Marek (26): Zamiloval jsem se do ženy posedlé seriály. Reálný svět ji nezajímá

Když jsem potkal Alici, byl jsem přesvědčený, že je to ta pravá. Už proto, že mi přišla díky svému zaměstnání pracovitá a spolehlivá, a taky mě bavilo, že si s ní můžu povídat o filmech a seriálech. Jenže ona se neuměla bavit o ničem jiném.

Karolína (30): Láska ze školy byla omyl, nechtěla jsem na krku mládě. Padesátník mi dává, co potřebuji

Seznámili jsme se v kině

Když už jsem si myslel, že žádnou fajn holku nepotkám, seznámil jsem se s Alicí. Seděla v kině vedle mě, bylo to takové skoro až románové seznámení. Párkrát jsme na sebe koukli, usmáli se, a když film skončil, nutně následovala otázka: „Jak se ti to líbilo?“ Přišlo mi úplně přirozené se zeptat. Odvětila s úsměvem: „Docela jo… Ale to by chtělo trochu širší rozbor…“ Haha, pomyslel jsem si, tahá mě na kafe! No ale – šli jsme, jak jinak. A bylo to fajn.

Ještě párkrát jsme se sešli a nakonec z toho byla láska. Alice mě bavila, uměla hezky vyprávět, byla sečtělá, bavily ji filmy jako mě. Vždycky jsem si myslel, že se dám dohromady s nějakou intelektuálkou – a vida! Všechno bylo jinak. Alice pracovala na směny v továrně, střídala noční, ranní, odpolední. Často si v práci přivydělávala i přesčasy. Říkal jsem jí: „Ty jo, jsi fakt dobrá, nevím, kde bereš tu energii,“ a docela jsem ji obdivoval. Scházeli jsme se ale dost málo, protože tvrdila, že nemá čas, a já jsem to bral.

Karolína (29): Můj vztah byl stabilní, ale k uzoufání nudný. Románek se zajímavým hezounem mi změnil život

Byla posedlá seriály

Po pár měsících jsem si uvědomil, že skoro nic nevím o jejím světě. Netušil jsem, co dělá, když nepracuje nebo když nejsme spolu. Kromě toho jsem si všiml, že se naše schůzky u mě odehrávají asi takhle: Víno, sex a pak koukání na televizi. Ve které skoro nic nebylo, na což Alice reagovala slovy: „Proč nemáš Netflix? Co budeme celý večer dělat?“ Nějak mi to nešlo do hlavy a vždycky jsem jí odpověděl: „Nezapomeň, že mám spolubydlícího a ani nevím, jak dlouho tady budu. No, co by, budeme si povídat…“

Jenže jsme se zase nebavili o ničem jiném než o seriálech a její vyprávění děje nebo zápletky pokaždé skončilo větami: „To musíš vidět, to je topka století.“ Nebo: „Naprosto geniální scénář, to ti změní pohled na svět.“ Nemohl jsem s ní pořádně mluvit o ničem jiném. Když jsem začal: „Můžu se tě na něco zeptat?“ skoro mě neposlouchala.

Robert (25): Moje přítelkyně milovala seriály. Dokonce mě nutila, abych vypadal jako její oblíbená postava

Každý máme jiné životy

A pak to přišlo, rozhodli jsme se, že budeme spolu bydlet. Alice se odstěhovala od rodičů a sehnali jsme si malý byt. Zařízený, nic nebylo potřeba řešit. Možná nějaké nádobí, ale jediné, co Alici zajímalo, bylo zaplatit si snad všechny platformy, co existují.

Soužití ve dvou předpokládá i nějaké ty nákupy a vaření. Vzal jsem si to z velké části na starost s tím, že Alice má nepravidelnou pracovní dobu. Jenže ji nezajímalo nic jiného než její seriály. Ráno, než jsem odešel do práce – zapnutý seriál. Při mém návratu – seriál. K jídlu – seriál. Před spaním – seriál.

Když jsem jednou řekl: „Hele, já bych si s tebou chtěl prostě jen tak povídat…“ odbyla mě: „Jo, jo, jasně… ale tohle musím dokoukat, musím vědět, jak to dopadne.“

Odcizili jsme se, tamtam bylo okouzlení prvních měsíců. A mně to konečně došlo. Alice žije cizí životy, životy napsané scenáristy, životy jiných lidí, jiných vesmírů, jiných osudů. Reálný svět ji vlastně nezajímá. Odpracuje si svoje a místo, aby si odpočinula, vyspala se, pomilovala se mnou, pustí si další díl seriálu. A pak jiný a ještě jiný. A já do toho jejího světa prostě nepatřím. Je na čase zvednout kotvy a jít o dům dál.

Jiří (48): Přestěhoval jsem se na malé město, ale jako rozvedený doktor mám problém. Ženy mi nedají pokoj

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].