Facebook
Instagram
Téměř čtvrtina žen se v průběhu svého životě setkala se sexuálním obtěžováním na pracovišti. Ať již šlo o dvojsmyslné vtipy, nemístné doteky nebo explicitní sexuální návrhy. Jak se v takovém případě bránit, prozradila zkušená psychoterapeutka Sylvie Samsonová.
Sexuálnímu obtěžování čelí i pětadvacetiletá žena, která kontaktovala naši redakci. Jeden z kolegů ji od prvního okamžiku častuje oplzlými poznámkami, občas i vede řeči o tom, co by spolu mohli dělat. Zatímco ostatní muži v práci z toho mají legraci, žena se cítí trapně. Kolegovy řeči jí nejsou příjemné a uvítala by, kdyby jich zanechal. Zároveň se ale obává, aby jeho usměrněním nezískala mezi spolupracovníky pověst netykavky.
Co radí psychoterapeutka Sylvie Samsonová?
Pokud nějaký muž má oplzlé řeči, tak myslíte, že je vhodné se k němu chovat co „nejcitlivěji“? Opravdu žena v tuto chvíli nějaký kredit u kolegů má, když se jí smějí a mají z toho legraci? Co může být horší?
Tohle je šikana na pracovišti a ta je trestná. Ideálním stavem je, aby se žena „útočníkovi“ postavila sama. To znamená, že pokud muž bude mít zase nějakou narážku, otočí se k němu a klidným hlasem mu řekne: "Už toho mám dost. Na začátku to bylo vtipné, pak mě to otravovalo a teď už mě to fakt nebaví. Když pominu, co tyto řeči vypovídají o tvé inteligenci a nenaplněném osobním životě, tak se dopouštíš sexuálního harašení, a to před svědky a opakovaně. Ještě jednou a podám na tebe trestní oznámení."
Pak by se měla otočit, odkráčet a jít vstříc svým povinnostem. Opravdu není v pořádku se nechat ponižovat a být terčem posměšků. Protože pokud se jim nepostaví teď, tak proč by přestával ten muž? Nepřímo ho svojí nečinností vyzývá ke stupňování agrese.
Důležité je, aby žena zachovala klid, ať si to třeba nacvičí doma před zrcadlem. A ať neodpovídá na žádné jeho další poznámky typu No aby ses ne… či Jééé tak neblbni, jsem to tak nemyslel. V tuto chvíli je nejlepší odpovědí ticho. Ticho léčí, to je známá věc, a ticho léčí i agresi.
Předpokládám, že daný muž nemá žádnou mentální poruchu a tedy už se podobného chování nedopustí. Pakliže by se to opakovalo, je potřeba to nahlásit na PČR. Ale to se týká asi jednoho případu z milionu. Útočníkovi je zkrátka jen potřeba nastavit „mantinel“.
Opravdu si nezačnou kolegové ženy více vážit po takovémto jednání? Kdyby hned za někým šla, třeba za nadřízeným, dělali by si z ní legraci, že je uplakánek, žalobník… Tím, že se žena za sebe a svoje práva postaví sama, tak právě tím získá na kreditu. I ostatní si budou dávat pozor, aby se vůči ní nechovali „nevhodně“. A čas zahojí všechny rány. I na toto „extempore“ se časem zapomene a útočník si najde jinou „zábavu“.
