Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Zpěvačka Leona Machálková (57) od smrti svého životního partnera, designéra Bořka Šípka (†66) stále nenašla muže, který by ji doprovázel na její úspěšné dráze, ale na lásku stále nezanevřela. Připouští, že by se ráda znovu zamilovala. Letos si Leona alespoň nadělila nové vánoční album Vánoce v srdci a také dlouhou koncertní šňůru.

Syn Artur (21), který v italském Miláně studuje design, našel lásku u své spolužačky z Pákistánu a Leona si svoji budoucí snachu nemůže vynachválit. V rozhovoru s Miluškou Bittnerovou připustila, že už jí není cizí představa, že by se mohla stát babičkou. "Těším se na vnoučata, a proto se také budu snažit udržovat a být v kondici, abych třeba jednou mohla vzít své vnuky na hory," zasnila se zpěvačka. "Já jsem byla maminkou v pětatřiceti letech, ale nikdy jsem neuvažovala, kolik mi bude, až budu babičkou. To jsem vůbec neprožívala. Dneska si říkám: „Hlavně, abych na to měla sílu a energii.“

Mohlo by Vás zajímat:

Dojemné vyznání Leony Machálkové svému synovi Arturovi: Je urostlý, laskavý a všímavý, jeho budoucí žena to jednou ocení

Leona Machálková by se klidně ještě vdávala

Leono, kolikrát jsi zažila zásnuby?
Ani jednou.

Tak to tě ještě čeká!
Budu mít kostýmek a klobouček.

Moje maminka se vdávala v 65 letech. Nikdy není pozdě.
Ale proč ne. Minimálně je to pěkný mejdan a pěkná událost. Já jsem byla naladěná na to, že bych se klidně zasnoubila a někoho si vzala. Ale zatím mi to nebylo dopřáno. Ale co my víme? Říkám si, že to třeba ještě zažiji a potkám někoho, se kterým budu zase bláznivá Leona. Jsem ráda bláznivá, mám ráda humor, ale také jsem se za ta léta naučila starat a docela dobře vařím. Myslím, že jsem se snažila být vnímavou mámou, a to všechno se rozprostřelo v mé duši. Člověk to ještě rád nabídne. Ráda bych ten šuplík ještě otevřela a řekla: „Koukej, co tam život nasypal!“

Máme na toho pána nějaké požadavky? Třeba aby mu ještě nebylo pětatřicet?
Ne! Co se týká věku, tak bych asi nejraději volila někoho ke mně. Plus minus. Ale spíše v mém věku a mladší. Už jen z té zkušenosti – a nerada bych někomu něco adresně vzkazovala – ale říkám si, že spousta mužů kolem šedesátky už má jistou pohodlnost. Spíš bych chtěla ještě něco zažít. Pro mě je v životě strašně důležitý zážitek a aby se něco stalo, tak musíme někam jít, něco opomenout nebo obětovat, ale ty zážitky jsou v životě strašně moc důležité. Takže abych něco zažila, tak bych chtěla někoho, kdo se cítí mladistvě. Ale co se týká rodného čísla, tak bych se necítila na nějaký velký věkový rozdíl, který třeba sleduji u svých kolegyní, jako jsou Maruška Rottrová nebo Lucka Bílá – klobouk dolů. To bych asi nedala. Protože se znám. Pořád bych se nějakým způsobem zkoumala, jestli je to pro něj dost dobré a jestli to stačí.

To si piš, že ano!
Pro muže o patnáct let mladšího, pro čtyřicátníka, bych si tím nebyla jistá. Takže nevím, radši asi ne. Ale o deset let mladší? To bych ještě zvládla!

Mohlo by Vás zajímat:

Blond mikádo jako hit podzimu: Září v něm Monika Absolonová, Petra Hřebíčková i Leona Machálková

Muž musí být aktivní, říká Leona Machálková

Byla jsi partnerkou muže, který byl slavný i ve světě, s tím je těžké se porovnávat.
Myslím, že můžu každého uklidnit – nemám přehnaná očekávání, nepřijdu s nějakým seznamem. Pochopitelně je potom na místě osobní vztah. Když tě ten člověk pozná a uvolní se, pochopí, že si nemusíš klást nějaké požadavky. Měl by nabízet – já také nabízím. Ale ať je v životě sranda, ne? Ať je zodpovědný a má mě rád!

Jak se k tobě může takový člověk dostat?
Vždycky jsem se potom s někým sešla, když jsme se potkali přirozeně osobně. S Bořkem jsem se seznámila díky Karlu Černochovi, který mi o něm vyprávěl. Já jsem věděla, kdo to je, měla jsem o něm obraz umělce, ale osobně nás seznámil Karel. Měla jsem prostředníka. Byla nějaká setkání a potom díky esemeskám probíhala nějaká konverzace, která začala být zajímavá. Po několika dnech a několika esemeskách už to vypadalo, že se známe strašně dobře. Až jsme spolu na to rande šli. Není to hned.

Ale byl to problematický partner, který ještě neměl vyřešenou minulost, že?
Přesně tak. Já jsem také byla velice opatrná. „Já jsem tady, jsem k dispozici na nějaké povídání, ale rozhodně se nehrnu…“ Prostě muž musí být aktivní. Já to neumím, já nejsem dominantní žena. Jsou typy, které jdou a toho chlapa si urvou. Klobouk dolů, to jsem nikdy neuměla.

Ty potřebuješ, aby se ti muž dvořil, to je hezké.
To dobývání je na místě.

Mohlo by Vás zajímat:

Leona Machálková o změně účesu: Ke střihu mě přesvědčil Artur, beru to od něj jako vyznání lásky

Leonin syn Artur má přítelkyni cizinku

Co říkáš své budoucí snaše, která je z Pákistánu?
​Je to takové milé stvoření. Kdyby jim osud dopřál, že by se opravdu vzali, tak jim budu držet palce. Moc se mi ta dívka líbí. Nejen, že je krásná. Je to jeho spolužačka. Nevázne mezi námi komunikace – kuchyně, móda, hudba. To je hrozně příjemné, že s ním přišla k nám do rodiny bytost, která se zajímá, a já se zároveň také něco dozvím. Začal velice dobře, Zehera mě hrozně baví. Uvidím, je to na nich. Jsou zamilovaní, myslí si, že jsou si souzeni, ale je to na nich. Já jsem pozorovatel, ale mám ji strašně ráda.

Říká se, že maminky žárlí na partnerky svých synů.
Ještě se mi to nestalo. Když slyším, že se ve vedlejším pokoji chechtají, až se zajíkají, tak si říkám: „Je to krásný.“ Je to super, protože se milují, smějí se spolu, pro mě je to oblažující.

Když si vzpomeneš na sebe v 21 letech? Byla jsi už v Praze?
Ještě jsem studovala v Olomouci.

Jak moc jste se synem rozdílní?
Asi hodně, už jen tím, že jsem byla dívka. Já jsem si chlapce opravdu nemohla vodit domů, měla jsem autoritativní rodiče. My máme mnohem otevřenější vztah – jsme máma a syn, ale chechtáme se i spolu, jsme takoví kámoši. U nás vždycky mohli spát jeho kamarádi. Vždycky jsem mu dávala velkou dávku svobody a v životě se mi to vyplatilo. Jeho osobnostní svoboda utužila naši důvěru. Takže je to úplně jiné, než když jsem byla v jeho letech já. Takové bezprostřední. Vlastně o tom ani moc nepřemýšlím, co by se mělo nebo nemělo. Nezadrháváme ve vztahu, v komunikaci, protože to, co chceme vyřešit, nějak rozebereme, a pro něco se rozhodneme. Nikdy jsme nebojovali. Mně to tak vyhovuje.

Takže nebyla žádná drsná puberta?
Nebyla. Když měl špatnou náladu, tak jsem vycouvala z pokojíčku. Jako zralá žena jsem pro to měla pochopení a spíše jsem se tomu smála. My jsme se nikdy neuráželi – že by mi třeba řekl, že jsem blbá. To bych zase vystrčila drápky: „Takhle se mnou nemluv!“ Tohle jsem vždycky usměrňovala a nenechala jsem si to přerůst přes hlavu. Abychom se k sobě nechovali důstojně, tak s tím by neuspěl, takže to ani nezkusil. Mám doma takového rozevlátého slušňáčka. On je slušňáček, ale také je bláznivý.

Mohlo by Vás zajímat:

Zkrášlovací rituály Leony Machálkové: Na krásné blond vlasy a zdravé hlasivky má tajný recept

Artur Šípek studuje design, hudebník z něj nebude

Musí být nesmírně talentovaný, když studuje školu designu v Itálii. Evidentně tam geny zapracovaly.
Já mu to přeju. Nedokážu to posoudit. Učí se dobře, zajímá se a pořád něco tvoří. Vybral si školu sám a baví ho to. Když tam odcházel, říkala jsem mu: „Arťo, kdybys zjistil, že tě to nechytlo, že s tím máš problém, tak mi prostě řekni. Netrap se, to nějak vyřešíme.“ Ale nestalo se to, protože ho to chytlo za srdce a má ten obor rád. Takže hurá, fajn.

Je výhoda mít příjmení Šípek v designovém oboru?
To se uvidí. Zatím mu to dveře neotevřelo. Na škole profesoři ví, protože Bořek dělal v Miláně v jistou dobu ve firmách, kdy tam s ním vyrostla další velká hvězda designu, Philippe Starck. V té době byli oba hvězdami a já ho sleduji dodnes. Takže učitelé ví, ale není to ani bonus, ani minus. Někdy se také stává: „Tak ukaž!“ Tímhle ho ani nezatěžují nebo netrápí. Artur funguje jako každý jiný student a říká: „Učitelé mě mají rádi. Ale já se snažím, mami!“

Není snadné nastupovat po takovém géniovi ve stejném oboru.
Těžko říct. Myslím, že to je výhoda, ale Artur se dávno rozhodl, že se v žádném případě nebude snažit taťku kopírovat. „No to tátovi neudělám! Aby byl ten můj taťka na mě tam nahoře pyšný, tak to já musím být svůj.“ Takže on to ví a co z toho jednou vzejde… teď už dělá bakalářskou práci a je do toho celkem hodně ponořený. Dokonce má štěstí, že se to i bude moci realizovat.

Jsi hrdá, viď?
Jsem hrdá a přeju mu to. Vždycky jsem mu říkala: „Arturku, já nevím, co bys měl v životě dělat. Na to si musíš přijít sám. Jsi chytrý, uč se, neflákej to, ale co to bude?“ Věděla jsem, že hudba to nebude. On ji má rád, ale s kytarou brnkal dva roky, nic z toho nebylo. Potom to byl klavír, ale nechtěl cvičit. Říkala jsem: „Hele, nechme toho, vidím, že hudebník z tebe nebude. Ale musíš na to přijít sám.“ Velké štěstí pro život každého z nás je mít svoji práci rád. Je to dost klíčová záležitost – těšit se do práce, mít to rád. Pověnovat se tomu a dát tomu víc, než se očekává. To se potom promítá do výsledků, které jsou zajímavé.

Mohlo by Vás zajímat:

Tajemství šatníku Leony Machálkové: Při výběru modelů dbá na jednu zásadu, díky níž je nepřehlédnutelná

Leona Machálková se těší, až bude babička

Jsi velice mladistvá, ale je možné, že budeš brzy babičkou. Viď?
No já doufám.

Těšíš se? Kdyby to bylo takhle brzo, tak by ti to nevadilo?
Těžko říct brzy. Já o tom samozřejmě nerozhodnu. A kdykoliv se to štěstí stane a přijde na svět nový tvor, tak je budu podporovat. Ale myslím, že zatím to v plánu není. Důležité je pro ně oba, že chtějí dostudovat, je to jeho spolužačka. Říká, že se hned domů nevrátí, protože se tam chce rozkoukat a pracovat v nějakých studiích. Jít jako ten Honza do světa na zkušenou. Takových pět nebo šest let ještě bude venku, než se vrátí domů.

To je jasné...
Zároveň to cítí tak, že rodičovství nebude zbytečně odkládat. Neřekne si, že po čtyřicítce a dál. Jestli se mu to v životě poštěstí do třiceti, tak říkám: „Jasně, já vás podržím, pomůžu vám.“ A vlastně se těším. Samozřejmě, že se těším na to, až se moje rodina rozsvítí jeho novou rodinou. Těším se na vnoučata, a proto se také budu snažit udržovat a být v kondici, abych třeba jednou mohla vzít své vnuky na hory. Já jsem byla maminkou v pětatřiceti letech, ale nikdy jsem neuvažovala, kolik mi bude, až budu babičkou. To jsem vůbec neprožívala. Dneska si říkám: „Hlavně, abych na to měla sílu a energii.“ Protože chci fungovat. Tak uvidíme. Doufejme, že se to naplní.

O čem dalším promluvila Leona Machálková:

• Proč o sobě říká, že je moravská buchta
• Jaké byly její začátky v rádiu Evropa 2
• O svém působení na Portě, když bývala folkařkou
• O svých prvních láskách
• O novém vánočním albu Vánoce v srdci

Na fotografie zpěvačky Leony Machálkové v průběhu její kariéry se můžete podívat v naší fotogalerii.

Galerie Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

+ 12 fotek + 13 fotek