Facebook
Instagram
Mirek se dozvěděl, že jeho syn není otcem jeho vnuka. Nedokázal to pochopit a odmítl se o vnuka starat. Nakonec ho ale obměkčilo samotné vnoučátko.
"Když si chlapi slíbí, že udrží tajemství, myslí to vážně. Já teď jedno takové mám, ale ničí mi to život," začal své vyprávění Mirek.
Návrat syna
Se svým synem Jardou mám dobrý vztah. Snažil jsem se být tím nejlepším otcem. Nejvíc mi záleželo na tom, aby mi syn důvěřoval. Já nic takového nezažil. O to víc jsem usiloval, abych to napravil u vlastního syna. Jarda měl ke mně větší důvěru než k matce Lence.
Jarda žil několik let ve Spojených státech. Měl tam přítelkyni. Byla to horkokrevná Slovenka Liběna. Když nám jednou volal, že budeme prarodiče, byl jsem velmi nadšený. Slíbili si, že jakmile přijde dítě na svět, budou žít v Čechách. Manželka se na to těšila. Nejvíc na to, až uvidí své první vnouče. Já se těšil na to, až to se synem pořádně zapijeme.
Přiletěli zhruba tři měsíce po porodu. Ze začátku jsme jim pomáhali finančně i najít nějaké zázemí. Jarda se mi ale nezdál zcela ve své kůži. Jakmile to šlo, vytáhnul jsem ho na pivo, abychom probrali poslední roky. Nejdřív byl skoupý na slovo, ale stačilo pár piv, aby se mu rozvázal jazyk.
Vnuk nebyl naší krve
S přibývajícím alkoholem, který nám proudil do žil, byl syn čím dál sdílnější. Během večera jsem se dozvěděl celou pravdu. „Víš, tati, on malý Luky není můj. Liběna mě podvedla a má to s nějakým kamarádem.“ „Tak jsi vůl? Tak ať se postará on, ne?“ pokáral jsem syna. „Já ji mám rád, tati, odpustil jsem jí to,“ řekl syn.
„Taková věc se přece neodpouští. Nejsi jeho táta, chápeš to? Já ho teda hlídat nebudu, to je ti doufám jasný, není to naše krev,“ řekl jsem a dal jsem si panáka. Jarda mě požádal, abych to neříkal Lence, protože ta je z malého odvařená a v životě by to nepochopila. To jediné jsem mu slíbil. Měl pravdu. Lenka by to nesla těžce.
Byl jsem sice dost opilý, ale tu nejdůležitější informaci z večera jsem si pamatoval dobře. Do doby, než po nás Jarda chtěl, abychom malého vnuka hlídali, jsem byl docela v klidu. Jednou nám volala Liběna a prosila, abychom malého pohlídali na půlku dne.
Vzal jsem ho za svého
Zatímco Lenka byla nadšená, já se klidil z bytu. „Tak snad nejdeš pryč, když k nám jede vnuk?“ zeptala se naštvaně žena. „Promiň, musím si něco zařídit,“ řekl jsem zcela bez emocí. Vrátil jsem se až večer, když už tam to dítě nebylo. „Kde jsi tak dlouho? Ani jsi ho neviděl,“ nadávala mi Lenka. Synovi jsem slíbil, že to doma nepovím, takže jsem musel mlžit. Lenka na mě byla pěkně naštvaná. „To jsi teda děda, to ti povím.“ Doma bylo dusno.
Raději jsem mlčel, protože by se mohlo stát, že bych mohl říct pravdu, a to jsem nechtěl. Jenže bylo těžké vždycky zmizet, když měl Luky přijet. Lenka kvůli tomu se mnou vůbec nemluvila. Dokonce pojala podezření, že mám milenku. To jsem nemohl dopustit. Jednou, když zase přijel malý Luky, vzal jsem ho na hřiště. A víte co? On za to vlastně nemůže. Je to krásné usměvavé dítě, které mě má rádo. Na všechno jsem zapomněl a jsem děda na plný úvazek.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
