Facebook
Instagram
Milada je zásadová a zakládá si na tom, že svoje sliby vždy plní. Na jeden dávný ovšem zcela zapomněla. Kamarád se jí teď ozval, aby jí ho připomněl. Pokud budou oba ve čtyřiceti svobodní, měli by se vzít.
Když jsem Jakubovi (40) kývla na podivný návrh, bylo nám pětadvacet a čtyřicítka mi připadala hodně vzdálená. Tehdy jsem svůj slib myslela upřímně a já sliby vždy plním. Tentokrát ale asi udělám výjimku. Přeci si nevezmu někoho, koho nemiluji?!
Jakub mi zavolal, aby mi připomněl dávný slib
Svoje čtvrté kulatiny jsem slavila s velkou slávou, částečně jsem chtěla „zapít žal“ nad přibývajícím věkem a faktem, že nemám rodinu ani partnera. Když mi po telefonu blahopřál bývalý spolužák Jakub, udělal mi nejprve radost. Pak se mě ale zeptal, jestli jsem svobodná a ve mně hrklo. Vzpomněla jsem si na náš slib. „Jsem svobodná a ty?“ odpověděla jsem nejistě. „Já taky, takže to máme jasné. Nezapomnělas?“ zpražil mě.
Nervózně jsem se zasmála a doufala, že si dělá legraci. Jakuba jsem neviděla pět let a už tehdy to byl trochu podivín. Srandu si nedělal, pozval mě na schůzku, abychom vše probrali.
Do té doby jsem měla čas všechno promyslet, ze srdce nenávidím nesplněné sliby. Tehdy jsme si oba plácli a přísahali na kdeco a kdekoho. Mám pocit, že jsme to dokonce sepsali na nějaký pivní tácek. Bylo nám pětadvacet a oba jsme tehdy měli zlomené srdce.
Seděl u stolu a v ruce měl náš sepsaný slib
Na naše setkání jsem se netěšila. O Kubovi jsem věděla, že se mu moc nedaří v lásce ani v kariéře. Stal se z něj samotář, co chodí na ryby a nemá moc přátel. Nebylo divu, že zůstal sám. V mém případě byla potíž spíš v tom, že jsem muže dlouho přebírala, až jsem přebrala.
Na domluveném místě jsem byla o něco dříve. Když ke mně přicházel zarostlý Kuba v umolousané mikině, udělalo se mi nevolno. Vytáhl na mě pivní tácek s našimi podpisy. Chvíli jsme si povídali, skoro jako dřív. Pátrala jsem v hlavě po tom, jak jsem se s ním mohla kamarádit, když jsme každý úplně jiný.
Spřátelili jsme se na vysoké škole a ze setrvačnosti jsme se vídali dál, nyní jsem ale mezi námi neviděla žádnou spojitost – až na ten pivní tácek. „Věděl jsem už tehdy, že nakonec skončíme spolu,“ usmíval se na mě zažloutlými zuby. Pomyslela jsem si, že není radno slibovat věci, i kdyby se měly stát v daleké budoucnosti. Samozřejmě jsem si přítele mohla vymyslet, ale už bylo pozdě.
Navrhla jsem, že se více poznáme, a doufala, že ho odradím
Začali jsme se vídat jako přátelé a já doufala, že Kuba sám pochopí, že se k sobě nehodíme. Nechtěla jsem ho ranit a upřímně řečeno jsem ani nevěděla, co od něj můžu čekat. Pak se ale stalo něco naprosto nečekaného a já vyvázla ze svatby, aniž bych se musela snažit.
„Promiň, ale ozvala se mi Marta. Pamatuješ na ni? Zapomněl jsem, že jsme si slíbili to samé. Jenže jí jsem to slíbil ještě dřív. Jsem pitomec, omlouvám se ti,“ přiznal se mi zdrceně Kuba. „Moc vám to přeju,“ zmohla jsem se na co nejupřímnější odpověď a spadl mi kámen ze srdce.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
