
Před dvaceti lety Petra ustála manželovu nevěru. Na toto období nevzpomíná ráda, ale dnes je šťastná, že se tenkrát nerozvedli. Čas otupil bolest a oba dva se snažili být lepšími partnery.
Dnes už vím, že nic není černobílé. Ale k tomuto poznání vedla trnitá a bolavá cesta. Nicméně jsme vše ustáli a zůstali jsme ve svazku manželském.
I ve stáří si člověk musí najít něco pozitivního
Ten den se snažím vytěsnit z paměti. Docela se mi to po dvaceti letech daří. I věk hraje svou roli. Čím jsem starší, tak tím víc umím pracovat se svými pocity a sebevědomím. Vlastně dnes už vím, že nejsem nejisté mládě plné strachu. Jsem žena, která ví, že si v životě umí poradit. Sice jsou na těle znát šrámy, které se vepsaly za půl století, ale to ke stárnutí prostě patří.
Porodila jsem, vychovala tři děti, jsem úspěšná v zaměstnání, umím vydělat peníze a na svůj věk jsem plná elánu. Co víc bych si mohla přát? A své štěstí nestavím na partnerovi, ale na svém vnitřním klidu. A možná právě tento můj postoj ze mě vyzařuje něco, co mě dělá pro muže zajímavou. Ale kdysi tomu tak nebylo.
Když u dveří zaklepe milenka
Bylo mi třicet a byla jsem v jednom kole. Ustrašená máma od dětí. Kobyla, co letěla životem tryskem a neměla čas sama na sebe. Žena, která neměla sebevědomí. Žena, co se nelíčila, chodila v teplákách a neměla ráda samu sebe. A to asi byl důvod, proč si manžel začal románek s kolegyní z práce.
Jejich tajné setkávání se trvalo dva měsíce. Jenže můj manžel to v posteli umí a je dobře vybaven. V kombinaci s jeho charismatickou povahou a líbivým vzhledem se stalo, že nám jednoho dne zazvonila jeho milenka u dveří. Byla jsem doma sama a ona to na mě celé vybalila v domnění, že ho získá pro sebe.
O svůj život jsem zabojovala a vyplatilo se
Asi nám to oběma prospělo. Oba jsme si řekli pár nepříjemných skutečností. Já se dozvěděla o tom, že o sebe nedbám. Od té doby jsem už nikdy nebyla neoholená s mastnou hlavou. I za cenu, že jsem jídlo objednala z restaurace. I já jsem z nevěry něco vytěžila, ač se to na první pohled nezdálo.
Získala jsem manžela, který měl máslo na hlavě a nechtěl ztratit rodinu. Hýčkal si mě jako princeznu a v jeho očích jsem četla, že má opravdový strach, abych se nerozvedla. Docházeli jsme do manželské poradny. Bojovali ze všech sil, abychom si nic nevyčítali a přistoupili k problému konstruktivně. Vyplatilo se nám to. Naše manželství bylo lepší jak před nevěrou. A je stále, i když už nám je padesát.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].