Facebook
Instagram
Když přišla mezi vězně koncentračního tábora Ravensbrück, zavládlo hrobové ticho. Všichni věděli, že se blíží smrt. Dorothea Binz, které se říkalo "plavovlasá mrcha", patřila k nejhorším nacistickým dozorkyním. Zabíjela - vždy dokonale nalíčená a učesaná - i krumpáčem...
"Plavovlasá mrcha" Dorothea Binz se narodila v roce 1920 v Braniborsku do středostavovské alkoholické rodiny matce Rose a otci Walterovi. Není tedy divu, že křik a hádky doma byly na denním pořádku. Stejně jako pytlačení pana Binze, který pracoval jako lesník. Dorothea v pubertě prodělala tuberkulózu, kvůli čemuž nedokončila školu. Později ji zároveň nikde nechtěli zaměstnat, považovali ji za latentního přenašeče této plicní choroby.
Učila podřízené krutosti
Měsíc před vypuknutím války se přihlásila do kuchyně v koncentračním táboře v Ravensbrücku. Otec ji varoval, že špatně dopadne. Snažil se jí činnost v táboře rozmluvit. Bohužel marně.
Dorothea strávila celou válku v Ravensbrücku, prošla si prakticky všemi pozicemi od zmíněné kuchyně přes prádelnu až po výcvik budoucích dozorkyň. Na konci války už řídila a přidělovala úkoly více než stovce podřízených dozorkyň. Mezi její žákyně patřily ty nejkrutější a nejodpornější tyranky.
Nenáviděla Rusky
Když se Dorothea Binz na tzv. appellplatzu objevila osobně, nalíčená a načesaná z táborového kadeřnického salonu, bylo zle. V jedné ruce vedla za řetěz německého ovčáka, ve druhé držela bič. Byla schopna během několika desítek vteřin vybranou vězeňkyni ukopat k smrti. Vybírala si především Rusky, které nesnášela. Říkala jim "ruské svině".
Z poválečných svědectví vyplývají i další hrůzy. "Srazila jednu vybranou ženu na zem a krumpáčem ji umlátila k smrti. Neskončila, dokud na zemi neleželo cosi, co jen vzdáleně připomínalo původní lidskou bytost. Pak si vyčistila boty suchou částí sukně zabité ženy a klidně odešla."
Zvrácená láska
Dorothea Binz si v koncentračním táboře našla i partnera, důstojníka SS Edmunda Bräuninga. Jejich vztah byl velmi zvrácený. Chodili na romantické procházky kolem tábora, drželi se za ruce a sledovali, jak jsou vězeňkyně týrány a bičovány. Posmívali se jim. Přestěhovali se spolu do domu před branami tábora. Na konci roku 1944 byl ale Bräuning přemístěn do koncentračního tábora Buchenwald a romantice byl konec.
Zvěrstvům oddaná Dorothea měla i druhou tvář. Když jí zemřel milovaný ovčák, se kterým chodila vraždit lidi, zhroutila se. Nechala mu udělat krásný hrob a pravidelně na něj nosila květiny.
Poslední slova před popravou
Na konci války Ravensbrück opustila v čele pochodu smrti, ale 3. března 1945 byla v severoněmeckém Hamburku zajata Brity. Za válečné zločiny byla odsouzena k trestu smrti a dva roky po válce, v květnu 1947, byla oběšena.
Proslula i svou poslední větou před popravou, kdy (zřejmě jako omluvu) prohlásila: „Snad si nebudete myslet, že jsme byli všichni zlí.“ Zřejmě za jednu z těch hodných považovala právě sebe...
NA TYRANKU SE PSEM A KRUMPÁČEM SE PODÍVEJTE V GALERII:
