Facebook
Instagram
Petra se postavila vlastním dětem a hned si vysloužila nálepku sobce. Proč? Její potomci se totiž rozhodli, že z ní udělají babičku na plný úvazek. Nikdo se ale Petry neptal, zda chce vnoučata hlídat každý den.
Velmi dobře si pamatuji dobu, kdy byly děti malé. Kolik práce s nimi bylo. Člověk je musel neustále hlídat, protože pořád něco vymýšlely. Teď se po mně chce, abych to zažívala znovu, tentokrát v roli babičky.
Děti mi pěkně zatápěly
Když už děti vyrostly z plenek a dalo se s nimi mluvit, odpočinek mě nečekal. Matěj byl hyperaktivní klučík, který nešel unavit. Musela jsem ho neustále hlídat, aby nevyvedl nějakou hloupost. Lucka byla sice o něco klidnější, ale po vzoru svého bratříčka mi uměla také pěkně zatopit. Byly to každodenní nervy, jestli něco někde nerozbijí nebo neublíží sami sobě.
Často mi volali i ze školy, že je Matěj neukázněný. Bylo to šílené období, které mě stálo hodně nervů. Manžel Josef (60) byl v té době věčně v práci nebo na služební cestě. Dalo by se říct, že jsem na výchovu dětí byla sama. Neměla jsem mu to za zlé. Někdo vydělávat musel. Občas jsem si mu postěžovala, jak je to doma těžké.
Děti se uklidnily, až když přišly do puberty. Stávaly se z nich dospělé osoby. Byla jsem ráda, že už bude doma klid. Matěj šel na vysokou a Lucie hned po střední nastoupila do zaměstnání. Já začala dohánět vše, co jsem během jejich dětství nestíhala. Zapsala jsem se do kurzu malování a chodila cvičit.
Měli jsme s manželem co dohánět
Ani po několika letech jsem se nemohla nabažit toho, že se nemusím o nikoho starat. S Josefem jsme začali společně podnikat různé výlety. I my dva jsme si hodně dlužili z doby, kdy byly děti malé. Měla jsem pocit, že jsem se znovu zamilovala. Investovali jsme i nějaké peníze do domu a Josef si konečně splnil sen v podobě velkého bazénu.
Zdálo se, že nás čeká příjemné stárnutí. To se ale mělo změnit. Lucie už tři roky žila s Lukášem, se kterým otěhotněla. Zpráva o tom, že budu babička, mě velmi potěšila. Dva měsíce poté, co nám to oznámila Lucka, se ozval se stejnou novinkou i Matěj. ,,Mami, budeš babička. Doufám, že nám na začátku pomůžeš,“ ujišťoval se syn.
První dva možná tři měsíce po narození obou miminek bylo všechno v pohodě. Vzájemně jsme se navštěvovali a radovali se z nových přírůstků. Jednoho dne mě Lucka požádala, jestli bych mohla pohlídat Adámka, že potřebuje k doktorovi. V tom samozřejmě nebyl problém. Ty dvě hodiny jsem hlídala s radostí.
Pořád mi dávají vnoučata na hlídání
Sotva se to dozvěděl Matěj, hned mi volal. ,,Tak Adama hlídáš a naši Elišku ne, jo?“ rozčiloval se do telefonu. Vysvětlila jsem mu, že Lucka šla k doktorovi. Za pár dní volal znovu, že potřebuje hlídání, protože jedou na wellness. Přišlo mi hloupé to odmítnout, ale mít celý víkend čtyřměsíční mimino je trochu moc. Nicméně jsme Elišku pohlídali.
Tím se ale rozjel neskutečný kolotoč. Měla jsem skoro pocit, že Matěj s Luckou soupeří, kdo se mi dřív dovolá a domluví si hlídání. Najednou u nás byla vnoučata snad pořád. Ať už kvůli pozdní večeři v restauraci, nebo neodkladnému víkendu na horách.
Ruply mi nervy a oběma jsem řekla, že odmítám jejich děti hlídat. A ejhle. Už jsem za sobce, který nemá rád svoje vnoučata. Chyba. Jen moje děti nepochopily, že i já mám nárok na klid. Takže teď je v tom nechám vymáchat, ať se taky trochu snaží.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
