Eliška (31): Miluji ženatého muže. Chci ho mít jen pro sebe, ale on od rodiny nikdy neodejde

Eliška (31): Miluji ženatého muže. Chci ho mít jen pro sebe, ale on od rodiny nikdy neodejde
Zdroj: Unsplash

Eliška už tři roky udržuje poměr se ženatým mužem. Aby tento vztah fungoval, musí se řídit přísnými pravidly. Poslední dobou však Eliška pochybuje, zda to celé není chyba. Zamilovala se, ale Ondra má rodinu, kterou neplánuje opustit...

Šárka Žižková
Šárka Žižková 24. 03. 2023 07:00

Zamilovala jsem se do muže, kterého nikdy nebudu mít jen pro sebe. Ondřej (40) je šťastně ženatý a rodinu nikdy neopustí. Myslela jsem si, že mi nebude vadit být tou druhou. Teď, po třech letech, už to ale nezvládám. Chci ho opustit, ale bojím se, že mi bez něj bude ještě hůř.

Z nezávazného vztahu je něco víc

Ondřej to má mnohem jednodušší než já. Má doma manželku a dvě děti. Má se ke komu vracet. To já pořád jen čekám. Náš poměr trvá přes tři roky. Ze začátku jsem ho i já považovala za zcela nezávazný. Nedávala jsem do něj žádné city a jen si užívala čas v přítomnosti skvělého chlapa. Jenže my ženy máme smůlu v tom, že se stejně dřív nebo později zamilujeme.

A to se mi stalo. Nikdy však nepůjde o naplněnou lásku. Od samého začátku musím dodržovat přísná pravidla. Ondrovi nesmím volat, ani psát. Musím jen vyčkávat, kdy se ozve on. Kdybych pravidlo porušila a jeho žena by se o nás dozvěděla, bylo by zle. On má totiž Ondra svoji rodinu na prvním místě.

A je to tak asi správně, ale já ho chci také. Už mi nestačí vidět se někde v ústraní, milovat se na hotelovém pokoji. Být sama na Vánoce, slavit narozeniny bez něj. Musím ale utřít nos, protože jedno z dalších pravidel našeho vztahu je, že se nesmíme bavit o budoucnosti. Celý náš vztah řídí Ondra a já, pokud s ním chci alespoň částečně být, musím hrát podle pravidel.

Svoji rodinu nikdy neopustí

Tři roky jen čekám. Na hovor, na setkání, na něj... A už nemůžu. Běží mi čas a musím se hnout z místa. Jednou bych také chtěla rodinu a děti. Mít to, co má Ondra. Problém je v tom, že to chci s ním. Ale to se nikdy nestane. Ondra mi jasně řekl, že svoji rodinu nikdy neopustí. Slovíčko nikdy patřičně zdůraznil. A já si dlouho myslela, že to unesu.

Jenže když někoho milujete, chcete s ním být. Už jsem to zkoušela s Ondrou ukončit. Nebrala jsem telefon, vyhýbala se setkáním. Bylo to ale ještě horší než předtím. Nemohla jsem spát, ani normálně fungovat. On na mě působí jako příval energie. Když jsem s ním, jsem šťastná a víc od života nechci. Takže jsem se s ním zase začala stýkat.

Jednou jsem ho potkala v parku s rodinou. Jeho děti kolem něj tančily a nahlas se smály. Jeho manželka vypadala tak šťastně. Tolik jsem jí záviděla. V hlavě se mi na malý okamžik zrodil plán, že bych jí řekla, co dělá její manžel, když není doma. Jenže pak jsem viděla ty děti a došlo mi, že to prostě nemohu udělat.

Budu navždy jen ta druhá

Člověk má vždycky na výběr. Tudíž i já. Mohu ze vztahu odejít, protože mě v něm nikdo nedrží. Mohu si zkusit najít jiného muže a doufat, že ho budu milovat jako Ondru. Druhou možností je, smířit se s tím, že jsem ta druhá. A užívat si alespoň ten malý kousek štěstí, který mi ženatý milenec nabízí.

Riskuji však, že se ve čtyřiceti probudím a zjistím, že to byla chyba. Už bude pozdě na dítě, na rodinu, na všechno. Milovat je někdy vážně těžké. Někdy si říkám, že by mi prokázal službu, kdyby to sám ukončil a já mohla začít normálně žít. Takhle budu pořád jen čekat a čekat…

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz

Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky

Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky

Související články

Další články