Facebook
Instagram
Patricie se pustila do novoročního úklidu a začala půdou. Objevila při tom místa, do kterých prachovka ještě nikdy „nevstoupila“, a tak se stalo, že našla zapomenutý dárek. Jméno napovídalo, že jí nepatří – ona ho přesto otevřela.
V létě jsme se přestěhovali do starého domu a já se dostala k úklidu půdy až po Novém roce. Když jsem v koutě našla dárek označený cizím jménem, zaváhala jsem. Cítila jsem, že bych ho neměla otevírat, přesto mě ruce neposlechly.
Na půdě jsem našla balíček určený bývalé majitelce
V našem „novém“ domě jsem se snažila uklízet už od prázdnin, přesto se na mě vždy vyvalily nějaké resty a hromady nepořádku. Na půdu jsem se do Vánoc nedostala a začala jsem ji vyklízet po Novém roce. Byla to špinavá práce, nikdo tam pořádně neuklidil snad desetiletí. Když jsem se dostala do tmavých koutů plných polic, vypadla na mě krabička.
Byl to pečlivě zabalený dárek ovázaný mašlí a pokrytý centimetrovou vrstvou prachu. Foukla jsem štítivě na jmenovku a spatřila jméno bývalé majitelky. Po zádech mi přejel mráz. Napadlo mě, že bych měla dárek předat pozůstalým nebo ho vyhodit do odpadků. Ale co když jde o nějakou cennost?
Nevím, co to do mě vjelo, balíček jsem začala rozbalovat. Když na mě vykoukl jeho obsah, zaječela jsem a pustila ho z ruky. Na zemi se válela kostřička myši. Bylo to odporné, nechápala jsem, co to má být za žertík. Kousek ode mě zavrzalo prkno a mně se rozbušilo srdce. Ozval se zlověstný smích, nebo to byla meluzína?
V domě se začaly dít divné věci
Myš jsem vyhodila a snažila se na celou věc zapomenout. Jenže už ve mně zůstala pachuť z toho zážitku. Proč já husa balík rozbalila? Následující dny jsem se necítila v domě dobře. Jakmile jsme osaměla, měla jsem pocit, že za mnou někdo chodí. Koutkem oka jsem tu a tam zahlédla stín. Pak kolem mě v kuchyni dokonce proběhla myš a já musela zburcovat našeho starého kocoura ze spánku.
Manžel se mojí historce smál a děti si klepaly na čelo, že už blázním. Nedalo mi to a ozvala jsem se dceři bývalé majitelky našeho domku. Bydlela ve vedlejší vesnici, sešly jsme se na kávu a já se přiznala k nalezenému dárku. Tu dámu jsem srdečně rozesmála.
„Víte, rodiče byli trochu blázniví. Každý rok se snažili schovávat vánoční dárky tak, aby je ten druhý nenašel. Byla to taková jejich hra. Nakonec vyráběli takové dárky „chytáky“. Vypadá to, že jste jeden zapomenutý našla,“ ozřejmila mi dcera bývalé majitelky. Sice mě to poměrně pobavilo, ale doufala jsem, že podobných balíčku nenajdu v domě vícero.
Ač jsem záhadu rozlouskla, věci stále nejsou v pořádku
Původ dárku se sice vysvětlil, na půdě jsem ale pravidelně mívala nepříjemné zážitky. Jednou jsem si zabouchla dveře tak, že jsem se hodinu nemohla dostat ven. Všichni tvrdili, že moje bouchání neslyšeli. V místnosti opět vrzala prkna a byl slyšet smích.
Jednou jsem se vzbudila uprostřed noci, v noční košili a přímo na půdě. Nikdy dřív jsem náměsíčná nebyla! Půdu jsem pak pečlivě zamkla a schovala klíč. Rozhodla jsem se místnost zanechat mrtvým šprýmařům a víc je nepokoušet. Vtípky ze záhrobí jsou na moje nervy příliš.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
