Facebook
Instagram
Robert je ženatý už potřetí. Poprvé se ženil příliš mladý a jeho manželka na tom byla stejně, takže místo vztahu prožívali noční můru. Druhé manželství mu nevyšlo kvůli nevěře. Až pak našel tu pravou lásku a je konečně spokojený.
Není to tak, že bych neměl rád děti, ale prostě jsem jich měl dost. První dcera se mi narodila, když mi bylo osmnáct. Je výsledkem mého prvního sexu. Její matka byla o rok starší než já...
Moje první manželství bylo noční můrou
Vzali jsme se, když byla v šestém měsíci těhotenství. Naše manželství bylo strašné. Oba jsme byli příliš nezralí na role, které jsme měli hrát. Bydleli jsme u jejích rodičů v dvoupokojovém bytě. Její otec pil a při sebemenší zámince vyvolával hádky.
Po roce jsme měli jeden druhého plné zuby. Nikdy jsme neměli dost peněz, což byl nejčastější důvod našich hádek.
„Mohl bys začít vydělávat,“ říkala mi manželka.
„Vždyť dostávám stipendium!“ zkoušel jsem se hájit. Byl jsem ve druhém ročníku na vysoké škole a nechtěl jsem se vzdát studia.
„Na nic nemáme peníze!“ vyčítala mi.
„Tak jdi do práce ty...“ nadhodil jsem.
Už se chystala hledat práci, když se ukázalo, že je znovu těhotná. Pokud jsem si do té doby myslel, že žiju v noční můře, byl jsem na omylu. Dvě děti a dva dospělí na dvanácti metrech čtverečních, s hádavým alkoholikem za zdí – to byla ta pravá noční můra.
Moje milenka otěhotněla
Ve čtvrtém ročníku jsem musel odejít ze školy a začít pracovat. Pronajali jsme si jednu místnost v rodinném domku na periferii. Ale nebylo to o nic lepší. Peněz jsme měli ještě méně a stále jsme se jeden druhému vzdalovali. Sex se stal minulostí, protože jsme se oba báli třetího těhotenství, zvlášť když moje žena z náboženských důvodů nepoužívala antikoncepci. Ze stejných důvodů nesouhlasila ani s tím, abych ji používal já.
Více než rok jsem vydržel v nuceném celibátu. Nakonec jsem v práci potkal jednu dívku. Věděla, že jsem ženatý, přesto mě pozvala na večeři. Dvě skleničky vína stačily k tomu, aby mi její výstřih zamotal hlavu...
„Musím ti něco říct,“ začala nejistě po pár týdnech.
„Tak to řekni,“ usmál jsem se.
„Mám týden zpoždění...“
„To nic není,“ zkoušel jsem to bagatelizovat. „Vlaky mají také zpoždění.“
„Vezmi si mě,“ navrhla. „Každý zodpovědný chlap, který holce udělá dítě, si ji vezme.“
„Ale já už jsem ženatý!“
„Tak se rozveď. Rozveď se a pak si mě vezmi.“
Nevěděl jsem, co mám dělat. Rozvést se a platit alimenty na dvě děti, nebo se nerozvést a platit na jedno? Musel jsem se ale přiznat své ženě. Překvapivě na mě nekřičela. Dívala se z okna a přemýšlela. Nakonec šla ke skříni, otevřela ji a vyházela všechny moje věci na podlahu.
„Vypadni,“ řekla.
Tři měsíce poté jsme byli rozvedeni a já se znovu ženil. Nevěsta, stejně jako ta předchozí, byla viditelně těhotná. Narodil se nám syn. Manželka tvrdila, že není dobré mít jedináčka, takže po roce se narodil druhý syn...
Moje druhé manželství také nevyšlo
Byli jsme spolu pět let. Oba jsme se snažili. Ona chtěla rodinu a já nechtěl další problémy. Bylo to těžké, zvláště když alimenty spolykaly většinu mého platu. Ale nějak jsme to zvládli. Až to nakonec skončilo. Přistihl jsem ji v posteli s jiným mužem. Nikdy nezapomenu na její výraz.
„Proč jsi přišel z práce tak brzy?“ zeptala se hloupě.
Po rozvodu jsem se pravidelně vídal s dětmi. Soboty jsem měl vyhrazené pro děti z prvního manželství, neděle pro ty z druhého. Ve všední dny jsem je bral na bazén a pomáhal jim s domácími úkoly. Trávil jsem s nimi téměř celý svůj volný čas. Snažil jsem se být dobrým otcem.
Upřímně řečeno, předtím mi to moc nešlo. Děti mě vždycky dráždily. Když jsou malé, křičí, když jsou větší, chtějí peníze, a když začnou dospívat, chtějí peníze a zase křičí. Ale od té doby, co jsem byl sám a nemusel s nimi bydlet, se všechno změnilo. Děti mě začaly těšit!
Jejich přítomnost mi přinášela radost. Obvykle únavnou, ale přesto radost. Než jsem se nadál, všechny dospěly, osamostatnily se, založily rodiny a rozjely se do všech koutů světa. Zůstal jsem sám. Byl jsem opět volný. Bez jakýchkoliv závazků! Poprvé od doby, kdy jsem dospěl.
Začala mi chybět láska
Nevěděl jsem, co s tou nově nabytou svobodou dělat. Na diskotéky jsem byl příliš starý, do klubů jsem nechodil. Brzy se ukázalo, že mám té svobody příliš. Začal jsem postrádat někoho blízkého. Měl jsem dost příležitostných románků, rozhodl jsem se hledat vážný vztah. Dobrovolně si někoho vybrat bez povinností vůči dítěti.
A samozřejmě - žádné další děti! Nechtěl jsem už všechny ty problémy s nočním krmením, přebalováním a pláčem, doktory, domácími úkoly a strachem, že se jim něco stane. Chtěl jsem partnerský život, jen ve dvou, s knihami, filmy a chozením do kina. Chtěl jsem svatý klid, na který jsem po tolika letech snad měl nárok.
Prohlížel jsem si seznamovací inzeráty a chodil na seznamovací večery, ale vždycky bylo něco špatně. Buď byla příliš hloupá, příliš chytrá, příliš ošklivá, příliš hezká, příliš tlustá, příliš hubená... A když už byla akorát, tak jsem zase nevyhovoval já. Byl jsem buď příliš hloupý, příliš chytrý, příliš ošklivý, příliš tlustý... Příliš hezký určitě ne.
A pak zasáhl osud...
Potkal jsem ženu svého života
Jel jsem tramvají a nastoupil revizor. Měl jsem označený lístek, takže jsem byl v klidu. Ale pak jsem si všiml, že nějaká žena nervózně hledá v kapsách a kabelce a pokukuje po dveřích. Bylo jasné, že jede bez lístku. Revizor zkontroloval můj lístek, prošel kolem označovače a přiblížil se k ní.
Rychle jsem označil další lístek a přiběhl k té ženě. „Zuzano, prosila jsi mě, abych ti označil lístek. Tady je,“ řekl jsem a podal jí lístek. Revizor se na mě podezíravě podíval, ale šel dál. Žena byla v šoku.
„V tomhle městě bydlím teprve dva dny... Nikoho tu neznám. Jak víte, jak se jmenuji?“ zeptala se překvapeně. Také jsem byl překvapený tou náhodou
„Je to tak neuvěřitelná náhoda, že to nemůžeme nechat bez pokračování...“ nadhodil jsem
Pozval jsem ji na čaj, a tak začal náš vztah. Po třech měsících, šíleně zamilovaní, jsme se rozhodli vzít. Poprvé jsem se ženil z lásky, ne z povinnosti.
A poprvé moje nastávající nebyla viditelně těhotná. Byla totiž teprve ve druhém týdnu těhotenství, což jsme tehdy ještě nevěděli. Dnes spolu vychováváme dvojčata a jsme šťastní...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
