Standa (34): Přítelkyně mi nastavila zrcadlo. Zjistil jsem, že se chovám stejně jako můj manipulativní otec

Vyrůstal jsem v domě, kde bylo ticho. Tehdy jsem si ani nemyslel, že je to divné. Prostě jsem v tom žil. Táta nepil, nekřičel, nikdy nic nerozbil. Chodil do práce, přišel domů, sedl k večeři. Byl klidný. Máma taky byla klidná. Ale když k nám někdo přišel na návštěvu, všímal jsem si, že se u nás necítí dobře.

Lenka (45): Zničila jsem dceři maturitní oslavu. Řekla jsem nahlas to, co řada vyhořelých matek prožívá v tichosti

Dělal to pod záminkou klidu

Konkrétní věci jsem si začal skládat dohromady až ve třiceti, kdy jsem se přestěhoval do vlastního bytu a začal žít sám. Vzpomněl jsem si, že máma nikdy sama nenakupovala oblečení. Táta chodil s ní a vybíral. Říkal, že má lepší vkus.

Vzpomněl jsem si, že nikdy neměla vlastní peníze v peněžence. Párkrát jsem zkusil mamce vlézt do peněženky, abych si od ní vzal nějaké drobné, ale nikdy tam nic neměla. Peníze mi vždycky dával táta. „Je praktičtější, když finance rodiny drží jeden člověk. To si pamatuj.“

Zlom přišel v docela banální chvíli. Přítelkyně mi řekla, že ji obtěžuje, když rozhoduji, kam půjdeme na večeři, aniž se zeptám. Ohradil jsem se – vždycky jsem přece vybral dobře. A je přece snazší, když o takových věcech rozhoduje jeden člověk. Aspoň se nehádáme.

Ona řekla, že to není o výběru, ale o tom, že se neptám. Byl jsem naštvaný, ale pak jsem si večer sedl a nedokázal jsem si vzpomenout, jestli jsem ji někdy na něco zeptal nebo jsem vždycky jen rozhodl. A vzpomněl jsem si, že když stejně se choval i táta, dokonce za mámu odpovídal i na otázky, které jí lidé pokládali.

Naďa (37): Puntičkářství mého muže zničilo naši rodinu. Po několika letech teroru jsem s dětmi utekla

Musel jsem to změnit

Zavolal jsem mámě a zeptal se jí rovnou, jestli si někdy vybrala dovolenou sama. Na druhé straně bylo ticho. Pak řekla, že táta vždycky věděl, co je nejlepší. Chvíli jsem s ní o tom mluvil a nakonec z ní vypadlo, že vždycky chtěla do Španělska, ale táta si myslel, že je tam moc horko, takže s ním jezdila tam, kde se líbilo jemu. Prý aby se nehádali.

Šel jsem k terapeutovi, ne kvůli tátovi, ale kvůli té večeři. K tátovi jsme se dostali asi ve třetím sezení. Slovo „kontrola“ jsem slyšel poprvé v životě v jiné souvislosti než v pracovním kontextu a moje dětství najednou začalo dávat úplně nový smysl. Byl jsem v šoku.

Máma je s tátou pořád, nikdy si neuvědomila, co se jí děje. Já s přítelkyní zůstal a začal se ptát. Nejdřív na večeře, pak na víc věcí. Pořád si to musím uvědomovat a připomínat, ale stojí to za to. Aspoň to tvrdí můj terapeut. Uvidíme, kam mě to dostane.

Karolína (65): Odešla jsem od manžela a snacha mě označila za špatný příklad pro děti. Prý jim rozbíjím rodinu

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].