Petr (46): Matku srazil na chodníku člověk na elektrokoloběžce. Od té doby má strach vycházet na ulici

Už dlouho se mi nelíbí, jak lidé jezdí na elektrokoloběžkách po chodníku. Jsou rychlí, proplétají se mezi chodci a několikrát se mi stalo, že jsem vyšel zpoza rohu a málem mě někdo srazil.

Mohlo by Vás zajímat:

Jaromír (63): Při nehodě jsem přišel o ruku, ale dodnes mě občas svědí. A jednou se mě pokusila uškrtit

Maminku srazila na chodníku elektrokoloběžka

"Dobrý den, chci vám oznámit, že vaše matka leží v nemocnici," ozvalo se z telefonu z neznámého čísla. Rychle jsem se sebral a vyrazil do nemocnice. Při pohledu na maminku se mi sevřelo srdce. Byla samá modřina. Polovinu obličeje měla modrou a stejně tak pravou ruku.

"Mami, co se stalo?" šokovaně jsem se ptal. Otřesená mi odpověděla, že šla po ulici a najedou ji něco vymrštilo do vzduchu. Zavadil o ni člověk na elektrokoloběžce. Řídítkem se zahákl o její oblečení, a jak byl rozjetý, matka rotovala ve vzduchu a dopadla na zem. Naštěstí neomdlela, ač se udeřila do hlavy, a dokázala si zavolat záchrannou službu.

Mohlo by Vás zajímat:

Oskar (38): Na loňské prořezávání stromů nikdy nezapomenu. Omylem jsem dědovi způsobil vážný úraz

Viník z místa nehody ujel

V místě, kde matku srazila elektrokoloběžka, není kamerový systém a ani nebyli poblíž žádní svědci. Stále dokola si kladu otázku, co to bylo za člověka, který si musel být vědom, že do někoho narazil, a z místa nehody ujel. Bylo mu jedno, co se s jeho obětí stalo.

Matku druhý den propustili, ale potřebovala i nadále péči, jak byla zhmožděná a otřesená. Nezbylo mi, než poprosit manželku, abychom si matku vzali k sobě a postarali se o ni. To znamenalo, že jsme si oba brali na střídačku pracovní volno.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (26): Na dovolené jsem si nešťastně zlomila pravou ruku v zápěstí. Banální úraz mi obrátil život naruby

Pachatele se nepovedlo vypátrat

Matka nám byla za pomoc vděčná. Je sama, a tak by se bez nás neobešla. Je to už několik měsíců od té události a stále na matce vidíme, jak se bojí chodit po chodníku a má hrůzu z toho, že neví, co se děje za ní. A já ji zcela chápu.

Opakovaně jsem byl na policii, kde se mi snažili pomoci. Vyhlásili pátrání po svědcích události, ale marně. Nikdo se na výzvu nepřihlásil. Obešel jsem všechny domy v ulici, zda někdo nemá kamerový systém. Ten měl jen jeden dům a bohužel kamera nesnímala místo nehody. Nezbylo mi, než se smířit s tím, že hulvát na elektrokoloběžce zůstane nepotrestán. Každý člověk má bohužel svědomí nastaveno jinak, ale já věřím, že tohoto karma dožene.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Evelína (32): Úraz hlavy mi změnil život, vidím a slyším mrtvé lidi. Ale to není to nejhorší