Facebook
Instagram
Kamarádství může být i toxické. Ne vždy platí pravidlo, že kamarádi to s vámi myslí opravdu dobře a jde jim o vaše štěstí. Někdy to mohou být i pěkně vypočítaví lidé. Žaneta by o tom mohla vyprávět...
Jsme parta čtyř holek a známe se už od střední školy. Je to skoro patnáct let, ale já nemůžu říct, že bych byla z našeho přátelství šťastná. Nepřijde mi, že mě berou jako jednu z nich. Neustále se cítím jak páté kolo u vozu.
Začalo to na střední škole
Už když jsme byly na střední škole, necítila jsem se v jejich společnosti zrovna nejlépe. Avšak jsem povahou introvertka a nechtěla jsem ztratit těch pár lidí, kteří si o mně nemyslí, že jsem divná. To už by se se mnou snad nebavil nikdo a zůstala bych úplně sama. Častokrát pořádaly různé srazy beze mě a já jsem se o nich dozvěděla až zpětně.
„Promiň, my jsme tě zapomněly pozvat," říkaly mi. Nic jsem nenamítala, nechtěla jsem o ně přijít. Je pravda, že mě jejich chování hodně zraňovalo, ale neměla jsem sílu s tím něco dělat. Prostě jsem se bála, že bych přišla o jediné lidi, kteří mě nějak přijímají.
S kamarádkami jsem jezdila na dovolenou
Přesto naše přátelství přetrvalo a mně se v posledních letech začalo zdát, že kamarádky přišly k rozumu. Už mě neodstrkovaly a byly jsme opravdová parta. Často jsme společně jely na dovolenou, ať už po Česku, nebo do zahraničí.
Naše přátelství se posilnilo a já jsem věděla, že s nimi mohu při jakýchkoliv potížích počítat. A také jsem toho hodně využívala. Kdykoliv jsem měla nějaký problém, běžela jsem se jim s ním svěřit. Potřebovala jsem někoho, aby mě vyslechl.
Nevím, jestli má takové přátelství cenu
Nedávno mi ale řekly něco, co mě opravdu zaskočilo. „Myslím, že by sis měla najít nějakého terapeuta. Už mě nebaví neustále poslouchat tvoje problémy. Mám z toho sama depresi," vyrukovala na mě Helča (30). Byla jsem z toho vážně zničená, to by si kamarádky říkat neměly. Byla to pro mě hrozná rána. Vůbec jsem nevěděla, jak se zachovat. Myslela jsem si, že s nimi můžu kdykoliv počítat, že mě vyslechnou a podpoří.
Ale ta větší rána měla teprve přijít. Při našem dalším srazu se jedna z nich rozpovídala o tom, jaké má problémy s přítelem. Nějak si spolu v poslední době nerozumí a má podezření, že ji podvádí. Myslela jsem si, že jí ostatní řeknou něco podobného jako mně předtím. Ony ji ale začaly litovat. „Můžeš za námi kdykoliv s čímkoliv přijít a svěřit se, od toho tu jsme,“ chlácholily ji. Opravdu jsem to nepochopila, jedné pomohou, mě odstrkují. Uplatňují prostě dvojí metr. Nevím, jestli má takové přátelství vůbec cenu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
