Facebook
Instagram
Uprostřed sibiřské divočiny se nachází město Mirnyj, které je jakýmsi ostrůvkem lidskosti mezi hustě zalesněnou a pustou krajinou. Je to domov malé komunity lidí, kteří žijí v domech postavených na kůlech, které mají odolat jarním záplavám z tajícího permafrostu.
Kdyby šlo jen o tohle, byl by Mirnyj docela nezajímavý. Jenomže je tady jedna věc, umístěná přímo uprostřed města – diamantový důl Mir s hloubkou téměř 525 metrů a délkou okolo 1,5 kilometru. Je to díra jako do pekel, která chrlí až nepřirozené množství drahých kamenů a má tendenci nasávat vše, co jí proletí "nad hlavou".
Sovětská honba za diamanty
Psal se rok 1955 a Sovětský svaz se ještě stále zcela nezotavil z následků druhé světové války. Jedním ze způsobů na "uzdravení" bylo najít obrovské ložisko diamantů, které by zajistilo žádanou finanční injekci. A tak byl pro tento účel vyčleněn tým geologů, který v půdě hledal chemikálie naznačující přítomnost těchto drahých kamenů. Nakonec se to geologům podařilo najít na Sibiři. Tamní vyvřelá hornina kimberlit naznačovala, že jdou správnou cestou.
A tak byl otevřel diamantový důl Mir. Měl to být největší stavební počin svého druhu na světě. Jenomže takové megalomanské projekty se vždy setkají s nějakými problémy. Třeba sibiřská půda. Ta je nejméně sedm měsíců v roce pokryta silnou vrstvou permafrostu, kterou lze velmi těžko prorazit. Když konečně roztaje, změní se v rozbředlý sníh, na němž je téměř nemožné něco stavět.
Kromě toho je průměrná teplota v tomto regionu během zimy mínus čtyřicet stupňů. Pneumatiky aut se tak často tříští a zamrzá olej. To by to ale nebyli Sověti, kdyby nechtěli poručit větru i dešti. Pomocí proudových motorů rozráželi půdu, stroje vybavili silnými kryty proti zamrzání a dynamitem zase rozbíjeli permafrost, díky čemuž se dalo začít kopat důl.
Námaha se vyplatila
V průběhu šedesátých let se z dolu ročně vytěžilo 10 000 000 karátů diamantu, dvacet procent z toho bylo v té nejvyšší kvalitě. V jednom období to dělalo zhruba čtyři karáty na každou tunu rudy, což byla jedna z nejvyšších sazeb na světě. Také se podařilo najít diamant vážící 342,57 karátů (měl citronově žlutou barvu). Takový ještě nikdo předtím v zemi neobjevil. Během svého provozu důl vyprodukoval drahé kameny v hodnotě třinácti miliard dolarů.
To ale začalo být po čase distributorům diamantů divné. Že by skutečně jeden důl dokázal vydat tolik drahokamů? Ve srovnání s ostatními doly, byl Mir podstatně menší. Jak tedy bylo možné, že je svou produkcí předčil?
V roce 1970 požádali Sověty zástupci firmy De Beers o prohlídku dolu. Schválení žádosti trvalo šest let. A i poté, co zástupci společnosti dorazili na místo, museli čelit nepřátelskému postoji. Na prohlídku zařízení měli pouhých dvacet minut. Nikdo další už povolení k návštěvě nedostal. Po pádu Sovětského svazu důl pokračoval v provozu, tentokrát ho však financovaly místní firmy.
Nečekané uzavření dolu Mir
V roce 2004 se ale důl Mir náhle a neočekávaně uzavřel. Úředníci prohlásili, že došlo k záplavě a že zašli příliš hluboko, než aby mohli dále těžit. Nyní je masivní otvor do dolu zcela opuštěný. Podzemní výzkum zde ale občas pokračuje. Pohyb ve vzdušném prostoru je zde ale omezený. Může se totiž stát, že by Mir nasál třeba vrtulník. Když se studený vzduch z povrchu setká s ohřátým vzduchem proudícím z útrob dolu, vytvoří vír dostatečně silný na to, aby nasál i malá letadla. V této souvislosti bylo hlášeno již několik incidentů.
V roce 2010 se mělo v dole vybudovat obří futuristické město, které by poskytlo bydlení se solární energií pro více než 10 000 obyvatel. Dosud se však v těchto plánech nijak nepokročilo. Diamantový důl Mir tak nadále zůstává tajemným útvarem, zdánlivě bezednou jámou, která kdysi produkovala více než polovinu světových diamantů.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Mir Mine
Allthatsinteresting.com: The Mirny Diamond Mine Might Be The Most Mysterious Hole Ever
