Radka (39): Vždy jsem chtěla být ženou v domácnosti. Teď je na to už příliš pozdě

Už když se mě vychovatelky ve školce ptaly, čím bych jednou chtěla být, odpovídala jsem, že manželkou. Mít muže a velkou rodinu pro mě bylo odvěkým snem, který jsem doufala, že se mi jednou splní.

Mohlo by Vás zajímat:

Sebastián (30): Kamarádům vadí, že jsem zůstal s dcerou na rodičovské. Prý jsem houby chlap

Měla jsem jiné cíle než kamarádky

A tak když se na konci základní školy moje kamarádky rozhodovaly, kam půjdou za dalším studiem, já jsem si vybírala obor podle toho, kde je největší šance narazit na někoho, kdo by si mě vzal. Nakonec moje rozhodnutí padlo na servírku.

Velmi těžce jsem ze začátku nesla, že moje kamarádky odešly na gymnázia a později na vysoké školy. Já jsem ale věděla, že se mi moje rozhodnutí brzy vyplatí. Ony budou mít tu kariéru a dítě možná ve 40 letech, zatímco já si záhy najdu někoho, kdo mě zaopatří, a budu moc zůstat doma.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (44): Manžel měl v posteli jinou ženu. Byla jsem tak v šoku, že jsem čekala, až skončí

Žádný chlap mě v domácnosti nechtěl

Velkou inspirací mi byla 50. léta v USA. Práce ženy v domácnosti a manželky na plný úvazek se mi zamlouvala. Budu vařit, prát a uklízet, zatímco manžel bude chodit do práce, a až přijde domů, budu ho ve dveřích vítat s uvařenou večeří.

Jenže všechny vztahy dopadly katastrofálně. Všichni muži, kterým jsem řekla, co si přeji, mě odbyli: „V současné době je žena v domácnosti luxus. Pokud nechceš, abychom bydleli pod mostem, musíš taky pracovat.“ Tuto větu jsem slýchávala častěji, než bych chtěla.

Mohlo by Vás zajímat:

Antonie (36): Myslela jsem, že návrat do práce bude snadný. To bych ale nesměla mít děti

Teď už jsem na to moc stará

Od jisté doby jsem začala přemýšlet, že bych si měla najít bohatšího muže, který by mě dokázal zaopatřit. To se mi bohužel nepovedlo. Teď už jsem moc stará na to, abych někoho takového okouzlila. Můj sen se mi čím dál víc vzdaluje.

Táhne mi na čtyřicet a já nemám děti ani manžela. Přitom moje biologické hodiny bijí na poplach. Bojím se, že dopadnu tak, jak jsem si nikdy nepřála. Budu chodit do práce a vychovávat dítě. Budu upracovaná a moje dítě tím, že na něj nebudu mít čas, bude trpět.

Stále doufám, že se to jednou obrátí a já si chlapa, se kterým bych mohla založit rodinu, ještě najdu. Čas ale běží a mně moc dalších let nezbývá. Kdyby mě teď vidělo mé dvacetileté já, určitě by se zhrozilo, jak to se mnou dopadlo.

Mohlo by Vás zajímat:

Valerie (40): Dala jsem přednost svému životu před rodinou. Spousta lidí mě za to odsuzuje

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.