Facebook
Instagram
Libušin manžel Antonín byl vždy kus chlapa. Ale v posledních letech se na něj lepí kila závratnou rychlostí. Libuši se nelíbí, že s tím Antonín nic nedělá...
Antonín (52) měří téměř dva metry. Když jsme se před lety seznámili, už vážil kolem stovky. Ale na tu výšku to měl hezky rozložené. Vždy se mi líbili velcí chlapi a on tu moji představu naplňoval do puntíku.
Můj manžel neumí přestat jíst
Antonín pracuje manuálně a o víkendech ještě makal na baráku nebo zahradě, takže si udržoval zhruba stejnou váhu. Jenže po čtyřicítce se na něj kila začala lepit víc než na mě. Zatímco já každé jedno kilo navíc obrečela a přimělo mě to k prodloužení permanentky do fitka, on nad tím jenom mávl rukou.
A to není všechno, přijde mi, že prostě začal víc jíst. Víte, jak jsem to zjistila? Tondovi jsem k padesátce dávala dohromady fotky a chtěla jsem mu nechat udělat knížku. Něco ve stylu, jak se změnil od čtyřicítky. Tehdy jsem zjistila, že kdykoliv někdo fotí Antonína, má v ruce jídlo nebo se rovnou něčím cpe.
To byl moment, kdy jsem se zastavila a zamyslela nad tím, že v posledních letech vyžaduje vařenou večeři a klidně spořádá i deset knedlíků s masem a šťávou. Pak se usadí před televizi a neustále něčím šustí. Prostě jí, jako kdyby za to byl placenej...
Manžel roste hlavně do šířky
"Zatracené schody..." postěžoval si jednou Antonín, když přišel domů. Byl celý rudý a zadýchaný. A to vím, že máme před domem šest schodů, protože jsem mu pomáhala, když je stavěl. "Hele, kolik ty vlastně vážíš?" zeptala jsem se ho na rovinu.
"No, víš, už nejsem mladej kluk..." řekl a mířil do kuchyně. Koukala jsem na něj, jak pluje prostorem, a přišlo mi, že se nějak zakulatil. "Tondo, vždyť o nic nejde. Pojď se odvážit," naléhala jsem. "No jo, ale teď jsem měl tyčinku," pronesl omluvně.
Postavil se na váhu a ta se zastavila na neuvěřitelném čísle 140 kilogramů. Musela jsem mu to říct, protože on přes panděro neviděl dolů. "To je trošku moc, nezdá se ti?" nadhodila jsem. Tonda pokrčil rameny a odplul do kuchyně.
Kvůli jeho kilům až spolu ani nespíme
Od té doby uplynuly dva roky. Pokud se mi jeho 140 kilo zdálo jako neuvěřitelná cifra, nyní váží 163. Funí, i když jen leží. Do postele se nevejdeme a já musím spát na gauči. Moc se mi to nelíbí a pravidelně s ním řeším, aby začal něco dělat. Ale on jen slibuje.
Vím, že se za sebe trochu stydí. Nedávno nás kamarádi pozvali na návštěvu. Bydlí v paneláku a s Tondou jsem se nevešla do výtahu pro čtyři lidi. Celý večer pak tiše seděl, popíjel pouze vodu a nevšímal si občerstvení. Samozřejmě že to později dohnal doma, ale měla jsem pocit, že už nad sebou začíná uvažovat.
V této chvíli je mi jedno, že nevypadá moc přitažlivě a delší dobu spolu nespíme. Horší je, že ta váha není zdravá. Nechci, aby se mu něco stalo. Doufám, že ho výtahová epizoda přiměje k nějaké aktivitě. Do fitka klidně může chodit se mnou, já to tam znám moc dobře.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
