Facebook
Instagram
Za éry socialismu byl sex obecně častokrát dosti tabuizovaným tématem. Sexuální výchova se ve školách probírala jen velmi okrajově, někde vůbec. Slovo homosexualita se málokdo odvážil vyslovit a výjimečné byly i lechtivé scény ve filmech. Nakonec ale i do tehdejšího Československa přišla sexuální revoluce, a i když to režim nerad přiznával, fungovala tu i prostituce.
Láska ve všech jejích podobách se nedala svázat ani v předlistopadové době, která sexuálním tématům příliš nepřála. Sexualita byla, je a vždy bude něco, co jen těžko podléhá kontrole, a proto bylo pro režim důležité maximálně pacifikovat všechny oblasti, v nichž by se člověk mohl kontrole nějakým způsobem vymknout.
Ačkoliv byla za socialismu prostituce zakázána, komunistům se ji nepodařilo zcela eliminovat. To se ostatně nepovedlo ani po druhé světové válce, která do Československa přinesla rozmach tohoto druhu obživy.
Minulý režim se rozhodl s nešvarem bojovat po svém – v roce 1948 byla většina lehkých žen odvlečena do táborů, kde se je tehdejší moc snažila převychovat na loajální občanky komunistického Československa. Většina dívek se ale po návratu vrátila zpět k tomu, co uměla nejlépe.
Lví podíl na fungování prostituce měla paradoxně i sama Státní bezpečnost, která ženy zneužívala pro své zpravodajské účely. A nutno podotknout, že bez přítomnosti žen věnujících se tomuto řemeslu se neobešlo ani mnoho oslav komunistických pohlavárů.
V Praze fungovaly luxusní hotely a priváty, kde se na prostituci dobře vydělávalo. Hlavní město bylo dokonce jedním z největších evropských center prostituce. Nevěstky své klienty nacházely především po restauračních zařízeních a v hotelích, rozhodně jste je nepotkali v ulicích či na výpadovkách. A také nebylo zcela jednoduché se k nim dostat. Obchod s prostitucí byl totiž sledován příslušníky StB a málokdo se odvážil tento práh překročit. I přesto se našli tací, kteří to většinou kvůli zboží ze Západu riskovali.
