
Renáta se stejně jako její babička bude vdávat. Babička má ale mnohem větší rozpočet a rozhodla se dopřát opravdu luxusní svatbu. Renáta to špatně nesla, ale pak jí babička promluvila do duše…
Na svatbu jsem se těšila do té doby, než babička ukázala svůj nový zásnubní prsten. Mnohem větší než mám já. Svatbu naplánovali týden po nás a všechno bude luxusní, od šatů až po kapelu. Byla jsem zklamaná, dokud mi babička nevysvětlila něco zásadního.
Zásnuby ve stejnou dobu
Vrátila jsem se z dovolené s prstenem na levém prsteníčku a těšila se, co na novinky řekne rodina. Jenže jsem se přepočítala. Na obědě u babičky jsme se s přítelem sotva dostali ke slovu. Babička nás všechny totiž oslnila obřím diamantem. „Budeme se brát!“ jásala dojatě. Nikdo nečekal, že si po roce vezme muže, se kterým se vídala.
Jak se ukázalo, její Antonín přišel k penězům a hodlal jejich velkou část vložit do babičky. To je sice pěkné, ale můj prstýnek se zirkonem vedle jejího vypadá směšně. Všichni jsme pak tedy oslavili u rodinného stolu dvoje zásnuby, ale mluvilo se hlavně o svatbě naší babičky.
„Nevím, jestli to udělat na Šumavě nebo třeba někde u moře,“ nechala se slyšet. Doufala jsem, že s termínem počkají. My se rozhodli vzít co nejdřív a termín jsme stanovili začátkem léta. Jenže babička měla ten samý plán, jen o týden později. Dvě svatby po sobě? Nějak mi to začalo kazit radost.
Její přípravy mi zkazily radost
Babička mě navíc zapojila do chystání veselky a chce všechno sdílet. Musela jsem s ní absolvovat zkoušení šatů. Já se musím uskromnit, budeme si brát hypotéku a nemáme peněz nazbyt. Babička si nechá nakonec šít šaty jako anglická královna s třímetrovým závojem. Kapely budou mít hned tři a jídlo jim bude chystat mediálně známý kuchař pod širým nebem.
Připadám si jako chudá příbuzná, a to doslova. Budeme mít jen malý raut a zahrají nám kamarádi, vše se bude konat na malé farmě u mojí kamarádky. Oproti babiččině hotelu v horách to bude dost ubohé. Skoro jsem se přestala těšit a celkově se chtít vdávat. Všechno, co zařizuji, mi přijde podprůměrné.
Babička to na druhou stranu zase dost přehání. Chodí na omlazující procedury, nechala si prodloužit vlasy a navštěvuje solárium. Vypadá dobře, není to žádná shrbená stařena, ale zachovalá šedesátnice. Nedalo mi to a svěřila jsem se jí, že mě mrzí, jak se to sešlo. „Tobě nemůžu konkurovat,“ přiznala jsem a ona na mě koukala jako blázen.
Její pohled na věc mi otevřel oči
„Když jsem si brala dědu na úřadě, ani jsem ho neměla ráda. Museli jsme se vzít. Nakonec to byl fajn život, ale teď si to chci vynahradit. Antonín tu dlouho nebude, život je zatraceně krátkej. Ty jsi mladá a vdáváš se z lásky. Nepotřebuješ žádný ozdobičky. Vaše svatba je to, co já nezažiji nikdy.“
Má pravdu, vdávám se za skvělého chlapa a věřím v nás. Babička si zaslouží pořádnou veselku, ať to stojí, co to stojí. Je fajn, že jí to může Antonín dopřát a na sklonku života si můžou oba ještě užít. Neměli to snadné a stáří není legrace. Tam oproti mládí konkurovat nelze. Tak doufám, že si nakonec užijeme obě svatby.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




