Dominik (34): Narodila se nám postižená dcera. Já zbaběle utekl, ale teď bych se chtěl vrátit

Do Hanky (30) jsem se zamiloval na první pohled. Byla jako pohádková víla. Měla krásné dlouhé vlasy a lagunově modré oči. Usiloval jsem o ni bezmála rok.

Mohlo by Vás zajímat:

Ilona (28): Mělo se nám narodit postižené dítě a manžel mě těsně před porodem opustil. Nakonec se stal zázrak

Na miminko jsem se strašně těšil

Člověk to vycítí, když najde tu pravou. U Hanky to tak bylo od první chvíle. Nešlo jen o to, že byla krásná. Byla i moudrá a plná lásky k druhým. Někdy jsem se styděl za to, že nejsem jako ona. Všechno bylo dokonalé.

S její rodinou jsme si také padli do noty. Moji přátelé vzali Hanku mezi sebe, jako by ji znali roky. Nebyl snad nikdo, kdo by ji neměl rád. Když jsem se jednoho dne dozvěděl tu radostnou novinu, že budu táta, nevěřil jsem tomu. Vážně mám takové štěstí? Užíval jsem si čas, kdy Hance rostlo bříško a já věděl, že se uvnitř něho skrývá malý tvoreček, který mi bude říkat tati.

Hanka musela jít na rizikové těhotenství. Byl jsem připraven jí se vším pomoci, hlavně aby porodila zdravé dítě. Doma jsme dělali všechno společně a těšili se na nový život. Pár týdnů před termínem porodu začala Hanka krvácet. Volali jsme sanitku, která ji okamžitě převezla do nemocnice.

Mohlo by Vás zajímat:

Radka (29): Čekám postižené dítě. Manžel to nezvládá a stává se z něj alkoholik

Dcera těžce bojovala o život

To, že není něco v pořádku, jsem tušil. Nejhorší bylo to čekání. Na sál mě k ní nepustili a já mohl jen čekat. Nakonec mě poslali domů. Volali mi druhý den ráno, abych přijel. Do telefonu mi nic říct nemohli. Jako první jsem šel za Hankou. Nebyl to hezký pohled. Hned bylo znát, jak je vyčerpaná. Byla dokonce i na kapačkách.

Políbil jsem ji a ptal se na miminko. ,,Máme dceru, miláčku,“ řekla unaveným hlasem. ,,Mohu za ní?“ ptal jsem se radostně. Odkráčel jsem za doktorkou, abych zjistil, kde dcera leží. Dovedla mě na JIPku. Když jsem zahlédl naši Marušku, dojetím jsem se rozbrečel.

Lékařka si mě vzala stranou. ,,Vaše dcera těžce bojovala, aby přišla na svět. Krček měla dlouho omotaný pupeční šňůrou. Bohužel nebude jako ostatní děti,“ sdělila mi a nechala mi prostor na otázku. ,,Co to znamená? Bude postižená?“ zeptal jsem se. ,,Jisté postižení mít bude. Otázkou je, do jaké míry. Ještě je brzy dělat nějaké závěry,“ řekla a pohladila mě po rameni.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (39): V mém těle roste dítě, které bude postižené. Musela jsem se rozhodnout, zdali mu dám život

Neustál jsem dceřino postižení

Moje další kroky vedly k Hance. Podle jejího výrazu jsem poznal, že už to věděla. Natáhla ke mně ruku a pronesl: ,,Neboj se. To zvládneme. Je to naše malá princezna.“ V tu chvíli jsem jejím slovům věřil. Dcerku čekalo několik vyšetření. V nemocnici zůstala s Hankou skoro měsíc. Já za nimi jezdil a pokaždé jsem dostal nové informace o jejím postižení. Když holky pustili domů, poprvé jsem měl pocit, že jsme rodina.

Netrvalo dlouho a Maruška šla na další vyšetření. Tam se to ve mně hnulo. Bylo nám totiž řečeno, že nebude nikdy mluvit ani chodit. Čekal jsem do jejich prvních narozenin. Když už na první pohled bylo znát, že je postižená, utekl jsem. Takový jsem zbabělec. Nepřenesl jsem to přes srdce. Hanka zůstala na malou sama další dva roky. Mně se to teď rozleželo a chci patřit k nim. Hanka už ale nemá zájem. Mám nárok na druhou šanci?

Mohlo by Vás zajímat:

Rozita (39): Máme dítě s těžkou formou autismu. Jako rodina jsme to nezvládli

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.