Facebook
Instagram
Pavel se do Martiny zamiloval na první pohled. Chtěl s ní strávit zbytek svého života. Nevšímal si varovných signálů ani kamarádů, kteří mu naznačovali, že Martině jde jen o peníze. Prozřel, když zdědil dům po babičce.
Pro mou ženu Martinu (33) byly peníze vždy na prvním místě. Pohrdala přáteli, kteří vydělávali méně než my. Každý víkend utrácela spoustu peněz v nákupních centrech a slovo „úspory“ v jejím slovníku neexistovalo. Diskuse na toto téma nikam nevedly. Poslední kapkou bylo, když jsem zdědil dům po babičce.
Byl jsem z toho domu nadšený
„Je to nádherný dům, mnohem větší než náš byt. Můžeme si ho krásně zařídit,“ radoval jsem se, zatímco moje žena vůbec nevypadala nadšeně.
„Dojíždění do města bude hrozné...“ odpověděla s kyselým obličejem.
V tom měla trochu pravdu. Ale dům se nacházel v krásné oblasti. Žili bychom tam jako v ráji – ticho, klid a spousta přírody. Tato představa Martinu vůbec nelákala. Nejraději by se přestěhovala přímo do centra města.
Často si stěžovala, že dojíždění z našeho bytu do centra trvá příliš dlouho. Samozřejmě odmítala jezdit městskou hromadnou dopravou, dávala přednost autu. Zdálo se, že zapomněla na jednu z nevýhod bydlení ve velkém městě, a to všudypřítomné dopravní zácpy.
„Nepřeháněj, nebylo by to tak zlé,“ snažil jsem se ji uklidnit.
„Pavle, máš vůbec představu, kolik bude stát ta rekonstrukce?“ rozčilovala se. „Předpokládám, že bude nutná.“
„Ano,“ odpověděl jsem, „ale je to dobrá investice.“
„A jak to tedy vidíš?“ dala si ruce v bok. „Nepojedeme na dovolenou, protože všechny peníze půjdou do domu?“
„Nepřeháněj,“ začínal jsem být podrážděný. „Možná to zabere rok nebo dva, pak si to vynahradíme.“
„Říkala jsem ti, že chci na dovolenou do Egypta. Do toho hotelu, co v něm byla Alice...“
„Nemyslíš, že jsou důležitější věci? Měli bychom to všechno pořádně probrat.“
„Chci do Egypta a basta,“ odpověděla nabručeně.
V tu chvíli jsem jí měl opravdu plné zuby. Byla jako straka. Milovala blyštivé věci a nemohla vystát, když se někdo chlubil něčím, co neměla. Stále víc mě to rozčilovalo, i když bylo těžké si to přiznat.
Zamiloval jsem se na první pohled
Martina pracovala v obchodě s luxusními parfémy. Hledal jsem nějakou pěknou letní vůni a skončil právě tam. Když jsem uviděl tu bohyni s dlouhýma nohama a atletickou postavou, nedokázal jsem z ní spustit oči.
Bylo mi jedno, že ze sebe dělám naprostého blázna, na tom nezáleželo. Záleželo mi jen na ní. Byl jsem tak ohromený, že jsem nedokázal najít slova, abych si s ní rozumně promluvil. Koupil jsem první parfém, který mi nabídla. Během následujících dvou týdnů jsem se do toho obchodu několikrát vrátil, až jsem konečně dostal to, po čem jsem skutečně toužil – její telefonní číslo.
Byl jsem štěstím bez sebe a přesvědčený, že jsem vyhrál v loterii života. Začali jsme se scházet a nakonec jsem ji představil svým přátelům.
„Je skvělá, že?“ strčil jsem do Marka (34), když jsem si všiml, že se na ni dívá. Myslel jsem si, že mi závidí takový úlovek.
„Je krásná...“ odpověděl, ale bez velkého nadšení.
„Nelíbí se ti?“ zeptal jsem se nevěřícně.
„O to nejde. Neber si to špatně, ale nemyslím si, že je to ta pravá pro tebe.“
„Proč?“
„Pavle, jí jde jenom o peníze. Je to zlatokopka...“ řekl Marek, který byl vždy brutálně upřímný.
„To jsou nesmysly,“ rozčílil jsem se, protože jsem nečekal takovou reakci.
„Vážně sis nevšiml, že mluví jen o penězích a drahých věcech? Už všem stihla říct, kolik stály její šaty.“
Tehdy jsem jen mávl rukou. Kéž bych se raději zamyslel nad tím, co mi Marek říká.
Peníze měla na prvním místě
Samozřejmě bylo víc varovných signálů, ale ignoroval jsem je, protože jsem měl růžové brýle. Brzy jsme stáli před oltářem a já udělal vše pro to, aby má princezna měla svatbu svých snů. První rok byl nádherný, ale pak se do našeho každodenního života pomalu vkrádala rutina. To vedlo k tomu, že se Martinin pravý charakter začal projevovat. Nebo jsem možná konečně otevřel oči?
Rok od roku to mezi námi bylo horší. Peněz jsme neměli málo, ale ona rozhodně nebyla šetřílek. Není to tak, že bych byl lakomý nebo něco takového. Jen jsem měl pocit, že utrácela bez rozmyslu. Musela mít oblečení z nejnovějších kolekcí a samozřejmě té nejlepší kvality. Utrácela spoustu peněz za boty, kabelky, kosmetiku a různé cetky, bez kterých – jak tvrdila – nemůže žít.
Neměla zájem trávit se mnou čas třeba na procházce parkem, ale ráda se chlubila novými outfity na Instagramu. Zpočátku mě to bavilo a dokonce jsem se toho rád účastnil, ale po nějaké době jsem toho měl plné zuby. Pro mou ženu jsem byl jen bankomat.
Jistě, i pro mě byly peníze důležité, ale neuctíval jsem je. Na rozdíl od Martiny jsem se jimi nerad chlubil. Rychle jsem zjistil, že máme úplně odlišné hodnoty, a že jsem byl dost hloupý na to, abych se nechal nalákat jen jejím vzhledem. Došlo mi, že to není nejdůležitější. A to byl nepochybně jeden ze zásadních momentů v mém životě...
Měl jsem toho dost
Když jsem se dozvěděl, že jsem zdědil dům po babičce, byl jsem nadšený. Ten dům mi připomínal mé nádherné dětství. Po babiččině smrti v něm několik let nikdo nežil, protože nezanechala závěť a rodina se nedokázala dohodnout, co s ním udělat. Držel jsem se stranou všech sporů a nakonec padlo rozhodnutí, potvrzené notářem, že nemovitost připadne mně.
Doufal jsem, že Martina bude šťastná, ale ona dávala přednost exkluzivní dovolené v Egyptě. Každá konverzace o rekonstrukci končila hádkou, protože si nedokázala představit, že by letos neabsolvovala svou třetí dovolenou v zahraničí. Jednoho rána jsem se rozhodl, že se všechno změní.
Zjistil jsem, že už nechci být s Martinou. Neustále mi vyčítala tu prokletou dovolenou, zatímco já si představoval, jak bude dům vypadat po úpravách. Nepotřeboval kompletní rekonstrukci, ale některé věci rozhodně bylo nutné opravit.
„Víš co, jestli chceš tak moc jet, jeď sama...“ řekl jsem své ženě. „Ten Egypt je mi ukradený.“
„Jasně, raději budeš hnít na vesnici,“ pronesla vztekle.
Tato slova byla poslední kapkou. Sbalil jsem si věci a přestěhoval se do domu po babičce. Martina udělala velkou scénu a zapojila do toho celou rodinu, ale už jsem jí měl plné zuby. Byl jsem nadšený představou domu, ve kterém budu žít.
Asi měsíc jsme se hádali, dokud mi neoznámila, že podává žádost o rozvod, protože se mnou nemůže vydržet. Upřímně řečeno, ulevilo se mi. Jinak bych to časem udělal já. Ať si vezme, co chce – kromě domu – pro mě bylo nejdůležitější mít klid a čas na přehodnocení svého života...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
