Plynový kráter Darvaza: Brána do pekla, která nejde uhasit. Plameny si umí najít cestu i tou nejmenší skulinkou

Nejběžnější formou je požár uhelné sloje, při němž se rozžhaví velká podzemní ložiska uhlí. S tak velkým zdrojem paliva, nekonečnou zásobou kyslíku a marnými snahami o uhašení, hoří sloje někdy i celá staletí. Někdy se však vznítí i jiné materiály – třeba obří zásoba podzemního plynu. Na rozdíl od plynu lze ale u uhlí alespoň odhadnout jeho množství, a tím také předpokládanou dobu hoření.

Mohlo by Vás zajímat:

Diamantový důl Mir: Obří díra přinesla Sovětům miliardy dolarů. Teď se z ní stal vysavač, který vcucne i helikoptéru

Hořící jáma

Plynový kráter Darvaza, jenž se nachází v poušti Karakum v Turkmenistánu, má průměr okolo sedmdesáti metrů, je hluboký dvacet metrů a neustále z něho šlehají plameny. Svou hlasitostí připomínají proudové motory. Spousta lidí tak toto místo nazývá bránou do pekla. Hoří již padesát let a každý rok přivede do Turkmenistánu stovky turistů.

Okolo jámy také vyrostly provizorní jurty, kde mohou návštěvníci strávit noc. Ty hosté rádi využívají. V noci je totiž celá scenérie mnohem úchvatnější a sugestivnější. Jde tak o zcela jiný zážitek, nežli za denního světla.

Mohlo by Vás zajímat:

Tajemná Melova díra: Bezedný otvor v zemi, kde prý ožívají mrtvá zvířata a hoří led

Původ kráteru

Není vůbec jasné, jak tato hořící jáma vznikla. Nejsou k dispozici dokumenty ani výpovědi očitých svědků. Existují však dvě hypotézy – první je spojená s názorem místních a druhá s teoriemi geologů.

Nejlogičtějším vysvětlením je, že jde o místo, kde se v sedmdesátých letech zhroutil sovětský vrt. Během výkopových prací dělníci zjistili, že narazili na podzemní jeskyni. Když se jim tak začala pod nohama hroutit zem, raději utekli. Poté se na místo vrátili ještě inženýři, kteří jámu zapálili, aby zamezili úniku toxického plynu do ovzduší. Tato verze se traduje mezi lidmi.

Geologové se naopak domnívají, že byl kráter objeven již v šedesátých letech. K zapálení pak došlo sice ze stejného důvodu, ale prý až o dvacet let později.

Mohlo by Vás zajímat:

Tajemná Hranická propast: Je prý nejhlubší na světě a podle legendy se v ní ukrývá vchod do samotného pekla

Marné pokusy o uhašení

V roce 2010 požádal prezident Turkmenistánu, Gurbanguly Berdymukhamedov, odborníky o to, zda by nenašli způsob, jak "věčný oheň" uhasit. Doufal totiž, že by to mohlo minimalizovat nežádoucí dopad na další rozvoj těžby plynu v regionu. Jenomže takový úkol je sysifovský. I kdyby se plameny podařilo nějak udusit, stačí aby si našly novou skulinku, kterou by mohl plyn znovu unikat do ovzduší.

Před dvěma roky prezident opět žádal vědce o pomoc. Zdůraznil negativní dopad na prostředí a zdraví občanů. Spalování plynu uvolňuje do atmosféry metan, který pak vdechují místní z nedalekého městečka. Také mu vadí takové plýtvání přírodním zdrojem, který by mohl naopak posloužit k podpoře ekonomických cílů národa. V tom má jistě pravdu. Turkmenistán má čtvrté největší zásoby plynu na světě.

Mohlo by Vás zajímat:

Děsivé sibiřské krátery: Za jejich vznik může tání permafrostu. Obyvatelé Jakutska je považují za posvátné

Uvnitř pekla

Jako první vstoupil do kráteru v roce 2013 George Kouronis. Měl na sobě speciální kevlarový oblek s unikátním dýchacím přístrojem. Když začal na dně jámy kopat do země, aby nabral vzorky hlíny, začaly na tomto místě okamžitě vyskakovat nové plamínky. I on však na nic nepřišel. Kráter tak hoří veselé dál a láká k sobě další a další turisty, kteří chtějí na vlastní oči vidět "Bránu do pekla".

Mohlo by Vás zajímat:

Těžký život důlních koní: Nízké stropy je po staletí mrzačily, až od roku 1999 byli na práci pod zemí zakázáni