Facebook
Instagram
Gejša: tvrdě trénována žena, která má zakázáno zamilovat se. Drama Gejša odhaluje jen zlomek toho, čím si tyto společnice musely projít. Převládá názor, že šlo vlastně o luxusní prostitutky, což není tak úplně pravda. Většina z nich působila jako umělkyně, které svým zákazníkům poskytovaly kulturní zážitek.
Romantické drama z tajemného, ale zároveň exotického prostředí. Počátky legendární gejši Sayuri nebyly lehké. Před válkou byla odtržena od rodičů a poslána na náročný výcvik. Navíc se musela potýkat s rivalkou, která se ji snažila zlomit. To vše ale vedlo k tomu, že se z ní stala okouzlující a žádaná žena. Jenomže i takto zkušená společnice může podlehnout lásce k muži, který není pro ni dostupný...
Na film Gejša se můžete podívat dnes ve 20:00 na Prima Max
Nejdříve to byli muži
Většina lidí si představí pod pojmem gejša silně nalíčenou ženu, která má za úkol bavit svého klienta, a to všemi možnými způsoby. Záleží jen na tom, kam je ochotná zajít. V éře Edo (1603 až 1868) se tomuto povolání věnovali muži, kteří však nikdy nenabízeli jakékoli sexuální služby. Tato oblast jim byla zcela zakázána. Byli to hlavně umělci a také schopní komici.
Na první gejši ženského pohlaví bylo možné narazit v 18. století. Od éry Meiji (1868 až 1912) si už v tomto “byznyse” žádný muž neškrtl. Gejši se nejvíce zdržovaly v barech a čajovnách. Některé z nich se ale přesunuly i do vykřičených čtvrtí, kde pak zřejmě vznikl mýtus, že každá takováto družka musí být zákonitě i kurtizánou.
Tvrdý výcvik
Výcvik obvykle zahajovaly v šesti letech. Samozřejmě začínaly na tom nejhorším stupni, takže zpočátku plnily povinnosti uklízeček a služek. Až postupem času se začaly učit tanci, zpěvu, hře na hudební nástroje, líčení a oblékání do tradičního kimona, které se měnilo s každým ročním obdobím.
Jednou z “libůstek” školení byl jakýsi polosed na patách, který se musely dívky učit několik let. Využíval se během pití čaje a byl všechno možné, jen ne pohodlný. Další muka zažívaly i se svým účesem. Jakmile si do něj nechaly vetřít vosk, musely spát na tvrdých podhlavnících a pouze na zádech, aby se jim neponičil. Pokud k tomu přece jen došlo a gejša to nevydržela, musela zpět ke kadeřníkovi, což v jejím případě znamenalo docela bolestivý proces.
Ztráta panenství
Tomuto rituálu se říkalo mizuage. Panenství gejši si mohl koupit buď její patron (danna) nebo milenec, ke kterému se však musela oficiálně přiznat. Třetí možností byl úplně cizí muž. Tato událost se těšila velké oblibě, takže dívky neměly potřebu nic skrývat, ba naopak.
V japonské kultuře nebylo na společnice nahlíženo jako na něco, za co by se měl člověk stydět. Manželky prostě plnily úlohu matek a hospodyň. Uspokojení hledali muži jinde.
Chceš? Tak zaplať!
Společnost gejši nebyla a není levnou záležitostí. Jejích patron jim platil veškeré životní náklady, což se promítlo do výsledné ceny. Další část výdělku šla okije, majitelce domu, kde probíhal výcvik. Teprve až dívka vše splatila, mohla se osamostatnit.
Období druhé světové války nebylo pro gejši zrovna příznivé. Většina z nich musela jít pracovat do továren. Jejich povolání však přetrvalo až dodnes. Vytříbených společnic ale zbylo už jen velmi málo, takže si jejich služby mohou dovolit opravdu jen ti nejzámožnější klienti. Dokonce se k tomuto povolání vrátilo i několik mužů, ale těch je opravdu jako šafránu.
Na další zajímavosti a fotky se podívejte zde:
Zdroj textu: čsfd, idnes.cz, dotyk.cz, yatta.cz
Zdroj fotek: Prima Max
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
