Facebook
Instagram
Václav to se svojí ženou neměli lehké. Jejich jediná dcera u nich pořád bydlela a neuměla si uspořádat život. Po dalším problému jí jednoduše našli bydlení a vyhodili ji, aby se konečně postavila na vlastní nohy. Teď musí čelit tomu, že jim pořád volá a brečí, že skončí na dně.
Naše dcera Jitka (31) je jedináček. Manželka Helena ještě poté otěhotněla, ale o miminko přišla. Veškerou lásku a péči věnovala jen Jitce. Jenže když jí byly asi čtyři roky, začala být hodně rozmazlená a dovolovala si na nás. To se mi nelíbilo a snažil jsem se sjednat pořádek. Myslím si ale, že jakmile jsem doma nebyl, Helena jí to vynahrazovala. Pochopila to, až když Jitce bylo čtrnáct. Kradla nám peníze a smrděla cigaretami.
S Helenou jsme nastolili přísný režim. Už žádné dělání svačin, žádné povalování se. Řekli jsme jí, že si namazat chleba zvládne sama a bude pomáhat. Světe div se, po pár měsících byla jak vyměněná. Myla nádobí, luxovala, dokonce chodila s košem. Odmaturovala s odřenýma ušima a prohlásila, že na další školu už nepůjde. Za nějakou dobu si našla práci v pizzerii a byla spokojená.
Začaly s ní být problémy
Žili jsme spolu pod jednou střechou, ona nám přispívala trochu na domácnost, občas jsme spolu jeli na dovolenou. Jak roky plynuly, ptali jsme se, jestli už má nějakého přítele, ale byla sama. Pak ji vyhodili z práce, a to začalo peklo. Jitka se válela celé dny v posteli a byla nešťastná místo toho, aby si rychle našla něco jiného. Tvrdila nám, že hledá, ale nevypadalo to tak. Volal jsem do pizzerie a ptal se, jestli by ji nemohli vzít zpátky, ale vedoucí mi prozradil, že Jitka kradla a do práce stejně chodila málo. Křičeli jsme na ni, jak si něco takového může dovolit, vždyť to je i naše ostuda.
Do týdne přišla s tím, že nastoupila jako prodavačka do obchodu a všechno bude zase v pořádku. Šli jsme se za ní s Helenou podívat. Tak nepříjemného člověka jsem ještě nezažil. Na lidi byla vyloženě hnusná a bylo vidět, s jakou nechutí to dělá.
Rozhodl jsem se, že musí pryč
Doma to s ní nebylo o moc lepší. Tak jsem si řekl, že to už stačí. Našel jsem garsonku, víc do začátku nepotřebovala a sdělil jsem ji, že je čas se postavit na vlastní nohy. Jitka začala hystericky křičet, že ji nemůžeme vyhodit. „Máš tam malou kuchyň, pračku a ledničku. Zbytek ti přestěhujeme.“ Povzbuzoval jsem jí, že to bude dobré. Další dny volala a pokaždé brečela, že to nezvládne. Helena je na mrtvici, vyčítá mi, že jsme se unáhlili, ale já vím, že to když povolíme, bude zpátky, a to není dobré, hlavně pro Jitku. Bude jí dvaatřicet, spoustu žen už má dávno v tomhle věku rodinu a ne, že se teprve stěhují pryč.
Jenže Jitka volá dál, že jí asi vyhodí z práce, nebude mít na nájem a skončí na ulici. „Nesmysl. Nikdo tě nevyhodí,“ opakoval jsem jí. „Skončím jako prostitutka, abych se uživila, od vás peníze nechci“ a Helena byla na omdlení. Trhá mi srdce tohle poslouchat, ale beru to jako křik rozmazlené holky, která potřebuje dostat lekci. Ještě nám za to poděkuje. Bojím se ale, aby Helena nepolevila a nevzala ji zpátky.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
