Měla jsem obličej v rosolu, říká Gabriela Šlosrová z Extrémních proměn. Zhubla 72 kilo

Gabriela Šlosrová (31) se vinou emočního přejídání dostala na alarmujících 161 kilogramů a jen díky účasti v pořadu Extrémní proměny se jí podařilo úspěšně shodit váhu celého dospělého člověka, konkrétně 72 kilogramů. Aktuálně váží 89 kilogramů a hubne dál. Patří tak mezi rekordmany této reality show.  „“

Přestože Gabriela zhubla rekordní počet kilogramů a zvládla díky tomu také napravit pošramocené vztahy v rodině, stále je terčem kritiky široké veřejnosti. Proč, to jí je záhadou. „Opravdu dostávám bídu od chlapů a dostávám ji dodnes. V komentářích píšou, že by to chtělo ještě jednu Extrémní proměnu… pořád do mě jedou chlapi. Třeba jsem šla na tramvaj: ,Nechceš s námi jít běhat? Aspoň zhubneš!',“ šokuje sympatická černovláska. „Když mě v pořadu štáb překvapil, tak jsme natáčeli, jak jdu se psem. Chlapi u hospody věděli, že se něco točí, a stejně do mě jeli! Štáb tam stál, celí vykulení, co se to stalo,“ popisuje nepříjemnou situaci.

Mohlo by Vás zajímat:

Trenér Martin Košťál z pořadu Extrémní proměny: Někteří účastníci nevěděli, proč jsou na světě, a řešili to jídlem

Gabriela Šlosrová zhubla nejvíc z účastníků Extrémních proměn

Gabrielo, kdy byla největší krize?
Měla jsem ji asi v první půlce, kdy se mi stopla váha a hubnout nešlo. A byla to ta fáze, ve které jsem to pokaždé vzdala, když jsem se dříve pokoušela hubnout, nebo jsem to nevydržela – když se snažím a ono to nejde. To byl také důvod, proč jsem se přihlásila, protože jsem věděla, že trenér i televize budou potřebovat, abych zhubla – takže nějak se to prostě musí stát.

Ze všech účastnic – holek jsi byla největší, že?
Ano, a také jsem nejvíc zhubla. Extrémní proměna.

Dvaasedmdesát kilo dole, klobouček. Jak jsi zvládala to svlékání před kamerou?
První svléknutí přišlo doma na nějakém rozhovoru, když se natáčelo, jak se dívám do zrcadla – takže to nejtěžší, protože já jsem se sama takhle neprohlížela. Naštěstí ti lidé asi věděli, s čím pracují, takže tam nebyl nikdo navíc. Ale stejně tam pět lidí bylo. Musela jsem se svléknout, ale bylo to alespoň doma, ve známém prostředí. A teď než se to natočí – to já také neznám – v té televizi je to vteřinka, ale člověk na sebe kouká dlouho, než začne brečet. Koukala jsem se sama na sebe, ale nebyla jsem to já. Člověk věděl, že tam stojí, ale nebyl to on.

Považuji to za jeden z největších kroků, které jsi tam musela udělat.
Po tomhle už jsem si myslela, že zvládnu všechno. Ale pak přišlo druhé nejhorší svléknutí, a to bylo první vážení. Je tam hotel, ale v něm jsou lidé – za okny, všichni se dívají. Na sobě jsem měla 5XL župan, který jsem nezapnula, tady kůže, tam břicho, a pro mě nejvíce citlivé části těla byly vidět, neschovaly se. Kdyby mi ten župan oblékli opačně, tak je mi to jedno. Hodně lidí, světla, pro mě všechno nové. Člověk je nasvícený, kamery, a naštěstí tam v tu chvíli pro mě byla máma. Jenže když jsem se na ni podívala a viděla, jak ji to bolí, tak to mě úplně rozstřelilo. Najednou jsem viděla tu její bolest, jak trpěla se mnou. Bylo to fakt silné. Tam jsem si poprvé řekla: „Jsem tady správně? Fakt jsem se rozhodla dobře?“ Jinak jsem celou dobu byla přesvědčená, že ano.

U tvé verze se 161 kilogramy bych vůbec nehledala tvůj krásný obličej.
Já také ne, byl v rosolu.

Znala jsi ho?
Z dřívějška asi ano. Pořád jsem viděla své oči a věděla jsem, že ta holka tam někde je.

Mohlo by Vás zajímat:

Extrémní proměny: První tři účastníci zhubli s trenérem Martinem Košťálem dohromady přes dva metráky

Odstěhovala se od mámy a začala tloustnout

Můžeme se vrátit do tvého dětství? Jak se to stane, že se člověk projí do 161 kilogramů?
Mamka, moje trenérka, celý život závodila v kulturistice a celý život jsme my dvě byly taková sportovní rodinka. V dětství jsem nikdy nadváhu neměla. Závodně jsem plavala, hrála jsem baseball, basket, atletiku, tam na brusle, tam na kolo. Normální zdravá strava. Potom přišly knedlíky, omáčky, dobrůtky u babiček, ale protože to bylo vyvážené a sportovala jsem, tak problém nebyl. Ve svých 21 letech jsem se odstěhovala od mámy a přišlo „teď si můžu dělat, co chci“.

Hodně jsem byla s mámou, byly jsme na sebe hodně fixované, ale odstěhovala jsem se, protože jsme se pohádaly. Bylo to pro mě bolavé. Člověk si myslí, že bude bydlet sám, všechno bude zvládat, ale samozřejmě, že ti život trošku naloží – výpověď z práce, kopačky, protože jsem přibrala, kluci se mi smějou… nějak se to naskládalo a v tu chvíli jsem neřešila, že vážím tolik a tolik, ale potřebovala jsem se dostat zpátky do Prahy, najít si tady práci a bydlení, nějak se vzpamatovat. Nevím proč, ale tenkrát jsem přibrala asi nejvíc kilo. Měla jsem 68 a šla jsem na 107 – od března do prosince.

Šlo to takhle rychle?
Myslela jsem si, že je to v pohodě. Vždycky jsem byla hubená, a protože jsem nikdy neměla problém, myslela jsem, že zhubnu lusknutím prstů. Jenže zhubla jsem 18, přibrala 25, nahoru a dolů, až jsem měla těch 161. Nikdy to nebylo tak, že bych ležela, jedla a pak se vzpamatovala. Celou dobu jsem se chtěla dostat zpátky na svoji váhu, ale přistupovala jsem k tomu blbě. Pořád jsem si myslela, že to zvládnu, a dělala jsem to jako většina lidí – v nějakém režimu jsem jela a potom jsem to pustila.

Všichni jsme vyzkoušeli nejrůznější diety!
Zkusila jsem jich milion. „Ta zhubla tolik a tolik, já takhle taky zhubnu!“ Tukožroutské polévky, koktejly, to jsem taky zkoušela. Koktejly jsem zkoušela před Proměnami, a to jsem vylítla až na těch 161 kilo. Předtím jsem nejvíc měla 147, ale zkusila jsem ty koktejly… 127 a pak skokem na 161.

Takže když jsi se dostala na těch 147 kilo, byla to nějaká životní nálož.
Ano. Samozřejmě, hodně jsme s holkama chodily kalit…

Alkohol je hodně kalorický, že? Teď už asi nepiješ.
Ne. Já už jsem nepila celý rok v Proměnách. Potom jsem si dala jednu nebo dvě party a nešlo mi se opít – nechápu to. Asi jak tělo nebylo zvyklé, tak mi to nešlo. Nechala jsem tam asi 4 tisíce a nic. Tak to dělat nebudu, je to zbytečné.

Když se vrátíme k tomu prvnímu fatálnímu přibrání – bylo to o emocích, protože jsi se cítila sama?
Asi ano. Kluci se mi smáli, že jsem přibrala, ale to jsem přibrala jen prvních asi osm nebo deset kilo.

Co to bylo za člověka?
Evidentně byl nevyrovnaný. Ale mě to docela trefilo. Když se zpětně ohlédnu, tak nějaká semínka, že se tohle stane, už tam byly. Vždycky jsem byla hubená, ve třinácti jsou holky jako tyčky. Ale mně už na atletice kluci říkali „baby špek“. Chlapi okolo mě měli pořád poznámky: „Máš sto kilo.“ Ale já měla šedesát! „Špeky tě zaráží do země!“ A já měla sedmdesát. Takže – někde to tam pramenilo, ale bylo to daleko. Pak se k tomu přidaly ty posměšky, a já jsem hrozně chtěla zhubnout, abych se líbila chlapům, a aby chlapi v rodině byli pyšní. Až v Proměnách to bylo jiné – já se rozhodla, já se přihlásila, nikoho jsem se neptala. Samozřejmě, když budu vidět já, bude vidět rodina. Ale poprvé jsem si řekla: „Jdu s tím něco udělat, já, ne abych všem dokázala, že zhubnu, nebo abych se všem líbila.“

Na každé váze se najdou lidé, kteří ti řeknou, že jsi tlustá, nebo naopak – že ti to sluší.
No právě. Pro cizí lidi jsem tlustá pořád, na této váze, aniž by věděli, čím jsem si prošla. Ale u nás doma se o mě říká, že jsem hubená. Já to říkám: „Teď, když už jsem hubená…“

A teď jsi nádherná. Těch 161 kilo už bylo hodně, ale teď vypadáš skvěle.
Děkuju. Říkali mi, že vypadám jako Kim Čong-un. Protože jsem neměla oči, dělali jsme si z toho srandu.

Mohlo by Vás zajímat:

Manželka Pierce Brosnana zhubla 45 kg: Keely ukázala novou figuru v krajkových minišatech

Číslo na váze mě neděsilo, říká Gabriela Šlosrová

Jaké všechny diety jsi zkoušela?
V první fázi to začalo zlehka – vyřadím pečivo. Potom ty koktejly, to jsem měla strašnou radost, že to funguje.

Ale když s nimi přestaneš, viď?
Přesně tak. Tam jsem šla ze 127 na 161, to byla paráda. Zkoušela jsem i to, že v pět večer přestanu jíst.

Jak dlouho tyhle pokusy vydržely?
Vždycky, dokud se to nezaseklo. Jsem tahoun, takže vydržím makat. Dietu jsem vydržela měsíc, dva, půl roku. Ale pak se to seklo – týden se nic neděje, dva, tři. „Tak si dám něco dobrého.“ A pozvolna to tam vpluje. Anebo: „Zhubla jsem na 127, takže jsem dobrá, všechno dokážu, takže si můžu dělat, co chci.“

Kdy na sobě člověk začne cítit, že už je to moc?
No, jenže mě to předtím pořád nevyděsilo, to číslo. Říkala jsem si, že je to až děsivé. Někdo řekne: „Mám sto kilo, musím se sebou něco dělat.“ Ale já tohle pořád neměla. Čtu to i v komentářích: „To se neviděli v zrcadle? To se nikdy nevážili?“ Já jsem věděla, jak vypadám nebo jak se cítím. Vlezla jsem na tu váhu, ale to číslo mě pořád neděsilo. Kdyby nebylo Proměn, tak kde se to zastaví? Neměla jsem žádnou stopku. Jestli mě tolik ovládaly ty emoce nebo trápení, že jsem to neřešila…

Co to bylo za velikost oblečení?
Bylo to pánské 3XL. Teď v tom spím. Byla u mě kámoška: „Co jsi tady měla za chlapa?“ „To je tričko po mně. Mám to jako noční košili.“ To nebyl tak velký pán, to jsem byla já.

Sedmdesát dva kilo, to je jeden člověk.
To má moje teta. Vždycky mi skočí na záda a říká: „Tak běž!“ Já si s tím teď ani nesednu. Ona má přesně tu váhu, tak si z toho děláme srandu.

Co se týká zdravotních problémů, byla tam ztráta periody, že?
No jasně. Měla jsem ji až ke konci, asi to bylo výkyvem nahoru a dolů po těch koktejlech. Jinak ale vůbec nic. Jediné, co se z krve zjistilo, byla nízká hladina vitaminu D, protože člověk se schovával, nelezl na sluníčko a byl pořád někde oblečený. Ale to se vyřešilo hned na začátku doplňky stravy. Samozřejmě, že jsem do sebe tlačila sladké, ale neměla jsem ani horní hranice cukru. Cholesterol také nic. Přitom v rodině máme problémy se srdcem, se štítnou žlázou, astma, z obou stran cukrovku. Jenom mamka nemá nic. Nevím, jak se tohle děje, asi z nějakého základu. Táta by řekl, že jsem dvakrát zapitá a tím to je. Mamka je také zdravá, tak jestli to zazdila nějakým svým genem…

Potom chápu, že když jsi neměla zdravotní problémy, neděsilo tě to.
Měla jsem všechno v pořádku, ukázkový tlak… ale děsilo to moji mámu, protože věděla, že se nebojím a že ještě nemám strach. Ona si uvědomovala ta zdravotní rizika a věděla, co se může stát.

Mohlo by Vás zajímat:

Manželé z MasterChefa Vojta a Betty Urbanovi: Otevřená zpověď o jejich anorexii, bulimii i obezitě v dětství

Gabriela Šlosrová je terčem šikany i po zhubnutí

Od kolika kilogramů se počítá morbidní obezita?
Kamarádka má 72 kilo a podle tabulek je také obézní. Je stejně vysoká jako já. Myslím, že i teď mám druhý nebo třetí stupeň obezity.

Když jsi měla více než 120 kilo, jak reagovalo okolí? Lidé si často nevidí do pusy…
Lidé s tebou mluví tak, jako že nevíš, že jsi tlustá. Oni si myslí, to nevíš, a musí ti to říct. Musí ti to oznámit. Nevím proč, ale já to hodně schytávám od chlapů. Nikdy mě neurazila ženská, ani v hádce. Opravdu dostávám bídu od chlapů a dostávám ji dodnes. V komentářích píšou, že by to chtělo ještě jednu Extrémní proměnu… pořád do mě jedou chlapi. Třeba jsem šla na tramvaj: „Nechceš s námi jít běhat? Aspoň zhubneš!“ Když mě v pořadu štáb překvapil, tak jsme natáčeli, jak jdu se psem. Chlapi u hospody věděli, že se něco točí, a stejně do mě jeli! Štáb tam stál, celí vykulení, co se to stalo. „Ale já vám nelžu, mě se to fakt děje.“

Co to je za lidi?
Ze svého pohledu – já taky byla nešťastná, byla jsem zavřená doma, taky jsem záviděla, že někdo je někde a já tam nemůžu. Ale nikdy by mě nenapadlo říct někomu prvoplánově něco ošklivého. Když má kámoška velký nos, stydí se za něj, a je to první, do čeho se lidé trefí. Ale já jsem stejně neměla tu potřebu. Taky jsem okolo sebe štěkala, protože jsem se nosila a byla jsem unavená jen z toho, že žiju. „Co vám pořád dělám, že mi to tam pošlete takhle z první dobré?“ a navíc stylem: „Ona to asi neví, musíme jí to říct.“ „No, já jsem se asi fakt neviděla v zrcadle!“

Existuje také skupina mužů, kteří tyhle větší ženy vyhledávají.
Tak ty jsem ještě nepotkala.

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina Cajthamlová o obezitě: Vícenásobné matky s velikostí nad 40 jsou v normě

Usmíření s tátou díky Proměně

Ve tvém dílu byli velice důležití tví rodiče. Na konci mne rozplakal tvůj tatínek.
Táta je pro mě citlivý, vždycky to tak bylo. Jako holka jsem chtěla, aby byl pyšný – prostě chlap. Máma by mohla říct cokoliv, ale táta jen zvedl hlas a už jsem brečela, už jsem byla rozsypaná. Fakt jsem na něj citlivá a chtěla jsem se zavděčit, a také jsem vždycky chtěla zhubnout, aby věděl, že to dokážu.

Ale on s vámi nežil, viď?
Ne. Naši se rozvedli, když mi byl asi rok nebo rok a půl.

Takže hledání táty bylo dost intenzivní. A přišel happy end i v tomto případě.
Jsem strašně ráda, táta je teď nejlepší kámoška. Teď se bojí, abych náhodou neotěhotněla. „Já s tebou nebudu řešit tyhle věci, jsi můj táta.“ „Dáváš si pozor?“

A on nechce být dědeček?
On teď chce, abych zvládla tu plastiku, abych o tu možnost nepřišla. „Opravdu tady s vámi musím řešit sex?“ Je to strašně osvobozující. Táta, když má strach, tak reaguje křikem: „Co děláš?!“ Když na mě zvedl hlas, tak jsem hned brečela. Teď si umíme říct: „Promiň, měl jsem strach, tak jsem na tebe zakřičel.“ Říkám: „Ty jo, mami, táta se omlouvá!“ Umí říct, že má strach, protože ví, že já už to umím říct jemu. Když se ohlédnu, tak z jeho strany bylo mé hledání dost intenzivní: „Přijeď!“ A když jsem to necítila, tak jsem za ním nepřijela. A z pozice chlapa byl odmítaný – chtěl svoji holčičku a ona k němu nechtěla. Jak se ten chlap cítí, když k němu dítě nechce jezdit? Taky to prožíval. „Proč ke mně nechce?“ Nevěděl, že jenom potřebuji mít sebevědomí a cítit se dobře. Byl mnou hodně odmítaný.

Jsem ráda, že tenhle pořad může napravovat i rodinné vztahy. Váš vztah s mámou ovšem nebylo třeba napravovat, takovou mámu by chtěl mít každý!
Tam se změnilo to, že už ji poslouchám, když mi radí. Protože – ona je máma a trenér. Takže mi dávala rady a já je neposlouchala. Teď jí říkám: „Vidíš, já už tě umím i poslechnout.“ Protože se nám dobře spolupracuje. Teď už dokážu vnímat to, co máma umí, takže přes fyzio rovnáme tělo – rovnáme pánev, nohu… a protože už jí věřím, tak si nechám poradit. Když řekne, abych na pásu chodila pozadu, tak to dělám. Protože se vidím v zrcadle. „Našlapuj tak, rovnej se.“ Už to neberu tak, že mě buzeruje. Pořád jsem to brala jako napadání. Teď ji poslechnu a zjistím, že to funguje. Točila jsem nějaké video a viděla jsem se zezadu běžet: „Mami, mami, mě už neustřeluje ta noha!“ „No vždyť jo, vždyť to rovnáme.“ Staly se z nás teď parťačky.

Muselo pro ni být hrozně těžké vidět, jak se ujídáš k smrti.
To ano. Hlavně se fakt snažila pomáhat a mrzí mě, když si lidé myslí, že jsem měla mámu trenérku a ona mi nepomohla. Ona se fakt snažila. Snažila se ze všech stran, ale nedonutíš toho druhého, ať něco dělá, když ten člověk nechce. Jakýkoliv člověk, co hubne, musí chtít sám. Kdyby mi nabídli milion, neudělám to ani kvůli penězům, kvůli ničemu. Jsem ráda, že jsem se rozhodla. Mám z realityshow pocit, že lidem mění životy – ale mně se to fakt stalo! V průběhu těch Proměn jsem najednou začala mít pocit úplné rodiny, jako by se naši nikdy nerozvedli. Jako když mám úplnou rodinu a všechno je tak, jak má být. Tohle jsem objevila po třičtvrtě roce natáčení. „Aha?“ Volala jsem psycholožce Simče: „Simčo, já mám úplnou rodinu.“ A je to!

To je dojemné. I kdybys nezhubla, viď?
I kdyby se nestalo nic jiného, jen to, jak se teď cítím. Jak se mi spravily vztahy, jak to mám s tátou, s mámou, se všemi. Tak jsem prostě vyhrála.

Teď jsi tedy na 89 kilech? Z původních 161?
Už mám zase o trochu méně, ale ono se tomu tělu už moc hubnout nechce.

O čem dalším promluvila Gabriela Šlosrová:

• Jak u Gabriely probíhalo emoční přejídání
• Jak vypadá její život po Extrémních proměnách
• Proč měla jako bývalá sportovkyně větší problém shazovat kila sportem
• Zda se přátelí s ostatními účastníky Extrémních proměn
• Jak je na tom Gabriela s láskou

Na fotografie z náročné cesty Gabriely Šlosrové za lepším tělem v pořadu Extrémní proměny se můžete podívat v naší fotogalerii.

Galerie Měla jsem obličej v rosolu, říká Gabriela Šlosrová z Extrémních proměn. Zhubla 72 kilo

+ 16 fotek + 17 fotek