Pavel (38): Náměsíčnost mé přítelkyně mě nechávala v klidu. Poslední společný víkend ale všechno změnil

Moje krásná přítelkyně Soňa (24) je křehká a milá osoba. Když ale usne, zhrubne jí hlas a začne říkat hrozné věci. Uprostřed spánku se sebere a klidně někam odejde, musím ji držet pod zámkem. Jednou na dovolené jsme zamknout nemohli a našel ji na strašidelném místě. 

Mohlo by Vás zajímat:

Milan (45): Manželka trpí náměsíčností. Nejdřív mi to přišlo srandovní, teď se začínám bát

Soňa byla dokonalá. Ovšem jen do chvíle, než usnula

Se Soňou jsme nikam nespěchali. Než jsme strávili společně noc, vídali jsme se skoro dva měsíce. Byl jsem zamilovaný až po uši, a když mě pozvala po schůzce konečně k sobě domů, neváhal jsem. Po vášnivých chvilkách mě udivilo, že zamyká dveře od bytu i od balkónu. Pak mě upozornila, že je náměsíčná.

Abych byl upřímný, myslel jsem si, že přehání. Každý může v noci trochu mluvit ze spaní, nebo si nepamatuje, jak se šel napít do kuchyně. Noc se Soňou mě ale znepokojila. Zhruba ve dvě ráno jsem uslyšel hluboký nakřáplý hlas. Věty nedávaly smysl, takže jsem se je zbytečně snažil rozklíčovat. 

Rozsvítil jsem lampu a sledoval, jak Soňa soustředěně cosi vykládá a pohybuje rukama. Potom si na chvíli sedla, oči měla dokořán, ale neviděla mě. Došla ke dveřím lodžie a chvíli s nimi lomcovala. Nakonec si šla zase lehnout. Podařilo se mi usnout až k ránu.

Mohlo by Vás zajímat:

Miroslava (24): Můj nový přítel je náměsíčný. Nejdřív to byla sranda, teď už se o něj trochu bojím

První velká krize přišla o společném víkendu

„Pochopím, když se nebudeš chtít vídat. Mám to tak od malička, zkoušeli jsme všechno,“ pravila druhý den smutně Soňa. Ale já se nemínil zaleknout nějakého nočního blábolení. „Na to si zvyknu, neměj obavy,“ uklidnil jsem ji. 

Každou noc jsem zažíval něco nového, ale opravdu jsem si pomalu zvykal. Někdy mě Sonina náměsíčnost ani nevzbudila. Pak přišel náš první víkendový výlet. Ubytovali jsme se v pěkném penzionu u lesa a užívali si soukromí i romantiku. V noci jsem chtěl zamknout dveře na terasu, ale nebyl tam klíč. Doufal jsem, že bude mít Soňa jednu z klidnějších nocí. 

Nad ránem svítil do pokoje úplněk, postel byla prázdná a dveře na terasu dokořán. Vyskočil jsem a vyběhl ven. Bydleli jsme v přízemí s výhledem do lesa. Nezbývalo, než se vydat přímo tam. Následoval jsem stopy v trávě. Po chvíli chůze jsem narazil na malou kapli a hřbitov. A pak už jsem poznal Sonin náměsíčný hlas.

Mohlo by Vás zajímat:

Silvie (23): V noci jsme si zkrátili cestu přes hřbitov. Zažili jsme tam něco zatraceně děsivého

Přítelkyně seděla na náhrobní desce a smála se

Soňu jsem našel v noční košili na náhrobní desce, její smích mě děsil víc, než prostředí okolo nás. Na nic jsem nečekal, přehodil si ji přes rameno a společně s ní zdolal nízkou hřbitovní zídku. Soňu nevzbudila ani cesta zpátky. Ráno se spokojeně probudila, vyspaná „do růžova“. Pak ale zahlédla svoje chodila od hlíny. „Co jsem zase vyváděla?“ zeptala se zoufale.

„To ani nechtěj vědět,“ usmál jsem se a mávl rukou. Ta zkušenost mě ale znejistěla. Jedna věc je, že mě bude Soňa v noci budit. Neuvědomil jsem si ale, jaké nebezpečí všude číhá. Možná takovou přítelkyni nezvládnu...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Naďa (22): Nikdy mi nevadilo, že náš dům leží vedle hřbitova. Dokud nás nezačal navštěvovat jeden zemřelý

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.