Miriam (32): Jsem v šoku z reakce souseda na smrt manželky. I když připouštím, že každý člověk je jiný

Pracuji jako koordinátorka v seniorském centru a pořádám výlety pro důchodce. Zajistím autobus, zajímavý program a každou první sobotu v měsíci jezdíme po krásách České republiky.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (47): Když syn boural, zemřel jeho kamarád. Je to smutné, ale ulevilo se mi, že v rakvi neleží moje dítě

Zajímavá práce s vděčnými lidmi

Svou práci mám ráda. Vidím v ní smysl. Postarší důchodci už se třeba bojí řídit nebo navštívit neznámé místo, a tak je pro ně příjemnou pomocí využít organizovaného zájezdu. Jezdí v podstatě stejná parta lidí. Jsou to všichni vitální lidé, kteří za den ujdou i deset kilometrů a živě se o vše zajímají. Mnohdy mají nastudované informace o lokalitě a předhánějí se, kdo řekne nejlepší zajímavost.

Zrovna dnes jsem se vrátila ze zájezdu. A neustále se mi na mysl vrací dnešní zážitek. Ráno jsem přišla k místu srazu. Začali se trousit první účastníci zájezdu. Mezi prvními dorazil i můj soused. Došel až ke mně, pozdravili jsme se a já se zeptala na zdraví jeho manželky. Byla na operaci s šedým zákalem a nepřekvapilo mě, že na výlet nejela, ač byla přihlášená.

Mohlo by Vás zajímat:

Táňa (56): Když můj manžel zemřel, rodina si myslela, že jsem také mrtvá. Nejraději by mě pochovali spolu s ním

Každý se chová při stresu jinak

Soused se ke mně naklonil a pošeptal mi: "Paní Miriam, volali mi dnes ráno z nemocnice, manželka ráno zemřela." Vykulila jsem oči, projevila mu soustrast a hned jsem mu řekla, že na výlet samozřejmě nemusí. Soused rychle začal máchat rukama, že na výlet jede a nechce být doma sám. Nebránila jsem mu, ale byla jsem připravená na vše. I na to, že mi během dne zkolabuje. Nestalo se. Soused se celý den bavil a nedal na sobě nic znát.

Manželství souseda jsem vnímala jako hezké. Byli spolu celý život, všude chodili spolu a vypadali spokojeně. Šokovalo mě, že má soused takovou vnitřní sílu se během pár hodin se ztrátou manželky vyrovnat a absolvovat výlet. Asi chápu, že celá tragédie na něj padne doma, až bude sám v prostředí, ve kterém žili s manželkou.

Mohlo by Vás zajímat:

Sylva (34): Kariéru jsem podřídila tomu, abych se finančně postarala o tátu. Teď, když zemřel, neumím začít žít

Co člověk, to jiná reakce

Když mi zemřela babička, moje maminka se při oznámení jejího odchodu sesunula k zemi a tam hystericky několik minut plakala. Potom jsme ji odvedli do ložnice, odkud nevylezla snad tři dny. Já taky při odchodu babičky plakala. Nedokázala jsem být statečná. Při zařizování jejího pohřbu jsem vše obstarala, ale neustále jsem plakala. A někdy mi dalo práci dokončit větu. Můj tatínek když mu zemřela matka nehnutě seděl několik hodin. Nemluvil, jen seděl. Pak se zvednul a dal si panáka.

Nejsem naivní a vím, že co člověk, to jiná nádoba s odlišnou nervovou soustavou a reakcemi. Ale každého, koho jsem viděla, co zažil obdobnou tragédii, se choval nestandardně. Vykolejilo ho to. Zmrazilo, měl výbuch emocí nebo neovladatelný pláč. Kdežto soused se choval jako by nic. Naprosto stejné chování jako by byla manželka živá a jen nejela na výlet. Neodsuzuji ho. Vím, že doma třeba nechá emoce vyjít na povrch. Možná si jen nechtěl připustit fatálnost všeho. Přeji mu, aby se se vším vyrovnal co nejlépe a dle svého.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (18): U nás doma vždy vařil táta. Co zemřel, nastoupila do kuchyně máma, ale moc jí to nejde