
V sedmdesátých letech dvacátého století trpěly v Szopienicích, průmyslové části polských Katovic, stovky dětí otravou olovem. Na vině byla nedaleká huť. Případ se stát snažil dlouho utajit, vše vyšlo najevo až díky statečné lékařce Jolantě Wadowské-Król, která dávala na první místo blaho dětí, a nikoli svoji kariéru.
Jolanta Wadowská-Król, narozená 27. června 1939 v Katovicích, se musela naučit samostatnosti již od velmi raného věku. Vychovávala ji jedna z matčiných sester, protože její matka, po zásahu bleskem, částečně oslepla. V roce 1964 absolvovala Slezskou lékařskou univerzitu a později začala pracovat na dětské klinice.
Lékařka, která neodvracela od problémů zrak
Wadowská-Król se setkala s problémem otravy olovem, když se zajímala o výzkum Edmunda Gryglewicze, v němž zkoumal onemocnění u pracovníků hutě na neželezné kovy v Szopienici. Její zjištění ji šokovalo. Její dětští pacienti totiž vykazovali podobné příznaky jako zaměstnanci huti, tedy otravu těžkými kovy. Ale jak to bylo možné, když děti do hutě nikdy ani nevkročily? Skrze půdu. Děti si hrály na dvorech a dotýkaly se hlíny, ta jim upívala na špinavých rukou a následně putovala do trávicího traktu.
Boj se státním aparátem
Vše začalo u jednoho chlapce, který trpěl opakující se anémií. Lékařka ho poslala v létě 1974 na dětskou kliniku v Zabrze. Tam totiž pracovala profesorka Bożena Hager Małecka, která se o otravě olovem dozvěděla během vědecké konference ve Švýcarsku. Jolanta u ní hledala potvrzení své teze, že se skutečně nemýlí. Obě měly obavy z reakce úřadů, věděly však, že i přesto musí jednat.
Samozřejmě nikdo nechtěl o takovém problému ani slyšet. Tehdejší ředitel hygienicko-epidemiologické stanice dokonce Jolantina zjištění přirovnal „ke zjevení Panny Marie, které akorát mate lidi“. Ani jednu lékařku to neodradilo. Na vlastní pěst začaly testovat děti žijící v okruhu 400 metrů od hutě. Hladina olova v krvi byla šokující.
Dvacet procent dětí mělo otravu olovem
Studie, kterou Jolanta provedla, trvala tři měsíce a zahrnovala přibližně pět tisíc dětí. Otrava olovem byla diagnostikována u 20 %, čili u tisíce dětí. Dnes by to při takových výsledcích bylo okolo 90 % , dříve však byla pravidla mnohem liberálnější. Otrava se projevovala slabostí, nespavostí a poškozením vnitřních orgánů.
Konečně se začalo něco dít. Asi dva tisíce dětí byly poslány do sanatoria. Také se zbouraly domy v bezprostřední blízkosti hutě. Rodiny pak dostaly náhradní bydlení na sídlišti. Také se muselo, bez publicity, vytěžit ze země 200 000 tun olova. O pozastavení výroby se rozhodlo až v osmdesátých letech, rekultivace půdy stála 30 milionů zlotých a skončila až v roce 2016.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Jolanta Wadowská-Król
Ciekawostkihistoryczne.pl: Ołowiane dzieci z Szopienic. Historia, którą próbowano ukryć




