Matouš (25): Přítelkyně se vrátila po čtvrt roce z ciziny. Neustále mě prudila, že jsem morous a málo se usmívám

Eva (22) se při studiu v Americe nadchla pro pozitivní přístup tamních lidí a těžce nesla návrat do našich končin plných morousů. Vadilo jí i moje chování a chtěla, abych byl pozitivnější. Skoro nás to stálo vztah, ale našli jsme oba zlatou střední cestu.

Mohlo by Vás zajímat:

Hana (27): Z kamarádky se stala hrozně negativní ženská. Po každém setkání na mě šla migréna

Studium v USA změnilo přítelkyni k nepoznání

Když Eva odjížděla na čtvrt roku studovat do Ameriky, byl jsem hodně skleslý. Bál jsem se, jak tu dobu přečkáme. Myslel jsem, že se tam určitě do někoho zamiluje a přestane mi volat a psát. Ale kupodivu ty tři měsíce utekly jako voda a celou dobu jsme byli v kontaktu. Troufám si říct, že bychom tak vydrželi i déle. Denně jsme si volali a prakticky celé dny jsme si něco psali a posílali.

Problém nastal až po návratu, což jsem nečekal. Připravil jsem si pro Evu řadu dárků, návštěvy akcí a podobně. Ona byla ale duchem nepřítomná a popravdě řečeno zhnusená. „To je hrozný, jak se tu všichni chovaj. Každej se mračí, lidi jsou na sebe nepříjemný. Nemůžu se z toho vzpamatovat, jsme odporná země,“ hořekovala.

Já s ní na jedné straně souhlasil, ale nebyl jsem nikde víc než týden na dovolené a zas tak jsem se tím chováním nestresoval. Jenomže ona pak začala šít i do mě a to už mě nebavilo. „Panebože, musíš bejt tak negativní? To je samý – co když se tohle nepovede, tohle určitě nevyjde... A nenadávej pořád, vždyť se to s tebou nedá vydržet,“ lamentovala.

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (34): Můj manžel je ve společnosti úžasný bavič, ale doma se z něj stává naprostý morous

Přítelkyně se věčně usmívala a pomáhala lidem

Řekl jsem si, že ji nechám být, ať si v klidu zvykne na naše „české klima“. Doufal jsem, že z ní prostě ty dojmy časem vyprchají. Ale ukázalo se, že to s ní zamávalo o dost víc a nechce to nechat jen tak. Vůbec jsem ji nepoznával, mnohem víc se usmívala, pomáhala lidem kolem sebe. Pomalu oslovovala na ulici cizince, jestli nechtějí poradit cestu.

V obchodě přála zamračeným prodavačkám „krásný den“ a kárala oprsklé a líné barmanky, že takhle by v Americe nedostaly dýško. Já před ní už nemohl vyslovit nic, co by zavánělo stížností. Byla na to doslova alergická. „Když se chce, všechno jde. Češi se jen umí perfektně vymlouvat,“ tvrdila zaníceně.

Nakonec jsme se na nějaký čas odloučili, potkala ve škole učitele angličtiny a ten ji úplně pobláznil. Asi jí připomněl její nedávné zážitky a chvíli si myslela, že jim to klapne. Byl jsem z toho špatný, na druhé straně mi ale nová povaha mojí holky stejně vadila. Po čase jsme se k sobě vrátili.

Mohlo by Vás zajímat:

Natálie (24): Můj přítel tvrdí, že Češi se jen mračí a jsou málo otevření. Nechci se s ním stěhovat do ciziny, byla bych daleko od rodiny

Tvrdá životní zkušenost ji vrátila na zem i ke mně

Když neudělala zkoušky a její rodiče se rozváděli, nálada Evě poměrně klesla. Vyslechl jsem ji a společně s ní si zanadával na nefér osud. Ulevilo se jí, že se nemusí pořád usmívat a předstírat, že problémy neexistují. „Na milým chování určitě není nic špatnýho, ale nic se nemá přehánět,“ poukázal jsem.

Od té doby jsme spolu a Eva už se zase chová jako dřív, když nemá náladu, nepřetvařuje se. Zároveň mě ale naučila, že úsměv vážně nic nestojí a kolikrát to může ostatním zlepšit den, když je prostě mile oslovíte. Taky si dávám bacha na to, když hledám výmluvy, proč něco nezkusit a příliš si stěžuju.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lada (32): Kamarádka mě nutí dívat se na všechno pozitivně. Už mám těch úsměvů a dobré nálady po krk