Michaela Ochotská o útěku z Prahy do Bruntálu: Chtěla jsem ochránit dítě, mělo to být na tři měsíce

Bývalá moderátorka Michaela Ochotská (40) se před lety stáhla z pražského veřejného dění a společně se synem Andreasem (10) se přestěhovala zpátky do města Bruntál, odkud pochází. Tam také poznala svoji nynější lásku, záchranáře Davida Rába, se kterým teď čeká druhé miminko, holčičku, která na svět přijde v prosinci.

„Co se chutí týče, tak u Andrého jsem si kolem pátého až šestého měsíce chodila denně pro zavináče, teď ujíždím na buchtičkách se šodó,“ prozradila v našem rozhovoru, jak aktuálně vypadá její těhotenský jídelníček. V talkshow Na kafeečko zavzpomínala na svoji úspěšnou cestu z Bruntálu do Prahy, vrcholy kariéry, ale také nezdary, které ji přivedly zpátky do rodného města. Jak svůj dosavadní život zpětně hodnotí? A věděli jste, že za její televizní úspěchy může režisér Jiří Adamec, který ji v roce 2006 přivedl do seriálu Pojišťovna štěstí?

O těhotnou Míšu Ochotskou se dojemně starají partner i syn André: Prozradila, co jí večer nosí do postele

Michaela Ochotská odešla v 17 z Bruntálu do Prahy

Když jsi byla ve věku Andrease, takže deset let, měla jsi plány, kolik chceš mít dětí?
Ano, já jsem vždycky chtěla mít tři kluky. Když se mi narodil Andreasek, tak jsem říkala, že mi stačí jedno. A to mě drželo docela dlouho, protože jsem byla fakt unavená, vyčerpaná. Andreaskův tatínek je profesionální sportovec, takže pořád někde v zahraničí. Naštěstí mi pomáhala moje máma, což klobouk dolů – nebyla jsem na to úplně sama. Ale ten partner ti prostě chybí. A postupem času jsem si říkala, aby Andreasek nebyl sám, protože já sama jsem jedináček, a tak mě napadlo, že by bylo fajn mít sourozence. A je to tady.

Čím jsi chtěla být v těch deseti letech?
Já jsem chtěla být paní učitelkou ve škole. Dneska je opravdu lituju. I naše třídní paní učitelka – klobouk dolů před ní. Musí mít nervy ze železa. Jsem ráda, že se mi to nesplnilo.

Šla jsi na obchodku u vás v Bruntále a do Prahy jsi odešla velmi mladá. Za šest let by takhle mohl odejít Andreas.
Nedokážu si to vůbec představit. Já jsem odcházela v čerstvých sedmnácti letech. Z druháku obchodní akademie do třetího ročníku v Praze – Reslovka, velmi těžká obchodka. Ale necítila jsem se jako dítě. U Andrého si myslím, že i když mu bude třicet nebo čtyřicet, pořád ho budu mít jako dítě. To asi nezměním. Že mě naši pustili, to koukám, ale možná byla trochu jiná doba, klidnější. Měli strach, ale jsou holky, kterým je čtrnáct a jedou do Paříže nebo do Ameriky.

Ty jsi šla do Prahy bez dozoru rodičů, dostudovala jsi a šla jsi na vysokou.
To je možná to, proč mě pustili. Protože věděli, že jsem v tomhle důsledná, a že škola pro mě vždycky byla priorita. A že musí být. Tohle tlačím i u Andrease. Ať si dělá sport, jaký chce, ale ať to má jako vedlejší aktivitu. Ať se tím neživí profesionálně. Jeho tatínek je profesionální tenista, předtím jsem měla možnost žít s profesionálním fotbalistou, takže vím, jaké to je. Říkala jsem si, že nechci, aby žil tenhle styl života, ale aby si vystudoval školu a měl fakt dobrou práci, a sporty si dělal třeba po večerech po práci. Naši věděli, že to v sobě taky mám, a věřili, že dostuduju. Já jsem chtěla mít dobrou školu, dobrou práci, a v tom jsem viděla smysl života. Proto si myslím, že ve mně také věřili naši: „Jasně, ty tam nezvlčíš.“

Módní policie z oslav na Nově: Borhyová v rudém saténu, Ochotská v upnutých bílých šatech a slavní muži v teniskách

V Pojišťovně štěstí díky učitelce rétoriky a Jiřímu Adamcovi

Jak ses od studií dostala k natáčení seriálu?
Když jsem dodělala maturitu, tak mi maminka s tátou dali na výběr – buď dostanu dovolenou, anebo si můžu jít udělat moderátorkou školu. Byl to nějaký tříměsíční kurz a vedla ho ředitelka Jana Adámková. Na rétoriku jsem měla paní Mirku Besserovou, která už bohužel není mezi námi. Později se z nás staly kamarádky, byť mezi námi byl asi padesát let věkový rozdíl. Ale rozuměly jsme si.

Ona tenkrát říkala, že režisér Jirka Adamec hledá do další série Pojišťovny štěstí „přesně takový trdlo jako jsi ty. Prosím tě, běž se mu ukázat.“ Řekla jsem: „Tak jo, tak já tam kvůli vám zajdu.“ Vešla jsem do dveří a tam už mě čekal Jiří Adamec. Udělali jsme rychlý rozhovor a on řekl, že už když jsem do těch dveří vešla, když se otevřely, tak věděl, že pro tu Edinu Krásovou, pro tu roli, jsem to já. Takže to bylo hezké a já jsem jí dodnes vděčná, protože mi zase otevřela dveře do něčeho úplně jiného.

Tenkrát sledoval Pojišťovnu štěstí snad každý.
Tenkrát byla Sanitka, to jsme byli ještě děti, a také to točil Jirka Adamec, a po té Sanitce to byl další z nejúspěšnějších seriálů té doby. V tu dobu se snad ani nic jiného netočilo. Dnes už máme seriálů spousty, ale v té době to byl jediný seriál a patřil mezi nejúspěšnější. To byl sen!

Ty jsi ten seriál znala?
Já jsem sledovala první řadu, takže jsem věděla, do čeho asi půjdu.

Takže jsi tam přišla, a tam byla Kateřina Brožová, Jiří Adamec, Vojta Kotek…
Snowboarďák. Víš co, to bylo jako všechno v mlze. Jako kdyby sen, kterému asi ani nevěříš. Protože to byl zajetý seriál a postavený z legend – Jiřina Jirásková, Jiřina Bohdalová, Petr Nárožný, a i ten Vojta Kotek. V té době to byl podle mě idol všech žen. Generace od deseti do čtyřiceti let.

Já jsem vlastně naskakovala do jedoucího vlaku legend, ale bylo hrozně příjemné, že oni mě přijali, přestože věděli, že jsem neherečka, a že si mě Jirka Adamec prostě vybral – přesně jako neherečku, takovou, jaká jsem. A dali mi zkušenosti. Nikdo se neotočil zády. Strašně ráda na toto období vzpomínám, protože to bylo fakt neskutečné a krásné.

Jana Adamcová neopustí svého muže ani v nemoci: Vzala jsem si ho s tím, že je o čtvrt století starší a že se o něj postarám

Ze seriálu rovnou do Televizních novin: Vystřídáš Lucku Borhyovou

Chtěla jsi to herectví rozvíjet? Jít do divadla?
Ne, nikdy. Mě to nelákalo. Ale spíš z toho důvodu, že jsem nikdy nebyla tak drzá, že bych si vůbec dovolila myslet, že bych já mohla být herečkou. Nikdy jsem k tomu ambice neměla, ani jsem si tolik nevěřila. Takže když se toto stalo a nějakým způsobem jsem v tom seriálu byla, tak jsem se snažila tu práci odvést, jak nejlépe umím. Ale věděla jsem, že to skončí a zase se budu věnovat té diplomacii. To jsem netušila, co pak zase přijde.

A přišly zprávy.
Já jsem se tomu smála. Když seriál, tak přišel ten úplně nejlepší. Když přišla nabídka na moderování, no tak přišly Televizní noviny, což je pro moderátorku ta nejvyšší meta. Když přišla nabídka na film, rovnou to byl James Bond. Já jsem vždycky měla od každého jedno, ale tu největší pecku. Takže když přišly ty Televizní noviny, zase to bylo: „Vystřídáš Lucku Borhyovou a máme na to měsíc.“ Takže prostě po večerech jsme četli ve studiích ze čtecího zařízení, učili mě, jak pracovat s textem, jak mluvit – protože ta moravština ve mně pořád je. Bylo to náročné.

Bavilo tě to?
Tohle mě bavilo. A jsem ráda, že i po návratu Lucky – byla to jen náhrada za dobu, kdy se jí narodil syn Lucas – si mě Nova chtěla dál nechat. Ještě dalších pět let jsem tam ty zprávy moderovala.

Bývalá moderátorka Michaela Ochotská si našla práci na radnici: Být na očích už mi nedělalo radost

Život na cestách s Lukášem Rosolem

Když jsi opustila Televizní noviny, začal veselý život na cestách, v Americe… to muselo být náročné.
To je fakt náročné. Ono to vypadá moc hezky, ale letěli jsme třeba do Ameriky a během týdne jsme se sbalili a letěli jsme do Asie. Tam jsme se sbalili a letěli jsme do Austrálie. My jsme strašně cestovali a pro mě to bylo vyčerpávající. Chápu, že profesionální sportovci tím žijí, takže oni v sobě mají adrenalin. Já jsem poznala spoustu krásných hotelů. A ano, viděla jsem místa, která byla můj sen. Já bych se asi do Austrálie sama nedostala. Takže jsem mohla vidět ta místa, která jsem měla na svém wish listu. Opravdu jsme procestovali celý svět, to bylo hezké – ale fakt náročné.

Když jste se potom s Lukášem Rosolem rozešli, začíná žít žena s malým dítětem jinak. Do té doby na mě tvůj život působil velmi bezproblémově. Neříkám, že jsi měla něco zadarmo, ale spousta věcí k tobě přicházela…
Sama, ano. To máš pravdu, já sama říkám, že jsem k tomu přišla jak slepá k houslím. Ale ke všemu!

A z toho velkého světa ses vrátila do Bruntálu. Jak jsi to ustála? Co ti pomohlo?
Pro mě bylo hrozně příjemné vrátit se domů. Protože jsem tam měla celou rodinu. V Praze jsem měla jenom toho partnera, nedopadlo to a šli jsme od sebe. A protože on zde ani nebyl, byl pořád dál ve světě, já měla malé miminko, tak nejpřirozenější je jet k rodičům. Je ti tam fajn, je ti tam dobře, a i ty potřebuješ tu péči. A ještě se musíš postarat o malého.

Když jsme šli od sebe, tak nám spávali před domem novináři. Nebylo to příjemné a chceš od toho ochránit právě to své dítě. Šli jsme s malým krmit kačeny rohlíkem a vznikly z toho nějaké fotky. A to nechceš. Jsi bolavá a chceš utéct. Já jsem naštěstí měla kam. Takže já jsem „utekla“ na Moravu, že se třeba na tři měsíce uklidím a vrátím se zpátky do Prahy. No, a jsem tam uklizená už deset let. A vůbec mi ta Praha nechybí.

O čem dalším promluvila Michaela Ochotská:

• Jak vypadá její aktuální práce na odboru dopravy
• Jak se cítí během svého druhého těhotenství
• Jak poznala svého současného partnera
• Kdy bude svatba

Podívejte se na archivní fotografie Michaely Ochotské v naší fotogalerii a zavzpomínejte spolu s námi na její roli v Pojišťovně štěstí a na moderování Televizních novin.

Galerie Michaela Ochotská o útěku z Prahy do Bruntálu: Chtěla jsem ochránit dítě, mělo to být na tři měsíce

+ 15 fotek + 16 fotek