Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Když se Rita seznámila s Romanem, měla za to, že půjde o jejího vysněného ideálního chlapa. Těšila se, jak společně stráví vánoční čas... Roman měl ale trochu jiné plány.
Minulý podzim jsem se náhodou seznámila s Romanem. Setkali jsme se na teambuildingu firmy, kde oba pracujeme, a byli jsme přiděleni do stejného týmu na různé stmelovací hry. Během víkendu, co jsme spolu prožili na chatě v Bedřichově, jsme se velmi sblížili.
Taťána (47): Celý život abstinuju. Na dceřině svatbě jsem udělala výjimku a dopadlo to katastrofálně
Řekl, že mě chce ještě vidět
„Doufám, že se uvidíme i po návratu do reality,“ popichoval mě, když jsme se poslední den loučili, „moc rád bych tě někam pozval. Co takhle zajít na víno?“
„Já jsem jen pro,“ souhlasila jsem s úsměvem, „co hned příští týden v pátek?“
A tak jsme se s Romanem začali vídat. Byla jsem nadšená, už dlouho jsem byla single a role přítelkyně mi velmi chyběla. Konečně jsem se měla o koho starat, s kým trávit čas a podnikat roztomilé párové aktivity. Navíc se blížila zima a s ní i Vánoce a jaký jiný čas chce člověk trávit s někým, než právě ten vánoční?
Na začátku prosince mě Roman požádal, jestli bych mu pomohla s výběrem vánočních dárků.
„Mám dvě sestry a mámu a nikdy nevím, co jim koupit,“ vysvětlil mi, „myslíš, že bys mi mohla pomoci?“
Pomohla jsem mu s dárky a s cukrovím
A tak jsme si vyhradili jeden celý víkend, kdy jsem s ním chodila po obchodech a vybírala šperky pro maminku, líčení a malovátka pro sestry, zkoušela si oblečení, protože mám prý podobnou postavu jako ony, ochutnávala dárkové sety s čaji, vybírala potřeby do kuchyně. Bylo to náročné, navíc mě ještě požádal, jestli bych mu všechny dárky hezky nezabalila – prý mám lepší estetické cítění než on – ale v neděli měl všechny dárky vyřízené.
„Myslíš, že bych tě mohl poprosit ještě o něco?“ zeptal se mě, když jsme večer leželi v posteli, „myslíš, že bys mi mohla napéct cukroví? Víš, jsem chlap a to je taková ženská aktivita… a nechci si ho kupovat někde u stánku…“
„Můžu, proč ne,“ přikývla jsem, „jenom mi napiš, jaké máš rád a nějaké ti upeču.“
Měla jsem radost, že se o někoho můžu starat, a tak když jsem dostala další den seznam s bezmála deseti druhy cukroví, co má Roman rád, dala jsem se okamžitě do práce. Nakoupila jsem všechny suroviny, polevy, oříšky a ozdobičky a vše, co si přál, jsem pro něj v hojném množství připravila.
Dal mi seznam, co chce pod stromeček
„Ty jsi tak úžasná,“ chválil mě, když si o pár dnů později přijel pro pět krabic plný napečených dobrot, „a ještě se musíme domluvit, co si nadělíme pod stromeček my dva. Máš něco, co by sis přála?“
„Nevím, jsem spokojená takhle,“ usmála jsem se a vlepila mu polibek na tvář, „a co ty? Ty si něco přeješ?“
„Chci jeden svetr,“ nenechal mě ani doříct větu, „takový značkový, pošlu ti odkaz. A pak by se mi hodil nový pásek na hodinky. Zasdílím ti na mail, jaký mám model, ať vybereš ten správný. A hodilo by se mi nové povlečení do ložnice.“
„Dobře,“ přikývla jsem, poněkud zaražená jeho kompletním přáním, které znělo, že už ho má dlouho připravené… Nepočítala jsem s tím, že si po dvou měsících známosti budeme kupovat tak velké a drahé dárky, ale protože jsem ho měla opravdu ráda a chtěla jsem, aby byl šťastný, hned jsem se vydala nakoupit.
Svetr, který si vybral, mou peněženku opravdu zabolel, ale rozhodla jsem se ho pořídit. Koupila jsem mu i vysněný popruh na hodinky, který také nebyl nejlevnější. Pokusila jsem se tedy alespoň ušetřit na povlečení. Vše jsem krásně zabalila a přichystala, snažíce se nemyslet na prázdný bankovní účet.
Sešli jsme se pár dní před Štědrým dnem, že si dáme oběd a dárky si předáme. Moc jsem se těšila, jakou bude mít radost, a zároveň jsem byla zvědavá, co přinese on mně. Následující slet událostí mě nikdy nepřestane představovat.
Řekl mi něco, co mi vyrazilo dech
Roman se tvářil sklesle, skoro až smutně, a když jsem se ho pokusila políbit, uhnul mi. Nechápala jsem, co se děje, a doufala jsem, že mu náladu zlepší alespoň dárky, co jsem pro něj měla. Dala jsem mu postupně jeho svetr, poté pásek na hodinky a také povlečení. Všechno si se stejným skleslým výrazem prohlédl a uklidil do tašky, co si přinesl. Pak si povzdechl a upřeně se na mě podíval.
„Rito, myslím, že nám to nebude fungovat,“ řekl a já jsem překvapením zalapala po dechu, „myslel jsem si, že budeš ta pravá, ale… teď už vím, že ne. Neber si to zle, jsi moc fajn, ale myslím, že by nám to nefungovalo.“
Nemohla jsem uvěřit svým uším a ani v nejmenším nevěděla, co říct. Roman se dal do vysvětlování, proč si nejsme souzeni a proč náš vztah musí ukončit.
Prachsprostě mě zneužil
„Ale děkuji za dárky… to jsem nečekal, že mi je koupíš. No nic, měj se krásně,“ rozloučil se se mnou, a než jsem stačila nějak reagovat, odešel a nechal mě v restauraci sedět samotnou. Netrvalo dlouho a došlo mi, o co mu šlo. Nejprve chtěl pomoct s výběrem dárků, pak chtěl pomoct vše přichystat a zabalit, pak mi řekl, ať mu napeču cukroví…
A nakonec ať mu koupím dárky. Prachsprostě využil mé štědrosti a náklonnosti k němu, aby si lépe užil Vánoce a dostal, co chce. Nikdy jsem si nepřipadala tolik využitá a zraněná… Roman si ze mě udělal svého osobního Ježíška.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
