Facebook
Instagram
Ne každému se život vyvíjí tak, jak by si přál a spousta snů zůstává nesplněna. Většinou se s tím člověk smíří, ale někdy se stává, že rodiče svoje touhy a sny přenesou na děti. Z těch jsou pak dlouhá léta poslušní beránkové, kteří se nedokáží vzepřít. Něco takového potkalo i Pavla.
Přestože jsem nedávno oslavil Kristova léta, mám pořád za zadkem svého otce, který by chtěl, abych realizoval jeho sny. Zapomíná na to, že je jiná doba, i na to, že už jsem dávno dospělý a mám svůj vlastní život. I plány.
Jako dítě jsem byl proti otci úplně bezbranný
Už když jsem byl malý, tlačil mě otec do činností, které se mi nelíbily. „Chci, aby můj syn dokázal to, co já nedokázal!“ vykřikoval a dodával, že já na to určitě mám. Takže jsem už v šesti letech musel ráno brzo vstával a otec mě tahal přes celé město na fotbalové tréninky.
Chtěl přece být fotbalistou! Když se to neosvědčilo, přesunul mě na hokej, to bylo ještě horší – a úplně nejhorší byly výčitky typu: „Co je s tebou, já jsem to dotáhl na reprezentanta v dorostu, musíš se víc snažit!“ Nedotáhl jsem to nikam.
Připadal jsem si jak cvičená opička
Ne že by byl otec komunista, ale moc se mu líbilo Leninovo rčení: „Učit se, učit se, učit se!“ To mi opakoval pořád dokola. Takže jsem jako školou povinný musel stát každý večer, když přicházel domů, v pozoru a hlásit, co bylo ve škole.
Jakmile jsem dostal třeba jen dvojku, byl oheň na střeše. Zvizitýrovat mi úkoly, na to si čas našel, popovídat si se mnou, zeptat se, jak se mám, to ne, na to čas neměl nikdy. Připadal jsem si jako cvičená opička a těšil se, až se z otcova vlivu vymaním.
Otec mi plánuje život, i když jsem dospělý
Výběr vysoké školy? „Práva,“ prohlásil otec. „Tam jsou peníze! A já je vždycky chtěl dělat.“ Kupodivu jsem se na ně dostal a povedlo se mi je – i když s odřenýma ušima – vystudovat. Pak mi ale otec mluvil i do výběru právnické kanceláře, kam bych měl nastoupit, i do budoucích životních plánů.
Ani nebudu dodávat, že jsem dodnes sám, protože žádná moje přítelkyně se mu nelíbila a dokázal ji tak otrávit, že se se mnou raději rozešla. A, mimochodem, maminka mu nikdy nedokázala odporovat a podržet mě.
Je to můj otec, mám ho rád, nikdy mě neuhodil, nezvýšil na mě hlas, chápu, že chce pro mě – jako pro jediného syna – jen to nejlepší. Ale čím je starší, tím víc hudruje a spousta věcí mu není po chuti. Nakonec jsem zvolil taktiku: Všechno si vyslechnu a udělám si to po svém. Ale hořkost z podivného dětství a mládí ve mně bohužel zůstává.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Zahradní architekt Ferdinand Leffler prozradil největší prohřešky českých zahrad: Nejvíc je hyzdí vířivky
Zahradní architekt Ferdinand Leffler prozradil největší prohřešky českých zahrad: Nejvíc je hyzdí vířivky
Související články
