Facebook
Instagram
Markéta s Jirkou udělali životní rozhodnutí a ze dne na den přestali pít alkohol. Nebylo to lehké, ale nakonec se jim to zalíbilo. Mělo to ovšem i stinnou stránku. Přišli o několik přátel, kteří jejich nový životní styl nerespektovali.
Když jsme si s Jirkou před několika měsíci řekli, že omezíme alkohol, neměli jsme ponětí, o co přijdeme. Ukázalo se, že alkohol umí lidi nejen spojit, ale také rozdělit. My ochutnali pachuť té druhé varianty.
Slíbili jsme si, že se tři měsíce nedotkneme alkoholu
Vzhledem k tomu, že doma poctivě třídíme odpad, měla jsem jasný přehled o tom, kolik skleněných láhví od vína a šampusu vyhazuji. Někdy to byly týdně čtyři láhve, jindy klidně deset. Sama před sebou jsem dělala, že je to v pořádku. Jakmile jich jednoho dne bylo za celý týden dvanáct, šla jsem za Jirkou. „Nemáš pocit, že moc pijeme?" a ukázala jsem mu na papíře napsaný počet láhví za tři týdny.
„To mi chceš říct, že za měsíc vypijeme i přes čtyřicet láhví vína? Kolik je to litrů?" zděsil se. Něco totiž byly sedmičky, něco dvoulitrovky. „Markét, to je hrozný. Musíme toho nechat, nebo špatně skončíme,“ a mě nezbývalo než souhlasit. Slíbili jsme si, že si tři měsíce nekoupíme žádný alkohol.
První týden bez něj byl docela drsný. Večerní chutě mě usilovně honily. Jirka to řešil nealko pivem a já čajem. Třetí nebo čtvrtý den jsem měla podle mě vyloženě abstinenční příznaky.
Kvůli abstinenci jsme přišli o kamarády
Po třech týdnech tvrdé abstinence nás kamarádi pozvali k sobě domů. Vždycky jsme s sebou nosili minimálně dvě láhve vína. Když nás ve dveřích Tomáš vítal, zavtipkoval: „Dneska s prázdnou? Nevadí, máme toho dost pro všechny." A už běžel pro skleničky. „Tome, my nepijeme. Dám si čaj, jestli můžu,“ začal Jirka.
„Jak jako, že nepijete?“ ozvala se z obýváku Jarka. „To mi nesmíš udělat. Já nám koupila prosecco. Mám super drby z práce, pojď, naleju ti," vybídla mě kamarádka. „Ne, vážně. Já nepiju. Už to bude skoro měsíc. Nechci si to pokazit. Dám si kávu, nebo vodu." Viděla jsem, jak to Jarce nevoní. „Tak si naleju sama no," řekla a kopla do sebe skleničku.
I když chuť byla veliká, odolali jsme. Zatímco Jarka s Tomem měli slušně nakoupeno, my šli domů s čistou hlavou. Je fakt, že zábava nebyla taková, jako když pijeme, ale s tím jsme oba počítali. Za čtrnáct dní jsme chtěli Jarce oplatit pozvání. Psala jsem jí zprávu, zdali k nám večer přijdou. „Už pijete?" zněla odpověď. Když zjistila, že ne, pozvání odmítla.
Je na čase najít si nové přátele
Máme ještě několik známých, se kterými se rádi vídáme. Jenže všechna setkání končila stejně. Jakmile se ukázalo, že nepijeme, další pozvání už nepřišlo. Najednou se s námi nechtěl nikdo vídat. Přišlo mi to dost smutné. U Jarky mě to mrzelo nejvíce. Známe se léta letoucí a nepočítala jsem s tím, že by nás rozdělila věc jako je alkohol.
Minulý týden jsem ji potkala a chtěla se zeptat, jestli spolu nevyrazíme o víkendu na chalupu. „Víš, Markéto, my se chceme napít. A vy, jak nepijete, je s vámi nuda. Takže pojedeme někam jinam,“ řekla a tiše se rozloučila. Zůstala jsem stát na ulici a nevěřila svým uším. Ani tak ale nezačneme pít. Už je to déle jak půl roku a naprosto nám to vyhovuje. Je nejvyšší čas najít si nové přátele.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
