Facebook
Instagram
Petra nemohla uvěřit tomu, že se jí po deseti letech ozval otec. Zvažovala, zda se s ním sejít, a litovala, že mu dala šanci. Prý se změnil a chce za vším udělat tlustou čáru. To Petru ale nezajímá.
Můj otec odešel od naší rodiny, když mi bylo dvanáct. Nechápu, jak si může myslet, že se s ním budu stýkat o deset let později. Jen tak si přijde s tím, že začíná nový život a chce mě najednou vídat?
V pubertě jsem mámu trápila, chyběla mi pevná ruka
Když si táta sbalil kufr a odešel, moc jsem se tomu nedivila. Bylo mi dvanáct a rozuměla jsem tomu, že spolu naši nechtějí být. Jenom se hádali a můj starší bratr vyprávěl, že tomu tak bylo ještě před mým narozením. Netušila jsem ovšem, že se táta neozve deset let. Myslela jsem si, že mě občas vezme na pouť nebo do zoo. Přestal se o mě ale úplně zajímat.
Někdy mi chyběl, ale většinou jsem na něj byla naštvaná. Máma jeho odchod moc nezvládala, jak psychicky, tak finančně. V pubertě jsem ji navíc potrápila tím, že jsem neustále někde ponocovala a nosila domů špatné známky. Asi mi chyběla "pevná ruka". Mámu jsem tehdy neposlouchala, dnes to vůbec nechápu a je mi to líto.
Kolem osmnácti jsem se ale „dala do kupy“ a začala studovat na vysoké škole, máma měla radost. Brácha měl už dávno vlastní rodinu a o tátovi jsme prakticky nemluvili. Považovala jsem ho za podrazáka, díky němuž nebudu nikdy věřit chlapům. Ani by mě nenapadlo se po něm shánět a snažit se mu nějak zavděčit. Už jsem ho zkrátka vymazala ze života.
Otec mi najednou zavolal, byla jsem v šoku
Pak mi zničehonic zavolal a měl pořád ten stejný hlas. Rozbušilo se mi srdce a cítila jsem, jak se ve mně perou protichůdné emoce. Nečekala jsem, že k němu pocítím ještě nějakou náklonnost. Bránila jsem se tomu, jak se dalo. Nechtěla jsem mu to „dát zadarmo“. Jen tak si zavolá a pozve mě do cukrárny? Máma nad tím kroutila hlavou: „Zve tě na dort, jako bys byla pořád malá. Zajímalo by mě, co mu přelítlo přes nos, že by nějaká nemoc?“
Taky jsem byla zvědavá a s otcem se nakonec plná obav sešla. Vypadal úplně jinak, hodně sešel. Obejmul mě a nebylo mi to moc příjemné.
V očích měl takovou zvláštní jiskru, kterou jsem si nepamatovala. V dětství se mi nijak zvlášť nevěnoval. Řekl mi, že ho všechno mrzí a že konečně zjistil, co od života chce. A rád by za vším udělal tlustou čáru a znovu mě vídal. Začal prý meditovat, dělat si čajové rituály a zjistil, že miluje jízdu na koni.
S otcem se už vídat nechci
Pak mi vyprávěl, co celou dobu dělal a občas se zeptal i na mě, ale nezdálo se, že by poslouchal. Když jsem o tom pak přemýšlela, usoudila jsem, že zřejmě došel k nějakému životnímu milníku. Je sice moc pěkné, že chce začít znovu, já to mám ale jinak.
Dospívání bez táty bylo těžké a nemám zrovna chuť dělat tlusté čáry a začínat znovu. Povídat si s taťkou, jako by se nechumelilo. Tím spíš, že chce on mluvit jen o sobě a zřejmě si něco dokazovat. Bohužel, už je na to pozdě. Další pozvání odmítnu, stejně jako to udělal brácha.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
