Facebook
Instagram
Populární mladý herec Jakub Štáfek (28), kterého znáte především z nekonečného seriálu Ulice, kde se dlouhých třináct let objevoval jako Matěj Jordán, sice na pár měsíců ze seriálu zmizel, teď se ale za dramatických okolností vrátil zpět. Zajímalo nás, co ho k tomu vedlo, jak celý ten rok trávil a čemu se nejradši věnuje ve svém volném čase.
Co vás před časem vedlo k myšlence seriál Ulice opustit?
Už toho bylo moc. Třináct let je dlouhá doba a já už potřeboval pauzu, abych se mohl posunout někam dál a rozmyslet si, jestli mi to bude chybět.
Myslel jste si tehdy, že je to rozhodnutí definitivní?
Věděl jsem, že jednou nějaký comeback přijde. Netušil jsem jen, že bude tak brzy.
Je pochopitelné, že člověk po třinácti letech v jednom projektu mezi prakticky stejnými lidmi chce dělat něco jiného. Přinesla vám pauza to, co jste od ní čekal?
Myslel jsem, že pauza bude delší, ale i ten rok nakonec stačil k tomu, abych mohl dělat jiné věci a nad dalšími přemýšlet. Hodně jsem točil kriminálku Specialisté, řešili jsme nový seriál pro jednu internetovou televizi a připravovali celovečerní film o fotbalistovi Lavim.
Teď jste zpátky a rovnou jste nositelem celé jedné linky. Co se stalo, že jste to celé přehodnotil?
Byl jsem přesvědčen zajímavým příběhem, který mi byl nabídnut. A k mému rozhodnutí přispěl i fakt, že ho píše můj dlouholetý kamarád Tomáš Vávra, scenárista seriálu Vyšehrad.
A co říkáte na vaši novou linku?
Jsem velmi spokojen. Matěj, kterého hraju, prožije extrémní okamžik, který bych nikomu nepřál, a snaží se to zpracovat a napravit. To je mi blízké a rozhodně je co hrát. Navíc mám vedle sebe kvalitní kolegy – Alenu Mihulovou, Petra Vacka, Jirku Panznera… A i další, které ještě nesmím prozradit.
Když jste do seriálu vstupoval, byl jste v pubertě a rozhodovali za vás rodiče. Co myslíte, jsou dneska rádi, že vás k téhle kariéře nasměrovali?
Jsou rádi, neměnili by. Uvědomují si stejně jako já, že Ulice mi otevřela vrátka k práci, která mě baví a naplňuje.
Teď se ale zdá, že vy sám spíš směřujete k vrcholovému sportu. Znamená to, že plánujete svoji budoucnost jinde než před kamerou?
Tuhle jsem nad tím přemýšlel a říkal si, jestli se od svojí profese moc neodkláním. Protože bojové sporty s herectvím moc slučitelné nejsou. Ale vždycky je to otázka kompromisu a tolerance a produkce Ulice i Specialistů mi vycházejí vstříc, za což jsem jim vděčný. A rozhodně si nemyslím, že mě sport do budoucna odtrhne od hraní nebo režírování.
Co vás vlastně vedlo k boxu? To je přece sport, který dost bolí, navíc to není úplně praktické při vašem povolání…
Potřeboval jsem přijít na jiné myšlenky a box je ideální, při něm člověk nemyslí na nic jiného. Protože kdyby začal, okamžitě dostane ránu. A navíc je to sport spravedlivý, jelikož když v něm nemáte natrénováno, nemáte šanci. O ringu se říká, že je to nejopuštěnější místo na světě, tak mě lákalo zjišťovat, kde mám mantinely a posouvat je dál.
Maskérky vás teď musí zbožňovat…
V momentě, kdy mám monokl a je to jen o barvě, je to v pohodě, to přelíčit lze. Taky jsem měl vyhozenou čelist, ale i to se zvládlo, protože nebyl žádný otok. Ale v momentě, kdy otok je, tak ho nezakryjete. Zatím mám štěstí, že se mi to nepřihodilo.
Na ostatní holky to ale může fungovat, že?
Takhle jsem nad tím vůbec nepřemýšlel. Já jsem to popravdě začal dělat hlavně proto, abych před holkama utekl…
Vzhledem k tomu, že kromě Ulice točíte ještě Specialisty, do toho každodenní tréninky… Nabízí se zeptat, jak asi vypadá váš osobní život.
Jsem spokojený, sport dodá člověku řád. Jen mě mrzí, že se teď nevídám s kamarády tak často, jak bych chtěl. Těším se, až si s nimi zas dám pivo.
