Facebook
Instagram
Žena vždy vycítí, když je ve vztahu něco špatně. Jinak tomu nebylo ani u Kristýny, která doufala, že všechny krize v manželství s Milanem už zažehnali. Teď však vyšlo najevo, že na Milanově straně hřiště je tajemství, o kterém možná ani sám neví. Kristýna tak stojí před situací, zda mlčet, nebo vše provalit. Mohla by totiž přijít nejen o manžela, ale také o práci.
S Milanem (40) jsme svoji už dlouhých osmnáct let. Za tu dobu jsme si užili spoustu nádherných i smutných zážitků. Překonali jsme nepřízeň osudu, můj potrat v sedmém měsíci těhotenství, ale také Milanovu i moji nevěru. Zkrátka se nám manželství mockrát zamotalo tak, že jsme mysleli, že je konec. Ale světe div se, stále stojíme vedle sebe. Myslela jsem, že jsme silnější než kdy dřív. Co mi však dlouho nedalo spát, byla Marcela, Milanova spolužačka ze střední.
Chodí na kafíčko se spolužačkou
Milan byl vždycky pohledný muž, a také si toho byl náležitě vědom. Pozornost žen přitahoval často a rád. Nebyl firemní večírek, na kterém by netancoval uprostřed celého parketu s krásnou kolegyní. Už jsem si na to zvykla. A až do jeho nevěry s půvabnou Radkou mě to nechávalo chladnou. Ačkoliv bych mohla cítit nesmírnou zášť, umím ocenit ženskou krásu. A ona taková byla. Nebudu zastírat, že to naše manželství poznamenalo, ale překonali jsme to. Byť ten špalíček nedůvěry ve mně už zkrátka zůstal a měla jsem tendence přemýšlet nad tím, co se stane, když se to bude opakovat.
S rozmachem sociálních sítí jsem si všimla, že Milanovi okomentuje každou fotku na sociálních sítích jeho bývalá spolužačka Marcela. To by ještě nebylo nic hrozného, kdybych na to jednou neupozornila. „No, vždyť to je spolužačka, občas zajdeme na kafe," pokrčil rameny Milan.
„Proč chodí se spolužačkou na kafe?" rozčilovala jsem se pak u kamarádky. On to považoval za normální, já ne. Četnost jejich setkání byla stále intenzivnější a já si toho začala všímat. Občas mu večer zavolala, a on telefon rychle pokládal. Začala jsem tušit, že je tu něco špatně.
Nestačila jsem se divit, kdo je můj nový šéf
Osud však chtěl, že do naší firmy nastoupil Marcelin manžel Pavel a stal se mým vedoucím. Jednou jsem nadhodila, že můj manžel zná jeho polovičku. „Nepovídejte, odkud se znají?" zeptal překvapeně. „Chodili spolu na střední," odpověděla jsem. Když jsem řekla Milanovi, kdo mi nově šéfuje, neměl vůbec radost. „Prosím tě, hlavně mu neříkej, že chodím s Marcelkou občas na kafe. On je prý hrozný despota," začal hned zhurta. „Proč spolu chodíte na kafe, když se to jejímu manželovi nelíbí? Já na to taky měla názor a nezajímal tě. Pokud nemáš co tajit, nevadí, když to řeknu, ne?" stála jsem si za svým. Milan vypadal vcelku vyděšeně.
Pavel nás pak všechny pozval na pracovní večeři, abychom se poznali. Jak už tomu na firemních večírcích bývá, otevřelo se několik lahví kvalitního vína a následně na stole přistálo i pár panáků. S Pavlem jsme si potykali a začali si povídat o osobnějších tématech. „Nedávno se mi narodil syn, Jakub," řekl. „Ty máš malého syna?" překvapilo mě. Určitě byl alespoň o pět let starší než já. „Tak to víš, s Marci jsme dlouho čekali, ale nakonec se zadařilo. Abych byl upřímný, vlastně jsme si už mysleli, že se nám ani nepoštěstí," vyprávěl mi lehce ovíněný. „On někdy vypadá, že snad není můj! Modré oči, bloňďaté vlasy... Se podívej na mě," smál se Pavel. A mě tehdy poprvé napadlo, jestli malý Jakub není náhodou Milanův. Ani nevím proč.
Mlčím jako hrob, ale už to nezvládám
Začala jsem pátrat, vyhledávat si Marcelin profil na sociálních sítích. Vydržela jsem mlčet dlouhé měsíce a jen jsem sledovala, jak byl Jakub stále více podobný Milanovi. Už ani nevím, kde jsem sebrala odvahu se s Marcelou sejít a zeptat se jí narovinu. Ten rozhovor mám absolutně v mlze. Věděla jsem, že jestli nemám pravdu, vystavím nejen sebe, ale i Milana nesmírně trapné situaci, kterou jen tak nezažehnám.
Ale ona mi to se slzami v očích vše potvrdila. „Prosím vás, neříkejte to Pavlovi. Já vím, že s vámi pracuje. Tohle byl jen úlet. Dělala jsem pro Milanovu firmu účetnictví a nějak se to stalo. Prosím, zničíte nám celý život," mluvila roztřeseně. Řekla mi také, že Milan to neví. Prý se na to ptal několikrát, ale ona vždy všechno popřela. „Přece musí vědět, že je mu váš syn podobný. Vidím to i já. Pavel nic netuší?" zírala jsem s otevřenou pusou. „Nikdy jsme o tom spolu nemluvili. Byl rád, že máme konečně dítě..."
Teď stojím před rozhodnutím, zda to mám říct Milanovi. Pokud mu to řeknu, bude chtít svého syna vídat? Jak nám to naruší manželství? A překonám ten pocit křivdy, který si stále nechávám pro sebe? Jak budu dál pracovat s Pavlem? Mám v hlavě tolik otázek, na které neznám odpověď. Jsem stále podrážděná a naše manželství jde od desíti k pěti. Milan už se s Marcelou nevídá, prý najednou nemá čas. „Narodilo se jí dítě, tak má asi jiné starosti," osvětlil mi situaci. Mlčím před Milanem i před Pavlem. U nás ve firmě se chystá dětský den a Pavel už avizoval, že malý Kuba přijde s ním. Toho dne se děsím jako čert kříže...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
