Petr (41): Nevinná káva s kolegyní mi zničila manželství. Žena mi nevěří a dělá ze mě podvodníka

Nikdy jsem nepatřil k mužům, kteří vedou dvojí život. Mám ženu, kterou miluji, dům, práci, trochu starostí a trochu radostí – úplně normální život. Až do dne, kdy jsem se sešel na kávu s kolegyní z práce. Obyčejné setkání uprostřed dne. Chvíli jsme si povídali, zasmáli se a šli každý svou cestou. Doma mě pak ale čekalo ledové ticho a pohled, na který do konce života nezapomenu. A upřímně nechápu, proč z toho byl takový povyk.

Vendula (27): Chtěla jsem ho změnit, ale načapala jsem ho při lži. Zjistila jsem, že jsem jen další kapitolou v jeho románcích

Nevinná káva, která vše způsobila

Ten den za mnou na konci směny přišla Martina, kolegyně z práce, a zeptala se, jestli bych s ní nezašel na kávu, protože se potřebuje vypovídat. Dlouho jsem neváhal. Martina byla fajn holka, znali jsme se léta a procházela si těžkým rozchodem. Zasloužila si chvilku normálního rozhovoru.

Seděli jsme v kavárně vedle kanceláře asi čtyřicet minut, povídali si o práci a o tom, co se u ní děje. Nedotýkal jsem se jí, neflirtoval jsem, neřekl jsem nic, co bych neřekl před svou ženou. Když jsme se loučili, poděkovala mi, že jsem dobrý člověk. Usmál jsem se a šel k autu, aniž bych tušil, že nás někdo viděl.

Žaneta (29): Načapala jsem přítele při líbačce s mojí sestrou. Tvrdil, že si ji spletl se mnou

Svědek, o kterého nikdo nestál

Jakmile jsem vešel do bytu, ucítil jsem napětí. Z kuchyně se nelinula vůně večeře, nehrálo rádio a moje žena Monika seděla na pohovce s rukama zkříženýma na prsou. Chladně se na mě podívala a zeptala se, jestli jí nechci něco říct. Když jsem nechápal, o co jde, ledově pronesla: „Viděla jsem tě dneska. S Martinou. Na té tvé ‚nevinné kávičce‘. Smáli jste se, vypadali jste jako zamilovaní puberťáci.“

Zůstal jsem stát jako opařený. Snažil jsem se jí vysvětlit, že o nic nešlo, že jsem se s ní jen setkal jako s kolegyní, která potřebovala pomoct. Ale ona mě přerušila s tím, že má dost toho, jak z ní dělám idiota, a zavřela se v ložnici.

Dana (35): Kvůli jedné nevěře se rozvádět nebudu. To se tedy milenka spletla

Ticho, které bolelo víc než křik

Následující dny byly jako chůze po minovém poli. Monika nekřičela, neházela talíři, nedělala scény. Prostě zmlkla. A to bolelo víc než jakýkoli křik. Fungovala mechanicky – starala se o děti, chodila do práce, ale se mnou nepromluvila víc než dvě věty denně.

Když jsem se jí snažil dotknout nebo ji obejmout, instinktivně se odtáhla, jako by se spálila. Nechápal jsem, co mě ničí víc: to, že mi nevěří, nebo že se ani nesnaží pochopit. Pořád dokola jsem opakoval, že jsem nic neudělal, ale narážel jsem jen na zeď z ledu.

Dominika (25): Načapala jsem přítele při nevěře v naší posteli. Nejvíc mě šokovalo, kdo tam s ním byl

Kolegyně jí vše vysvětlila

Rozhodl jsem se jednat. Napsal jsem Martině a vysvětlil jí, jakou bouři naše káva způsobila. Okamžitě souhlasila, že si s Monikou promluví. Večer jsem ženě navrhl, že by si měla vyslechnout i druhou stranu. „A co mi asi tak řekne? Že to byla náhoda a nic se nestalo?“ odvětila unaveně. Přikývl jsem, protože přesně tak to bylo. Nakonec, i když bez nadšení, souhlasila, že se s ní sejde.

Monika na schůzku přišla. Unavená, bez make-upu. Martina jí klidně a upřímně vysvětlila, že ten den opravdu jen potřebovala někoho, kdo by ji vyslechl. Přísahala, že mezi námi absolutně nic není a že je jí líto, jak si to Monika vyložila. Moje žena chvíli mlčky hleděla do prázdna, pak jen lehce kývla hlavou. „Děkuji, že jsi přišla,“ řekla a bez dalšího slova odešla. Ten večer na mě poprvé po týdnu položila ruku a zašeptala: „Možná ti jednou zase uvěřím.“

Eva (18): Načapala jsem mámu při nevěře. Mám rozbít manželství svých rodičů, nebo raději mlčet?

Pořád je mezi námi napětí

Uplynuly tři týdny. Život se vrátil do zdánlivě normálních kolejí, ale mezi námi zůstala neviditelná stěna. Jednoho večera, když děti spaly, se na mě Monika podívala a tiše řekla: „Někdy si říkám, že kdybych tě doopravdy přistihla při nevěře, bylo by to jednodušší. Měla bych důkaz. Vztek. Důvod se rozhodnout.“

Pokračovala s tím, že teď cítí jen to, jak se v ní něco zavřelo. „Jako dveře. A já nevím, jestli je ještě někdy dokážu otevřít.“ Zmlkla a já taky. Co jsem na to mohl říct? Možná to nebylo fér, ale nic to neměnilo na tom, že jsem se cítil jako vetřelec ve vlastním domě a v manželství, kde se sice nemlčí, ale zároveň nemluví o tom podstatném.

Roman (37): Podlost manželky mě srazila na kolena. Načapal jsem ji se zedníkem v naší posteli

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].