Petra (35): V noci jsem v nemocnici potkala zvláštního muže. Myslím, že šlo o posla smrti

víra
naděje
Zdroj: Freepik

Petra celou noc bděla v nemocnici u svého otce. Ten ležel po infarktu ve vážném stavu. Petra se v noci setkala s podivným mužem v obleku, se kterým filozofovala o životě a smrti. Druhý den ji napadlo, že mohlo jít o smrtonoše.

Michaela Hájková
Michaela Hájková 20. 06. 2024 15:00

Čekala jsem v čekárně celou noc, kdyby se tátovi na „jipce“ přitížilo. Společnost mi chvíli dělal zvláštní pán, který pak zmizel. Jsem přesvědčená, že byl poslem smrti.

V čekárně se najednou objevil zvláštní muž

Máma mi celá vyděšená volala z nemocnice, že měl táta infarkt. Mohla jsem přijet až odpoledne, máma už byla v čekárně úplně bez sebe. Podle jejího názoru nikdo nic neřeší, táta leží na jednotce intenzivní péče a nikdo nic neví. Byla jsem v šoku, ačkoliv táta svoje srdce nikdy moc nešetřil.

Měl hodně práce, nadváhu a občas si dal cigárko. Kolikrát mu máma nadávala, aby nejedl nezdravě a víc odpočíval. Chudák se celá třásla a já ji poslala večer domů, ať se vyspí. Domluvila jsem se se sestrou a zůstala na noc v čekárně, kdyby se cokoliv stalo. Nepřicházelo v úvahu nechat tátu přes noc samotného v nemocnici a pak si cokoliv vyčítat.

Klimbala jsem u časopisu, oči už mi nesloužily a všude kolem bylo ticho. Jen zářivka nepříjemně pískala. Najednou jsem si všimla, jak chodbou prošel muž s kloboukem v obleku. Nevypadal jako doktor a nebyla zrovna návštěvní hodina, a tak jsem zpozorněla. Jenže pak bylo zase ticho a já pomalu usínala. Vtom mi poklepal na rameno.

Povídali jsme si o životě a smrti

Nabídl mi kávu z automatu a já neodmítla. Měl zvláštně milou tvář a hluboké oči. Ptala jsem se ho, jestli také za někým přišel. „Čekám tu na rozhodnutí,“ řekl vážně a já se ho na nic víc neptala. Zato on se ptal mě. Zajímalo ho, jaký mám vztah s tátou a jaké jsem s ním prožila dětství.

A tak jsem mu vyprávěla o tátovi, jaký byl, když jsem byla malá, a dostali jsme se až k filozofickým úvahám o životě. Řekl mi, že má na na zemi každý nějaký úkol a určitou dobu na splnění. Někdy se zdá, že se blíží konec, ale je to jen taková zkouška. Aby se pak člověk dokázal na chvíli zastavit v tom zběsilém tempu.

Jindy zase přijde konec naprosto nečekaně, vždy je to ale pro lidi moc smutné. „Já myslím, že táta ještě určitě nějaký úkol má. Měl by si začít život užívat a vážit si ho,“ namítla jsem, i když to byla jen teoretická úvaha. Každý chceme, aby tu byl táta věčně. Opravdu jsem ale cítila, že tohle nemůže být tátův konec.

Rozloučil se a zmizel. Táta je na tom lépe

Věčně tu naštěstí není nikdo,“ usmál se pán zase tím podivným úsměvem a pak se na chvíli rozloučil s tím, že se ještě potkáme. Dlouho se nevracel a já usnula. Nad ránem mě vzbudila sestra, že se tátův stav lepší. Spadl mi kámen ze srdce a ptala jsem se na toho muže.

Nikdo prý na oddělení kromě mě nebyl, což mi připadalo zvláštní. Když jsem volala mámě, byla štěstím bez sebe. Napadlo mě, že jsem možná měla co do činění s poslem smrti. Třeba se zrovna rozhodovalo o tom, kdo půjde na „druhou stranu“.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Bohuš Matuš a jeho o 30 let mladší manželka Lucie: Když jsem Bohuše ukázala poprvé mamince, tak se složila

Bohuš Matuš a jeho o 30 let mladší manželka Lucie: Když jsem Bohuše ukázala poprvé mamince, tak se složila

Související články

Další články