Facebook
Instagram
Vlasta byla spokojená se svým manželem a jejich malým synem Vojtíškem. Plně se mu věnovala a s manželem nadšeně sledovali, jaké dělá pokroky. Největší radost měla Vlasta, když začal Vojtíšek brzo mluvit. To se ale stalo manželovi jednoho dne osudným.
S Pavlem jsme spolu pět let a máme krásného Vojtíška, kterému budou v říjnu tři roky. Snažila jsem se mu odmalička věnovat, ale nenásilnou formou, rozhodně mu neplánuji každou minutu jeho času. Chci, aby si sám našel, s čím si bude hrát, nicméně na něj neustále mluvím a je fakt, že jsem se občas přistihla, že ho beru jako sobě rovného. Nikdy jsem na něj nešišlala, všechno jsem mu vždycky vysvětlovala. Vojtíšek je velmi chytrý kluk, zná už všechna písmenka, čísla, umí to samé i v angličtině a ve větách začal mluvit velmi brzo.
I moje mamka se divila, když měl druhé narozeniny, že se s ním dá už krásně povídat. Byla jsem tak pyšná. Kolikrát jsme jeli autem a Vojta mi vždycky zezadu připomněl: „Maminko, zapni si světla“ a já se pokaždé smála, jakou má paměť.
Musel se postarat manžel
Jednou dopoledne mě strašně rozbolel zub a já se ten den naládovala asi pěti prášky na bolest. Už to nešlo vydržet a druhý den ráno jsem poprosila Pavla, aby Vojtu pohlídal, že si zajdu k zubaři. Pavel se na to moc netvářil, ale řekl, že si tomu holt přizpůsobí práci. Jenže u zubaře se to samozřejmě protáhlo, tak jsem Pavlovi psala, aby vzal Vojtu na oběd, že se uvidíme pak.
Když dorazili domů, vrhl se mi Vojta do náruče a pusinkoval mě. Pavel rychle odjel, ani jsem mu nestihla poděkovat. Vzala jsem Vojtu do pokojíčku a ptala se, jak se s tátou měli. Nejdříve byli prý na hřišti, pak šli na oběd a po něm si šli dát na náměstí zmrzlinu. Byla jsem moc ráda, že to spolu zvládli, Pavel totiž nebyl zvyklý, že by byl s malým sám na delší dobu. „A pak dal táta pusu tetě a jeli jsme.“ V tu chvíli jsem přestala dýchat. „Jaké tetě?“ a Vojta se otočil na bok, že si zdřímne, a jen dodal, že táta povídal, že to byla teta. Pak ještě zvedl hlavu: „Ale je to naše tajemství.“
Prořekl se
Nemohla jsem ho nechat spát. Chtěla jsem vědět, o co šlo. Jaká teta, kde ji potkal, jakou pusu, a hlavně proč to má být tajemství? Řekl mi akorát, že to byla teta z cukrárny a dali si pusu, ale nesmí to nikomu říct, protože to slíbil. Naštěstí v udržení tajemství Vojtíšek nebyl nikdy moc dobrý, tak jsem ho uložila ke spánku a volala hned Pavlovi.
Poděkovala jsem mu, že mi pomohl, abych si zašla k zubaři, a pochválila jsem ho, jak to zvládl. Pak jsem dodala, že za to muchlování s tetou z cukrárny ho teda pochválit nemůžu a začala jsem na něj křičet, jak si to představuje. Šokovala mě jeho první reakce: „Vojta ti to řekl?!“ Se slečnou z cukrárny má můj milý manžel poměr už půl roku a já to vůbec netušila. Nebýt bolavého zubu, nebýt upovídaného Vojty, asi bych se to nedozvěděla. Tak to vypadá, že s mým malým kamarádem zůstaneme sami.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
