Facebook
Instagram
Nikola byla před pěti lety na dně. Když v parku spatřila starou ženu bez domova, uvědomila se, že existují lidé, kteří jsou na tom ještě hůř. A tak jí dala svou poslední bankovku. Vrátilo se jí to neuvěřitelným způsobem...
Když se mi blížila třicítka, měla jsem takové podivné období. V práci jsem udělala několik průšvihů, s přítelem to vypadalo na rozchod a máma si myslela, že jsem životní ztroskotanec. Mohlo by to být ještě horší?
Byla jsem na dně
Se svým tehdejším přítelem jsem chodila šest let a octli jsme se ve slepé uličce. Mít vztah, který stagnuje, není nic příjemného. Nějak jsme se nedokázali rozhýbat k tomu, abychom udělali další krok. Nechtěli jsme svatbu ani děti, nakonec se ukázalo, že nechceme ani jeden druhého.
Rozchod byl logickým krokem, ale stejně mě to nepotěšilo. A jak jsem měla plnou hlavu konce vztahu, začala jsem v práci dělat chyby. Některé byly tak banální, že by je snad neudělal ani pavián, který by tam seděl místo mě.
Měla jsem pocit, že kam se podívám, tam se něco hroutí. Už dlouho jsem se necítila tak špatně. A moc mi nepomáhali ani rodiče. Když jsem mámě vykládala, že jsem se rozešla a v práci to se mnou jde od desíti k pěti, prohlásila něco o tom, že jsem životní ztroskotanec. Moje máma prostě vždy řekne, co jí slina na jazyk přinese...
Dala jsem peníze staré žebračce
Jednou jsem se vlekla z práce domů a byla jsem totálně bez nálady. Šéf mi řekl, že bych se měla dát do kupy, protože kolegyně nelibě nesou, když musí po mně spoustu věcí opravovat. Dal mi na pátek volno, abych si udělala volný víkend a trochu si odpočinula. I když se choval vlídně, vím, že to mělo být varování. Pokud nezaberu, časem mě čeká výpověď.
Šourala jsem se parkem u vlakové stanice, kde se to jen hemží bezdomovci a různými individui. Ze zvyku odmítám dotazy, jestli nemám drobné, a nikoho si nevšímám. Pak jsem ale ucítila něčí pohled, což mě trošku překvapilo. Rozhlédla jsem se kolem sebe a spatřila starou ženu, nějakou žebračku bez domova. Měla kolem sebe spoustu igelitek a byla oblečená, jako kdyby mrzlo.
Vypadala zuboženě a v té chvíli mě napadlo, že jakkoliv blbě na tom jsem, může být ještě hůř. Přišlo mi jí líto a tak jsem sáhla do peněženky, že jí dám nějaké drobné. Mince jsem bohužel neměla, jen poslední dvoustovku. Na okamžik jsem se zastavila, ale pak jsem jí ty peníze dala...
Díky staré žebračce mám zase štěstí
Nic neřekla, ale bankovku přijala. Pak ke mně natáhla ruku a podala mi šňůrku s korálkami. V očích se jí objevily slzy. Také jsem měla na krajíčku. A když jsem dorazila domů, regulérně jsem se rozbrečela. Když mě to přešlo, pořádně jsem se vysmrkala a měla pocit, že se mi ulevilo. Pohled do lednice mi sice také téměř vehnal slzy do očí, protože tam nic nebylo, ale mávla jsem rukou. A vypravila jsem se k rodičům. Mamka byla ráda, že mě vidí a omlouvala se za to, jak se chovala, když jsme spolu mluvily posledně. Připravila mi báječnou večeři a já u ní strávila prodloužený víkend. Pomáhala jsem na zahrádce a vyčistila si hlavu.
V pondělí jsem šla do práce lehkým krokem a všechno mi šlo od ruky. Když si mě v pátek zavolal šéf, trochu jsem se vyplašila. Myslela jsem, že jsem opět něco zvorala. Ale on mi jen představil nového kolegu, který k nám nastupuje. Kamil (30) je ohromný fešák a pořád se na mě usmíval. Nenápadně jsem v kapse nahmatala korálky od té žebračky a pořádně je stiskla.
Od té doby se stala spousta báječných věcí. S Kamilem jsem začala chodit, před dvěma lety mě požádal o ruku a nyní jsem na mateřské. Je zajímavé, jak se někdy věci v životě obrátí k lepšímu, když si myslíte, že vás už nic dobrého nečeká...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
