Milan (32): Brácha mi závidí, že jsem šel za svým snem. On se kvůli tátovi musel stát lékařem

Můj bratr Tobiáš (35) se mnou nemluví už nějaký ten pátek. Oba máme rodiny, ale místo toho, abychom pořádali velká setkání, vedeme oddělené životy. Nerozdělila nás holka nebo peníze, ale fakt, že jsem mohl jít svou vlastní cestou.

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (42): Můj mladší bratr přišel k velkým penězům. Od té doby jde náš vztah do kopru

Na bráchu mám jen ty nejlepší vzpomínky

Co si pamatuju, můj brácha se o mě vždy staral. Dělili jsme se o sušenky, nosil mi z knihovny knížky a u nás na vesnici nade mnou držel ochrannou ruku. Stejné to bylo na základce i na střední. Vždy jsem k němu vzhlížel. A když jsem potřeboval radu třeba ohledně holek, Tobiáš byl první, za kým jsem šel.

Nikdy nám nevadilo, že máme odlišné zájmy. Já pořád něco kreslil, když mi nestačily papíry a sešity, čmáral jsem do učebnic. Měl jsem kvůli tomu několik průšvihů a rodiče mi pořád říkali, proč nejsem víc jako Tobiáš. Ten byl zase zapálený sportovec. A uvažoval nad tím, že by se stal trenérem.

Díky němu se sport dostal i do mého života, protože mě dokázal odtrhnout od tužky a papírů. A já tehdy neměl nejmenší pochybnosti o tom, že když dokáže motivovat k pohybu mě, zvládne to s kýmkoliv. Určitě by z něj byl skvělý trenér.

Mohlo by Vás zajímat:

David (28): Pro svého mladšího bratra bych udělal cokoliv. Jen mám pocit, že toho trošku zneužívá

Táta donutil bratra jít na medicínu

Pamatuju si, že když jsem nastoupil na střední, před bráchou stálo rozhodnutí, co bude dělat po maturitě. On to měl promyšlené už dávno. Ale táta mu do toho hodil vidle. Vždycky snil o tom, že bude mít v rodině lékaře. A tak Tobiášovi řekl, že sport je fajn, ale ať se přihlásí na medicínu.

Tobiáše jsem nikdy předtím neslyšel zvednout na někoho hlas, ale tehdy se s tátou pořádně pohádal. Řadu týdnů spolu nemluvili. Tobiáš si pak podal přihlášku na medicínu a skutečně se tam dostal, ale moc velkou radost z toho neměl. Odstěhoval se od nás a domů se moc nevracel. To já za ním jezdil do města. Tehdy jsem si všimnul, že se mění. Už to nebyl ten veselý kluk, ale působil zamlkle. Přestal také sportovat každý den.

Když jsem mu jednou řekl, že půjdu studovat malbu na UMPRUM, měl jsem pocit, se něco změnilo. Zatímco do té doby jsem byl jediný z rodiny, s kým ještě mluvil, pak se změnilo i to. Moje výlety za ním ustaly, vymlouval se na spoustu učení.

Mohlo by Vás zajímat:

Arnošt (55): Bráchovi se nikdy zvlášť nedařilo. Netušil jsem ale, jak se to obrátí proti mně

Bratr mě ignoruje

Táta byl spokojený, že bude mít lékaře, já jsem měl volnou ruku. To, že jsem si sám mohl vybrat, co půjdu studovat, vytvořilo mezi mnou a Tobiášem propast. Tušil jsem, že žárlí, ale postupně se to proměnilo v hněv. Úspěšně dostudoval, jenže pozvánku na promoci poslal tak pozdě, že už jsme to nestihli. Se svatbou to bylo lepší, ale bylo vidět, že nás tam tak trochu trpí. Máma to tehdy pořádně obrečela.

Vím, že naši, a já ostatně také, se celé ty roky snažili udobřit se s ním, ale nešlo to. Tobiáš nezkousl, že se nemohl věnovat svému životnímu snu. Drží se stranou a vyhýbá se nám. Doufám, že se to jednoho dne změní, ale obávám se, že už uběhlo tolik času, že v Tobiášově životě místo nenajdu.

Další příběhy ze života

Mohlo by Vás zajímat:

Josef (47): Brácha mi vždycky záviděl. Ale to, co mi provedl posledně, už je vážně trochu moc

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.