit a měla bych ho žít co nejlépe. Začala jsem pomáhat druhým, jak to jde, a přestala tolik pracovat na výkon. Užívám si krásy života s pokorou.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz

Zuzana Zlatohlávková z Dobré ráno, Brno! odhalila soukromí: Ve své chýši praktikuje čínskou medicínu, jehličky píchá i dětem

Zuzana Zlatohlávková z Dobré ráno, Brno! odhalila soukromí: Ve své chýši praktikuje čínskou medicínu, jehličky píchá i dětem

Související články

Další články