Facebook
Instagram
Zvrácenou kariéru dozorkyně v nacistickém koncentračním táboře Ravensbrücku zahájila pozdě, ale zato se vší vervou. Ruth Neudeck bylo pouhých čtyřiadvacet let, když se stala postrachem vězňů. Ze svědectví, která zazněla u poválečného soudu, jde dodnes mráz po zádech...
Ruth se narodila v létě roku 1920 jako Ruth Hartmann ve městě Breslau, což je dnešní Vratislav v Polsku. Také ona se přijela učit řemeslu dozorkyně do Ravensbrücku, ale již poměrně pozdě – až v červenci 1944, kdy jí bylo čerstvých čtyřiadvacet let. Především se však již válka pomalu chýlila ke konci - na západě se vojska probíjela Francií a Hitlerův bývalý spojenec z východu se již blížil k hranicím Říše.
Brutalitou ke kariéře
Čím později však v koncentračním táboře začala, tím brutálněji se chovala, což velmi silně zapůsobilo na její nadřízené. Ti ji ještě před koncem prvního měsíce působení v táboře povýšili na vedoucí celého bloku.
Ke konci roku pak byla poslána do nedalekého tábora Uckermark, kde měla pomoci se selekcí pěti tisíc vězňů. Konec války ale zažila již jako civilista, když z tábora Barth v dubnu 1945 před spojeneckými vojsky uprchla.
Svědectví o lopatě
Nakonec ji vypátrali a zatkli Britové. V dubnu 1948 ji postavili před soud ve třetím procesu Ravensbrück. K vraždám i týrání vězňů se přiznala. K jejímu odsouzení nakonec přispěla i jedna z nespočtu jejích obětí, bývalá vězeňkyně Geneviève de Gaulle-Anthonioz. Ta o ní vypověděla, že byla svědkem, jak Ruth Neudeck vlastnoručně prořízla jedné z vězněných obyvatelek tábora hrdlo hranou lopaty.
Soud bývalou dozorkyni odsoudil k trestu smrti. Na konci července 1948 byla oběšena na vězeňské šibenici v Hamelnu.
