Facebook
Instagram
Michael po letech zavítal na vesnici, kde vyrůstal. Jeho letitý kamarád ho pozval na místní zábavu. Když se z ní v noci vraceli domů, zažili něco opravdu znepokojivého.
Pocházím z malé dědiny, kde jsem žil do svých osmnácti let. Po škole jsem se odstěhoval do města a na vísku se roky nepodíval. Před dvěma lety mě starý kamarád pozval na zábavu, na které jsem roky nebyl.
Vraceli jsme se domů po silnici
Těšil jsem se, že zavzpomínáme na staré časy. Přeci jen život na vesnici se dost liší od toho ve městě. Přijel jsem už v pátek večer. Láďa mi nabídl, abych u něj přepsal, že budeme mít alespoň víc času si povyprávět o našich životech. V pátek jsme popili u něj doma. V sobotu nás čekala ona vesnická zábava.
Potkal jsem tam většinu spolužáků z doby studií. S alkoholem jsem raději šetřil, protože jsem měl od pátku stále kocovinu. Kolem jedné ráno jsme usoudili, že je čas vydat se na cestu domů. Čekaly nás tři kilometry pěšky, protože tam žádný noční autobus nejezdí. Po jednom kilometrů jsme oba dostali divný pocit. Takový ten, že vás někdo sleduje.
I když nepatřím mezi ty, co se ve tmě bojí, znejistěl jsem. Šli jsme převážně po silnici. Bylo až strašidelné, že tudy neprojíždělo jediné auto. Jen my dva, tma, ticho a měsíc na nebi. Pořád jsem se otáčel, jestli třeba nejde někdo další z hospody naším směrem. Ten pocit, že nejsme sami, se mě držel. Láďa měl upito, takže ten se tak nebál. Trochu jsem mu to záviděl.
Za námi se objevil policista
Když jsem se už asi podesáté otočil, spatřil jsem postavu. Byl to policista, který se asi vracel ze služebny domů. Zaradoval jsem se, že jsme v bezpečí. Vykračoval si to přímo k nám. Když už byl kousek od nás, zastavili jsme se a čekali, až nás dojde. Jenže on zničehonic zmizel.
Krve by se ve mně nedořezal. Běžel jsem k místu, kde před malým okamžikem stál. Neměl se kam schovat. Ve chvíli, kdy jsem odkrýval křoví a díval se, kde je, vysvitl velmi jasně měsíc. Jeho záře se rozlila nad místem, kde jsme stáli. Pak jsem spatřil malý pomníček. Láďa k němu došel a zdálo se, že velmi rychle vystřízlivěl. ,,To je pomník policisty, který tady kdysi zemřel,“ řekl se strachem v hlase.
Pak dodal: ,,Podle jména je to ale ten, kterého jsme teď viděli.“ Vzhledem k tomu, že se jedná o malou vesnici a Láďa tam bydlí celý život, bylo jasné, že místní lidi zná. Vystrašeně jsme se na sebe podívali. Ani jeden z nás nic neřekl a dali jsme se na útěk.
Před třemi lety na tom místě zemřel
Když jsme strčili klíč do zámku a zmizeli ve dveřích Láďova domu, ulevilo se mi. Nikdy předtím jsem ducha neviděl. Neměl jsem s tím žádné zkušenosti. Nechápu, proč se zjevil zrovna nám. Možná nás chtěl jen postrašit. Pokud ano, pak se mu to povedlo. Nikdy jsem se tak nebál. V neděli ráno jsme se o tom ještě s Láďou bavili.
Podle dohledaných informací jsme se dozvěděli, že ten den to byly tři roky, co policista zemřel. Zjevně to mělo nějakou spojitost. Každopádně od toho incidentu jsem už na vesnici nejel. Dost mě to vykolejilo. Já žil v tom, že duchové neexistují. Evidentně jsem se spletl.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
