Radim (31): Žena se k dceři chová dost divně. Mám strach, zda nejde o duševní poruchu

Jaruna (30) je mojí ženou teprve pět let. Já udělal jednu zásadní chybu - mám s ní dítě - a teď bych nejraději utekl.

Mohlo by Vás zajímat:

Franta (44): Ženou v domácnosti jsem já. Manželka si sama neuvaří ani čaj

Žena se po narození dcery změnila

Možná jsem to celou dobu neviděl, nebo taková nebyla. Jaruna si vehementně přála dítě. To se jí splnilo. Máme spolu dnes skoro čtyřletou Sofii. Než se dcera narodila, manželka byla celkem normální. Chodila do práce a starala se o domácnost. Sem tam si někam zašla s kámoškou.

Po svatbě jako by získala pocit, že když už je mojí manželkou, bude o všem rozhodovat. Šlo i o věci typu, kdy je nejlepší čas dát auto do servisu nebo zda mám zrovna hlad. Jakmile jsem doma něco udělal, přicupitala, že by to mělo být jinak. Začínalo mi být mnohem lépe v práci. Jaruna byla prostě nesnesitelná.

Doufal jsem, že až porodí, zaměří se na dítě a mě nechá na pokoji. To se vlastně stalo, ale ani to mi nevyhovuje. Upnula se na Sofii možná až moc. Když se holky vrátily z porodnice, automaticky si dceru přivlastnila. Koupila narychlo rozkládací gauč, který si dala k ní do pokoje. Usínal jsem večer co večer sám. Jaruna byla s malou vlastně pořád. Já jsem si na ni prvního půl roku skoro ani nesáhl.

Mohlo by Vás zajímat:

Tomáš (46): Manželka si přes můj nesouhlas pořídila psa. Teď mě nahradil i v posteli

Nezdravě se na dceru upnula

Když už se mi ji podařilo vzít do ruky, přiběhla Jaruna. ,,Dej mi ji, takhle se mimino nedrží. Jdi se raději koukat na televizi,“ vybafla na mě. Dělala ze mě hlupáka, který se neumí postarat o vlastní dítě. Kdykoliv jsem se vracel z práce, už přede mnou s dcerou utíkala do pokoje. Chtěla zabránit tomu, abychom mohli být spolu. Někdy se v pokoji dokonce i zamkla.

S kýmkoliv jsem to řešil, každý mi říkal: ,,To není normální. Nezdravě se na ni upnula. Dělej s tím něco.“ To se lehce řekne, ale hůř udělá. Mockrát jsem se snažil o tom s manželkou mluvit. Byla jako kolovrátek. ,,Já vím nejlíp, co je pro dceru nejlepší. Musí být pořád s matkou. Ty jsi tady od toho, abys nás živil,“ mlela si svoji. Náš partnerský vztah už dávno neexistoval.

Dcera mi tak vyrůstala za dveřmi pokoje. Blížily se její třetí narozeniny a já začal aktivně shánět školku. Měl jsem jednu vyhlídnutou a těšil se, co na ni malá bude říkat. Když jsem ale toto téma otevřel, Jaruna se hroutila. ,,Ona ale do školky nepůjde. Bude doma se mnou!“ ohradila se.

Mohlo by Vás zajímat:

Dagmar (48): Dcera otěhotněla s mým milencem. Chci ji vymazat ze svého života

Co když jde o duševní poruchu?

Nevýhoda je, že do předškolního věku není školka povinná, takže s Jarunou nic nehne. Nechápe, že Sofie mohla už rok chodit mezi děti a poznávat nové věci. Manželka s ní sice chodí ven, jakmile je tam ale víc dětí, už ji bere pryč. Když se jí zeptám proč, řekne: ,,Co když od nich něco chytí? Nebo po ní někdo něco hodí? Musíme být opatrní.“ Hotový blázinec.

Nedávno k nám přijela moje matka. Požádal jsem ji, aby Jaruně domluvila. Jenže manželka ji skoro nepustila do bytu, natož k Sofii. Babička přivezla vnučce nějaké sladkosti. Jaruna je ovšem vyhodila s tím, že Sofie nebude jíst jedy. Nikdy ještě neměla nic sladkého. Manželka tvrdí, že je to hřích. Zjevně trpí nějakou duševní poruchou. Miluje Sofii možná až moc a nepozná, co už je za hranicí.

Mohlo by Vás zajímat:

René (39): Že je žena veganka, to bych ještě skousl. Ale její plány už překračují všechny meze

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.