Facebook
Instagram
O poruše pozornosti se mluví v posledních letech poměrně často. Přestože v jejích začátcích ji mnozí považovali za výmysl, opravdu existuje. Co ale mnozí netuší, je fakt, že nemusí být nutně doprovázena hyperaktivitou, se kterou je často spojována.
Možná právě proto, že dítě nevykazuje nadbytek energie, spoustu rodičů ani nenapadne, že by špatné známky a stres ve škole mohla mít na svědomí porucha pozornosti. Ta se přitom projevuje již od raného dětství, ale většinou ji odhalíme až ve školním věku. Prozradí se díky různým problémům, jako je zlobení a nepozornost při hodinách, která může být pro učitele velmi demotivující. ADHD postihuje podle dětského psychiatra Michala Goetze z Dětské psychiatrické kliniky 2. LF UK a Fakultní nemocnice v Praze-Motole 6 - 8 % školních dětí a symptomy přetrvávají i v dospělosti.
Dle psychiatra Petra Smolíka je ovšem diagnostika v dospělosti velmi obtížná. "ADHD v dospělosti je velmi mladou kategorií, u níž je diagnostická shoda ještě menší, než u ADHD v dětství a dorostovém věku," vysvětluje magazínu Lifee.cz.
Protože ještě před několika lety byl počet diagnostikovaných dětí s ADHD výrazně nižší, objevují se domněnky, že jejich řady rychle narůstají. "Není tomu tak," rozporuje tuto myšlenku mezinárodně uznávaná odbornice na ADHD Cordula Neuhaus z německého Esslingu. "ADHD je dědičně podmíněná porucha. Počet postižených dětí je dnes obdobný jako dříve, co se však výrazně změnilo, jsou životní podmínky. Ty naše současné dávají ADHD více vyniknout," domnívá se terapeutka.
ADHD, porucha pozornosti s hyperaktivitou
Na vzniku ADHD se přibližně ze 75 % podílí dědičnost. V tuto chvíli víme již o několika genech spojených s poruchou. V ostatních případech k jejímu vzniku přispívá různou měrou problémové těhotenství, prenatální vystavení tabákovému kouři a alkoholu. ADHD je přibližně třikrát častěji diagnostikována u chlapců než u dívek. U těch se pro změnu častěji objevuje porucha ADD, která se projevuje jinak a často se na ni hned nepřijde.
Pokud mají rodiče podezření, že by se jejich dítě mohlo potýkat s poruchou pozornosti, měli by u něj sledovat zejména nesoustředěnost, těkavost, nápadně zvýšenou aktivitu a impulzivitu. "To vše bude u dítěte výraznější ve srovnání s vrstevníky. Nebo jinak řečeno - bude mít horší schopnost regulovat chování podle požadavků situace. Ke stanovení diagnózy ADHD je kompetentní dětský psychiatr. Doporučení pediatra nutné není," cituje web evalabusova.cz dětského psychiatra Michala Goetze.
Lidé s poruchou pozornosti mívají často mnoho různých zájmů a mohou udivovat své okolí tím, kolik toho stíhají. Všemu se ale dokáží věnovat jen určitou dobu. Pak vědomě či nevědomě rozpracují několik projektů zároveň a dokončit je bývá problém. Vyrušit od práce je může jakýkoli zvuk, pohled na nějakou věc, zkrátka cokoliv, co je pro ostatní nepodstatné. Mysl těchto lidí neustále pracuje, a je tak pro ně dobré věnovat se i nějakému sportu, kde mohou svůj přebytek energie naplno využít a dopřát své hlavě klid.
ADD, porucha pozornosti bez hyperaktivity
Lékaři a odborníci často označují poruchy ADHD a ADD jedním pojmem, a to hyperkinetická porucha. Pro přesnou definici je však potřeba je od sebe odlišit. Jedná se totiž o různá, ač velmi podobná onemocnění. Děti s ADD nebývají hyperaktivní, ale problémy s impulzivitou a soustředěním mívají také. Ti, kteří trpí touto poruchou, mohou působit, jako by byli neustále v jiném světě. Často bývají zasnění a nesoustředění. Pokud je téma nezajímá, nebo mají být soustředění delší dobu, přestávají reagovat na podněty a jejich pozornost se ubírá jiným směrem.
Děti trpící ADD se přitom ze soustředění nechají snadno vyrušit jakýmkoli zvukem či myšlenkou a podobně jako u ADHD mají potíže s dokončováním zadaných úkolů. Při hodinách ve škole si neustále kreslí, nebo koukají z okna, čímž jim uniká značná část výuky.
Dalšími problémy, které mohou doprovázet poruchu pozornosti, jsou emoční přecitlivělost a potíže se sociálními vazbami. Pro děti trpící touto poruchou je obtížné navazovat a udržovat přátelství. Často ztrácejí osobní věci a zapomínají, co šli zrovna udělat, nebo co chtěli říct.
"Sám za sebe mohu jen dodat, že v obou případech (ADHD i ADD) se jedná o diagnózy s poměrně nízkou validitou (tj. mírou přesnosti/určitosti stanovení diagnózy)," dodává psychiatr Petr Smolík.
Zdroje informací:
cs.wikipedia.org
evalabusova.cz
